Farnost Otrokovice

Téma této neděle je naprosto jasné a asi se mu nejde vyhnout – odpuštění. A přece se pokusím jít jiným směrem. Sirachův syn totiž k tématu hněvu, urážek a odpuštění přidává pokyny, směrovky, jak se tomu vyhnout, to jest jak se vyhnout následnému (většinou náročnému) úsilí o odpuštění, ať už jako ten, kdo se provinil, nebo jako ten, komu se dostalo urážky.

„Pamatuj na svůj konec… Mysli na rozklad a smrt… Pamatuj na přikázání… Vzpomeň si na smlouvu s Nejvyšším…“ (Sir 28, 6–9).

Memento more není jen pro kamalduly či kartuziány. Je to pro mě, pro tebe. V těchto dnech po operaci a pobytu v nemocnici mi tato slova častěji přicházejí na mysl, protože jsem zažil, jak jsem se na hranici smrti/návratu domů dostal za pár hodin v důsledku obyčejného zánětu v krku. Nevím, jestli to byl jen první nácvik, nebo to byla už generálka ☺. Ale chci být připraven právě tím, co mi radí Sirachův syn – mysli na rozklad a smrt; pamatuj na přikázání…

Když jsem ležel na ARU, tak jsem si nějaký čas po probuzení z umělého spánku vzpomněl, že bych se mohl i modlit. Umím nazpaměť dost žalmů na to, abych si nějak vyskládal ranní chvály či nešpory. Ale tehdy jsem si nedokázal na žádný vzpomenout. Jen jsem si čtyři dny dával dohromady žalm 91, který se modlíme v kompletáři: „Kdo pod ochranou Nejvyššího přebývá a ve stínu Všemohoucího se zdržuje… Svým andělům dá příkaz o tobě, aby tě hlídali na všech tvých cestách…“ Čtyři dny mi trvalo, než jsem si povzpomínal na všechny jeho verše – i to asi ne úplně přesně. Byl to čas vzpomínání na smlouvu s Nejvyšším. A bylo mi skvěle. Ano, v nemocnici jsem zažil nádherný čas s mým Bohem. Dokonce i na smrt jsem zapomněl. Přebýval jsem pod ochranou Nejvyššího.

Celé toto mé uvažování mi dnes potvrzuje apoštol Pavel: „Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu“ (Řím 14, 8b). Nikomu jinému, jen Pánu. Aleluja!

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/