Farnost Otrokovice

Zdá se mi, že v dnešních čteních vůbec nejde o Petrovo chození po vodě ani o samotnou bouři na jezeře. Vždyť první čtení je jakoby uťaté – končí ve chvíli, kdy Eliáš poznává, že Pán je tady. Neboť kde přichází Pán, nastává ticho, pokoj. Šum jemného vánku. Vítr se utišil. A to vede k víře – Eliáš si zahalí tvář a vyjde z jeskyně před Pána, aby si vyslechl další pokyny pro svůj život. Apoštolové na loďce vyznávají: „Opravdu jsi Boží Syn!“

I žalm se přiklání k této myšlence. Vždyť hned na začátku říká: „Budu poslouchat, co řekne Pán, Bůh“ (Ž 85, 9a). A poslouchat Pána lze téměř bez výjimky jen v tichu…

Více dnes nepíšu. Je čas na ticho.

PS. V těchto dnech bylo zveřejněno, že 23,8% obyvatel Slovenska při ostatním sčítání lidu uvedlo, že je bez vyznání (Sčítání obyvatel, domů a bytů 2021: Národní analytická zpráva, vydal Statistický úřad SR). (V Česku se k víře přihlásilo jen 23 % respondentů. Za nevěřící se považuje 43 % a vysokých 30 % se přihlásilo k ateismu, což zajišťuje naší zemi čtvrtou příčku ve světovém žebříčku).  Je to důvod k pokání, protože jsme selhali v ohlašování vykoupení Ježíšem Kristem. A zároveň důvod k novým iniciativám v evangelizaci. Máme-li „v srdci velký žal a neustálou bolest“ jako svatý Pavel, který raději chtěl být sám zavržen místo svých bratrů podle těla… (viz Řím 9, 1-5).

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/