Farnost Otrokovice

Dnešní texty o vinici nás činí velmi nejistými. Můžeme i my přijít o naše království? Může být i naše vinice rozvrácena?

Americký spisovatel Brant Pitre v knize Židovské kořeny Eucharistie (Slovo mezi námi - Redemptoristi, Bratislava 2021, s. 78 - 79) cituje Josefa Flavia, židovského historika, který uvádí, že jeden rok se v Jeruzalémském chrámu v době Paschy obětovalo až 256 250 beránků. A protože podle tehdejších předpisů při každé paschální večeři muselo být minimálně deset lidí, stačí si to vynásobit a máme představu, jak obrovská slavnost to byla, kolik lidí bylo během Velikonoc v Jeruzalémě. A přece o všechno přišli - o chrám, o oběti…

Pečovat o vinici/zahradu/pole je dřina. Dnes se to mnohým už nechce. „Co budu dřít, když si to můžu koupit!?“ Stačí se podívat po našich vesnicích, kolik půdy leží ladem. Je to zároveň smutný obraz Církve u nás, jejíž pastorace se dá ve velké míře charakterizovat pojmem „svátostný servis“. Takový přístup způsobuje, že mnozí pokřtění skutečně nechtějí od Církve nic jiného než svátosti. Ale nemají ochotu/zájem/důvod ve vinici Církve dřít. Nejen pro vlastní věčný život, ale také pro věčný život lidí, se kterými žijeme.

Nutně potřebujeme změnu smýšlení. I proto probíhá synoda. Ne aby měnila učení, ale naše smýšlení. Už jsem ve svých textech zmiňoval, v čem je problém: individualismus, indiferentismus, imobilismus. Česky nezájem o druhé (zaměření jen na sebe), lhostejnost, neochota něco změnit.

Nejistota z dnešních čtení je dobrá. Klade otázky: „Co ještě můžu udělat pro milovaného Boha? S kým? Jak? Kde?“ A volá k jednání – starat se o Pánovu vinici tak, abychom mu mohli jednou odevzdat bohatou úrodu spasených. Začít třeba novým zájmem o lidi (potřebujeme se setkávat v malých skupinách), zanecháním lhostejnosti a projevováním horlivosti v Božích věcech (v Knize Nehemjášově [1, 11] jsem našel takové krásné vyjádření: „…kteří se zálibou ctí tvé jméno“), ochotou měnit věci a neuspokojovat se s tím, že vždy tomu tak bylo.

Pokusíme se o to tento týden? Nebo budeme jako Židé, kteří se odvolávali na chrám a mysleli si, že jim se nic nemůže stát?

 „Bože, vrať se, shlédni, podívej se, navštiv, chraň, obnov!“ (Ž 80, 15–16.20).

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/