Farnost Otrokovice

Manžel mé sestřenice kdysi dávno chodíval na mše svaté s pětikorunkou a desetikorunkou v kapse. Pokud se mu kázání líbilo, dal do zvonku deset korun. Pokud se mu líbilo méně, dal pět korun. Pokud se mu nelíbilo, nedal nic. Možná jsou i dnešní sbírky v našich kostelech tichým vyjádřením (ne)spokojenosti věřících se svým knězem…

Téma dnešních čtení – tvrdá slova proroka Malachiáše na adresu kněží či našeho Pána Ježíše na adresu farizeů a zákoníků, tedy náboženských představitelů dané doby – v nás také může vyvolat podobná vyjádření, ba až rozčilení. Možná právě proto ten, kdo volil skladbu těchto čtení, dal jako responsoriový žalm jeden z nejvíc uklidňujících – o duši, která se cítí jako nasycené dítě v matčině náručí. A k tomu zvolání: „Pane, zachovej mou duši ve tvém pokoji“ vyjadřuje jasnou touhu, aby nás žádné nedostatky či přímo selhání (například kněží) nerozhodily a nevedly k rozčilení…

Proto pokud v nás dnes tyto texty vyvolávají negativní vzpomínky a emoce, překonejme je tím, že se za konkrétního kněze pomodlíme, aby se staly takovými, jako Pavel. To znamená, aby nám mohli kdykoli říci: „Napodobujte mě, stejně jako já napodobuji Krista“ (1 Kor 11, 1).

Z druhé strany je důležité, abychom byli pro naše kněze oporou a povzbuzením svým životem, ale i svým zájmem o ně. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to někdy náročné, ale nevzdávejme se. Abychom i my mohli říci knězi v naší farnosti: „Nevíš si rady? Napodobuj mě, stejně jako já napodobuji Krista.“

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/