Farnost Otrokovice

Jóbovo vnímání života je pohledem v temnotě. Není divu, vždyť to, co prožíval, určitě nebylo radostné, nevedlo ke zpěvu a plesání. Možná vnímáme podobnost našeho života s Jóbovým – ať už pro nemoc, neštěstí, politickou situaci plnou temnoty … Mordor se mocí pokouší utopit každou naději.

Pohled evangelia je odpovědí naděje – temnota (v jakékoli podobě) nemá poslední slovo. Je zde Ježíš, který má moc. Vyhání zlé duchy, ozdravuje nemoci a neduhy… Do tmy proniká světlo.

K tomu nám dnes Církev předkládá výzvu žalmisty – máme chválit Pána, neboť uzdravuje sklíčené srdcem. To znamená nejenže nezůstávat v pohledu Jóba, nejen žít v naději, že i v našem problému (nemoci, neduhu, špatně, temnotě…) zasáhne Ježíš, ale přímo chválit Boha jakoby předem, dříve, než uvidíme jeho zásah. Neboť věříme: Bůh se ujímá tichých a hříšníky ponižuje až k zemi.

Taková víra je náročná. Neboť věřit i tehdy, když temnota v nějaké podobě zahaluje naši mysl, tělo, společnost, vyžaduje každodenní zápas o to, abychom temnotě nepodlehli. Mně například velmi pomáhá nová slovenská verze Cohenova Aleluja. Slova Daniela Heviera o Davidovi, který spálí harfu, neboť už nikdo neposlouchal jeho chvály, a hned poté o chlapíkovi na dně, který zpíval aleluja a k němu se přidalo pár trosečníků, jsou nesmírně potěšující a jasně ukazují, že „ve všem je nějaká trhlina, kterou dovnitř proniká světlo“ (to jsou Cohenova slova). Zpěv aleluja může být takovým světlem.

Tak i naše víra v temnotách tohoto světa je trhlina, se kterou Mordor nepočítá. Věřící člověk si uchovává světlo, protože vidí „za“. Vidí za smrt, vidí za tragédii, vidí za bezmocnost, vidí za vzteklé řeči politika a skrze trhlinu jeho víry se dostává světlo tam, kde si temnota myslí, že má neomezenou moc.

Pojďme ohlašovat toto světlo. Jmenuje se Ježíš a je tady s námi. Začněme zpívat aleluja, vesmír se bude otřásat a tma zmizí, když zazáří světlo naší víry. Ježíšovo světlo.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/