Farnost Otrokovice

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Dnešní čtení mi přivádějí na mysl slovo věrnost.

Žena z Knihy přísloví věrně vykonávala práce svého stavu podle tehdejších zvyklostí a kulturní oblasti. Odměnou za vytrvalost v dobrém je chvála. Nejen "v branách města", ale zejména před Bohem.

I Ježíš v evangeliu hovoří o věrnosti - věrnosti v malém. Pokud tedy můžeme pokládat 5 talentů za maličkost (jeden talent mohl mít až 36 kg zlata nebo stříbra). A přece je - z našeho pohledu - tolik bohatství pro Ježíše "málem" (Mt 25,21). Ježíš si cení věrnost. Ať někdo spravuje 5 € nebo tunu zlata, není důležitá velikost spravovaného majetku, ale věrné, poctivé nakládání s ním. Odměnou za to je "ustanovím tě nad mnohým" (tamtéž).

Přitom mi přichází na mysl zcela odlišná situace, v níž se ocitli tři správci Babylonské provincie. Když odmítli klanět se Nabuchodonosorově modle, král jim klade otázku: "…který bůh vás vysvobodí z mé ruky?" (Dan 3,15). A tři muži odpověděli: králi: „Nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Dan 3,16-18 ). Věrnost, kterou neohrozí ani nebezpečí smrti. Dostali do správy dar víry a ten rozmnožovali svým svědectvím před králem. Odměnou jim byla záchrana.

I my jsme v naší situaci povolání být věrní. Mnozí se nemůžeme účastnit slavení Eucharistie, ale všichni - každý z nás - můžeme dennodenně prožívat svátost svého křtu. Můžeme pokračovat v prožívání svátosti biřmování. Manželé mohou každý den upevňovat přijatou svátost manželství. Kněží sice slaví Eucharistii, ale zároveň mohou investovat i do svátosti kněžství, kterou přijali.

V těchto svátostech jsme dostali celoživotní poklady, abychom je dobře spravovali, rozmnožili a když přijde Pán, ukázali mu ovoce naší věrné práce. Proto není čas naříkat, že nemáme mše. Takový nářek by znamenal zakopat svou svátost křtu do země a čekat na "lepší časy". Naopak, je čas poctivě a věrně pracovat na tom, aby poklady, které v sobě máme, přinášely bohaté ovoce.

Jednou se postavíme před Pána a možná se nás zeptá: "Ukaž mi, co jsi udělal se svým křtem." Tak rád bych mu jako odpověď ukázal zástup lidí, pro které byl můj život svědectvím o Ježíši. Doufám, že odměnou mi bude blaženost (Ž 128,1).

"Milovaný Bože, jsem hříšník. Ale doufám ve věčný život s tebou - pro tvé milosrdenství."