Farnost Otrokovice

Závěr Postní doby je poznamenán tím, že se v něm prolínají dvě témata. Do liturgické modlitby odpolední modlitby Čtvrtka Svatého týdne je ještě postní doba, čas pokání a obrácení se k Bohu. Ale již nyní Květnou nedělí zároveň začínáme slavit dílo našeho vykoupení – utrpení, smrt a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, které vyvrcholí Velikonočním třídním. Ono není součástí Postního doby, ale je samostatnou slavností. Možná právě pohled slavení nám pomůže lépe prožít týden, který je před námi.

Oslavou Boha není jen hosanna, které znělo při Ježíšově příchodu do Jeruzaléma a které zpíváme při každé mši svaté. Oslavou Boha je také umět milým slovem posílit unaveného (Iz 50, 4). Oslavou Boha je umět i na kříži, v opuštěnosti „tvé jméno zvěstovat svým bratrům a uprostřed shromáždění tě velebit“ (srov. Ž 22, 23). Nevíme, ale možná se Ježíš na kříži modlil celý tento žalm, nejen první verš, jako je to uvedeno v evangeliu.

Oslavou Boha je také vyznávat: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2, 11). Ten Ježíš, který se ponížil, zřekl sebe sama, byl poslušný až k smrti na kříži. Proto ho Otec povýšil…

A oslavou Boha je také vnímat popis Ježíšova umučení, smrti a pohřbení jako příběh spásy. Pokud bychom ho poslouchali jen jako lidskou událost, tak v nás vyvolá hrůzu, zděšení ze zloby lidí. Ale pokud v něm vidíme Boží tajemství – Bůh vstupuje do našeho pozemského jednání (zde konkrétně do popravy jeho Syna) a dává mu úplně jiný rozměr, jaký lze vidět našima očima –, vede nás to k oslavě Boží moci, krásy, dobroty, lásky, moudrosti… Bůh nesmírnou zlobu lidstva proměňuje na dílo vykoupení téhož lidstva. Není to důvod k oslavě?

Tedy oslavujme. Celý týden trénujme zpěv Aleluja, abychom za týden nemlčeli, když vyjdeme z kostela po slavení Velikonoční vigilie. Ať všichni vědí, že Ježíš žije! Ježíš Kristus je Pán!

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/