Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení KDO NÁM UKÁŽE ŠTĚSTÍ? (TŘETÍ NEDĚLE VELIKONOČNÍ)

    Na tento víkend jsem zatím zůstal v nemocničním pokoji sám. Jaký je to dar, mi před chvílí připomněla zdravotní sestra, která zde nakoukla a řekla: "Jaké tady máte ticho!" Narážela na pacienty, kteří se zde tento týden vystřídali a věru byli dost hluční. I oni byli pro mě darem a stali se součástí mých modliteb. Ale někdy jsem byl z jejich neustálého mluvení či způsobu vyjadřování vnitřně podrážděný a nervózní. Nedokázal jsem je stále vnímat jako dar a úkol… Pane, smiluj se! Když teď nastalo ticho, tak jsem se jako první zeptal Pána, co mám dělat. "Zpívej." Tak jsem zpíval. A pak jsem začal psát tento text. Vnímám, že moji spolupacienti byli pro mě odpovědí na otázku v nadpisu. Je ze 4. žalmu. I sestra, která mě upozornila na dar ticha, mi ukázala štěstí. Nakonec jsou to i texty této neděle, když Petr mluví o cestě pokání a obrácení, Jan o Přímluvci, který řeší problém našeho hříchu, a konečně Lukáš nám dává smysl života – být svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Mně to všechno dává odpověď na otázku: "Kdo nám ukáže štěstí?" Ale v první řadě slova Písma, ale i každý člověk na naší cestě, pokud ho vnímáme jako dar od Boha. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja! Opravdu vstal! Aleluja!  řebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PŘEMÁHAT SVĚT (NEDĚLE BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ)

    Vo štvrtok som sa dostal znova do nemocnice. Už bol večer, keď sa vo dverách izby objavil nemocničný kaplán a ponúkol možnosť prijať sviatosti. S radosťou som prijal Ježiša v Eucharistii. No keď som potom posielal sms manželke, vôbec som sa o tom nezmienil. Až pri čítaní textu tejto nedele z Jánovho listu som si uvedomil, že aj to je spôsob, akým nás svet premáha. Infúzie, odbery, teploty mi prekryli najdôležitejšiu udalosť dňa. Ale my sme povolaní premáhať svet! Dokonca sme k tomu plne vyzbrojení, lebo sme sa narodili z Boha a žijeme v jeho moci. Neviem, ako dlho budem v opatere našich zdravotníkov, ale využijem tento čas na to, aby som spoznával takéto drobné úskoky sveta a nikdy nezabudol na Ježiša a jeho lásku ku mne.    Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení DÁ SE ŽÍT BEZ HŘÍCHU! (VELIKONOČNÍ NEDĚLE PÁNOVA ZMRTVÝCHVSTÁNÍ)

      Když nadpis dnešního textu zakončíme otazníkem, tak asi mnozí věřící odpoví „ne“. Ale slavíme Velikonoce právě proto, že bez hříchu se dá žít. Je to čas mezi dvěma hříchy, pokud po každém hříchu konám pokání hned, jak si ho uvědomím - vzbuzuji si dokonalou lítost a nechávám se naplnit Duchem Svatým. To, že v mém životě hřích má stále méně místa a času, není mou zásluhou – je to dar, milost, kterou nám získal a daroval Ježíš Kristus, Boží Syn a Syn člověka, svým životem, utrpením, smrtí, pohřbením a zmrtvýchvstáním… Zásluhy svého vykupitelského díla si nenechal pro sebe, ale neustále je nabízí a dává každému, kdo ho přijímá jako svého Pána a Spasitele. Čas velikonoční radosti, který jsme začali slavením Velikonočního třídenní, můžeme využít k tomu, abychom si navykli žít bez hříchu, naučit se, že hřích v mém životě nebude mít místo ani čas. To se nedosahuje ani tak neustálým zápasem (i když je jistě důležité být vnímavý na pokušení ďábla, světa i těla), jako spíše neustálým spojením s Ježíšem. Jak píše svatý Pavel: „Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla.“ (Gal 5, 16). Pokud vnímáš, že hodně času trávíš v hříchu, tak se podívej, jestli po uvědomění selhání vzbuzuješ lítost, nebo nad sebou naříkáš a štve tě, že jsi selhal. První (lítost) tě vede k pokání a očištění, druhé (nářek) k ubolené pýše, zraněné poznáním, že nejsi dokonalý. Takže vzhůru a žijme bez hříchu. Možná zpočátku budeš muset vzbuzovat lítost stokrát denně. Ale po čase zjistíš, že když jsi bez hříchu (mezi dvěma hříchy), tak jsi vnímavější na přítomnost Boha ve tvém životě a na hledání jeho cest, vůle. Když jsi bez hříchu, tak spíš usiluješ o dobro ve smýšlení, mluvení i jednání. Jakou radost bude mít z nás Bůh, když budeme 23 hodin a 59 minut denně s ním a jen jednu minutu ztratíme něčím nedobrým. A i to se dá ještě vylepšit. Neboť Ježíš žije v nás. Vždyť vstal z mrtvých a křtem jsme se s ním spojili. Zvítězíme!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení PRO BOŽÍ SLÁVU - KVĚTNÁ NEDĚLE

    Závěr Postní doby je poznamenán tím, že se v něm prolínají dvě témata. Do liturgické modlitby odpolední modlitby Čtvrtka Svatého týdne je ještě postní doba, čas pokání a obrácení se k Bohu. Ale již nyní Květnou nedělí zároveň začínáme slavit dílo našeho vykoupení – utrpení, smrt a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, které vyvrcholí Velikonočním třídním. Ono není součástí Postního doby, ale je samostatnou slavností. Možná právě pohled slavení nám pomůže lépe prožít týden, který je před námi. Oslavou Boha není jen hosanna, které znělo při Ježíšově příchodu do Jeruzaléma a které zpíváme při každé mši svaté. Oslavou Boha je také umět milým slovem posílit unaveného (Iz 50, 4). Oslavou Boha je umět i na kříži, v opuštěnosti „tvé jméno zvěstovat svým bratrům a uprostřed shromáždění tě velebit“ (srov. Ž 22, 23). Nevíme, ale možná se Ježíš na kříži modlil celý tento žalm, nejen první verš, jako je to uvedeno v evangeliu. Oslavou Boha je také vyznávat: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2, 11). Ten Ježíš, který se ponížil, zřekl sebe sama, byl poslušný až k smrti na kříži. Proto ho Otec povýšil… A oslavou Boha je také vnímat popis Ježíšova umučení, smrti a pohřbení jako příběh spásy. Pokud bychom ho poslouchali jen jako lidskou událost, tak v nás vyvolá hrůzu, zděšení ze zloby lidí. Ale pokud v něm vidíme Boží tajemství – Bůh vstupuje do našeho pozemského jednání (zde konkrétně do popravy jeho Syna) a dává mu úplně jiný rozměr, jaký lze vidět našima očima –, vede nás to k oslavě Boží moci, krásy, dobroty, lásky, moudrosti… Bůh nesmírnou zlobu lidstva proměňuje na dílo vykoupení téhož lidstva. Není to důvod k oslavě? Tedy oslavujme. Celý týden trénujme zpěv Aleluja, abychom za týden nemlčeli, když vyjdeme z kostela po slavení Velikonoční vigilie. Ať všichni vědí, že Ježíš žije! Ježíš Kristus je Pán!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení NECHAT SE PŘITÁHNOUT - 5. NEDĚLE POSTNÍ

    Letos zvláště prožívám „pasivní“ rozměr postní doby. Není zaměřen na výkon, ale na „sezení“ před Pánem. Jsem volán přijímat Boží jednání – a to je jediná aktivita, kterou vnímám, že Bůh ji letos ode mě očekává. Dnešní liturgické texty to vyjadřují slovy, která hovoří o aktivitě Boha ve vztahu ke mně. Nejprve prorok Jeremiáš: „Svůj zákon vložím do jejich nitra a vepíšu ho do jejich srdce“ (Jer 31, 33). Pak žalmista: „Bože, stvoř ve mně srdce čisté a v mém nitru obnov ducha pevného“ (Ž 51, 12). A konečně sám Ježíš: „Až budu vyzvednut od země, všechny přitáhnu k sobě“ (Jan 12, 32). „Vložím, vepíšu, stvořím, obnovím, přitáhnu…“ – všechna tato slovesa hovoří o tom, co chce udělat Bůh. Ode mě se vyžaduje jen jedno – dát mu prostor. A tak se snažím trávit čas před Pánem a vnímat, co dělá s mým srdcem, co dělá s mým nitrem. Jelikož pro nemoc nejsem schopen nějakých půstů či sebezapření, poslal mě letos Bůh na cestu, kterou v nějaké míře prožívám už dlouho, ale v této době intenzivněji – nechávám se jím přitáhnout, proměňovat, naplňovat. Je to někdy těžké, neboť se ve mně ozývá pokušitel, který mi naléhavě opakuje otázku, zda si myslím, že toto je správný způsob prožívání půstu, vždyť téměř všude v kostelech i katolických médiích převažují myšlenky o třech pilířích postní doby – o modlitbě, půstu a almužně, které od člověka vyžadují aktivitu. Té však nejsem schopen. A právě útoky Zlého mě utvrzují v tom, že jednám správně. Jen tak sedím s Ježíšem a vnímám, že mě přitahuje k sobě. Možná je to cesta i pro tebe, když nedokážeš, když se neumíš soustředit, když jsi utahaný a máš pocit, že jsi neschopný jakékoli změny. Bůh ti změnu nabízí. Přitáhne si tě. Budeš-li chtít, pokud mu dáš souhlas.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení 4. NEDĚLE POSTNÍ - VRCHOL MÉ RADOSTI

    Během celého liturgického roku možná nejsou tak hutně vybrané texty z Písma svatého jako ty, které jsou čteny tuto neděli. Vyjadřují základní pravdu křesťanství – vykoupení je dar. Zdarma. Milost. Nijak si ho nemůžeme zasloužit. Naším úkolem je jen přijmout ho, radovat se z něj a žít vykoupení. Zajetí Židé v Babylonu věšeli své citery na vrby a odmítali zpívat Pánovy písně v cizí zemi (srov. Ž 137), neboť dbali o to, aby nikdy nezapomněli na Jeruzalém, vrchol své radosti. I my jsme v jistém smyslu zajati v tomto světě, ale na rozdíl od Židů zde máme zpívat Pánovy písně – doslova i svým životem –, aby lidé tohoto světa poznali, že vrcholem naší radosti je Ježíš, a aby tak uvěřili a také přijali spásu. Vrcholem mé radosti je Ježíš. Každý den si to připomínám, každý den se snažím zpívat Pánovy písně. Takový postoj mi velmi usnadňuje život. Učím se nenaříkat (například nad tím, že jsem nevyléčitelně nemocný), ale zpívat. Téměř každé ráno se v této postní době probouzím s nějakou písní. Chci slavit svého Pána… Pojďme k Srdci Ježíšovu… Dnes je ten čas vzdávat Bohu chválu… Ta mě pak provází celý den, zvláště ve chvílích, kdy mě zaujme něco, co by chtělo vytlačit Ježíše z trůnu mého srdce. Ježíš je vrchol mé radosti a dělám vše pro to, aby tomu tak bylo v každé chvíli. I to je dar, milost. Dostal a přijal jsem dar vykoupení, už nic většího se mi zde na zemi nedostane. Chci zpívat Pánu. Ať mi odumře pravice, ať se mi jazyk přilepí na patro (srov. Ž 137, 5-6), kdybych dal lecčemu přednost před Ježíšem. A kdyby se to přece stalo, tak prosím o milost, abych to dokázal poznat a hned konat pokání.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení OSVĚŽOVAČ 3. NEDĚLE POSTNÍ

    Žalmista prohlašuje za osvěžovač duše Pánův zákon (Ž 19, 8). Ověř si to a pak už nehledej osvěžení pro duši jinde. Při čtení Desatera mi přišlo na mysl, jak nás Bůh vábí. Jako by říkal: „Stvořil jsem tě ke svému obrazu, jsi mi podobný. Dávám ti tyto směrovky, aby ses nezahleděl na jiné bohy (však jiní ani nejsou), na falešné modly, a – co by bylo nejhorší – na sebe. Budeš-li mít na očích mě, budeš prožívat radost a pokoj. Když nebudeš hledat jiné bohy, budeš mít méně starostí, neboť budeš hledat jen to, jak uctívat jen mě. Když budeš v sobotu odpočívat, bude tě naplňovat poznání, že se mi tím stáváš stále podobnější, neboť i jsem po stvoření odpočíval. Znáš větší radost než být se svým Bohem, být s ním jedno?“ Osvěžuje tvé srdce tento pohled na Pánův zákon? Dívám se na Ježíše a jeho zásah v chrámu, který mě také osvěžuje. Tak obyčejně lidsky – konečně se našel někdo, kdo zatrhl byznys tam, kde měl být prostor k oslavě Boha. Kdo ví, kolika lidem se to už dlouho nelíbilo, ale neměli odvahu ozvat se. Možná se totiž někdy někdo ozval a špatně skončil. Ale na Ježíše si netroufli – jen se ho (relativně slušně) ptali, jakým právem to dělá. Neviděli, že Ježíš je naplněním Zákona, že jeho jednání osvěžuje duši. Osvěžuje tvé srdce Ježíšova přítomnost a jeho horlivost pro Pánův zákon? Spása (apoštol Pavel to jasně říká) přichází skrze hlásání. Bůh dal svému slovu v ústech věřících moc, aby měnilo srdce posluchačů a vedlo je k rozhodnutí pro Krista. Je to bláznovství, neboť slovo je jen zvuk; jak může mít moc? A přece ji Boží slovo má. Ať mi osvěží duši toto poznání a ať mě vede k hlásání s důvěrou, že Boží slovo i v mých ústech má moc dotknout se srdcí lidí, kteří mě poslouchají...  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    CO ZNAMENÁ „VSTÁT Z MRTVÝCH“? 2. NEDĚLE POSTNÍ

    Biblické texty této neděle mi hodně mluví o zmrtvýchvstání. O tom, že Bůh je pánem života a smrti. Ne ve smyslu nějaké osudovosti, ale pánem laskavým a štědrým. Vždyť daroval život Izákovi, který ani nemusel při obětování zemřít. Vrátil život Ježíši, který zemřel pro zlobu lidí. I mně už daroval 371 dní od té doby, co jsem se dozvěděl, že jsem nevyléčitelně nemocný. Z každého zla, které dovolil, aby se stalo, dokázal získat obrovské dobro, které mnohonásobně převyšuje Zlým zamýšlené zlo. Vždyť záchrana Izáka umožnila celé dějiny vyvoleného národa. Utrpení, smrt a vzkříšení Ježíše zase přinesla záchranu všem lidem. (Jaká škoda, že mnozí o tom nevědí, a mnozí, kteří i vědí, ji odmítají…) Mé zmrtvýchvstání je moje naděje. Neboť bude projevem lásky Boha ke mně. Když mi daroval Ježíše, svého Syna, copak mi odmítne věčný život, pokud po něm toužím, pokud pro něj žiji? Pokud by nebylo zmrtvýchvstání, tak by vše ztratilo smysl, cíl, důvod existence. Ale Ježíš vstal z mrtvých a i my vstaneme. Proto má význam úsilí o změnu smýšlení, proto má smysl půst, modlitba a almužna, proto má cenu každá oběť a skutky lásky. Zmrtvýchvstání. Bude chvílí, kdy ve svém vlastním těle, vlastníma očima uvidím Boha. Mám naději, že v té chvíli uvidím velký úsměv Otce, zažiji Ježíšovo objetí, budu vrchovatě naplněn Duchem. Pro toto se vyplatí žít, zápasit, trpět…, zpívat. „Před tváří Páně budu kráčet v zemi žijících“ (Ž 116, 9). Psát na začátku Postního období o zmrtvýchvstání se může zdát předčasné, nelogické… Ale není tomu tak. Zmrtvýchvstání je pro půst klíčové, neboť dává našemu pokání nejen smysl a cíl, ale také motivaci. Pokusme se během těchto dnů utvrdit ve vlastní víře ve vzkříšení mrtvých, ale také někoho přivést k touze žít věčně, vstát z mrtvých a spatřit Boha.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení ZMĚŇTE SMÝŠLENÍ 1. NEDĚLE POSTNÍ

    Na Popeleční středu uplynul přesně rok, což jsem se dozvěděl, že mám nevyléčitelnou chorobu krvetvorby, na kterou zřejmě zemřu. Celý rok jsem se pak dennodenně učil jedné věci – vděčnosti za každý den, který mi Pán přidal k životu (viz Přís 10, 27). Když se nyní začala další postní doba, hledal jsem, čím bych na toto prožívání Boží péče navázal. A oslovili mě dvě věci. První byl žalm posvátného čtení na Popeleční středu. Začíná slovy: „Dobrořeč, duše moje, Pánu a celé mé nitro jeho jménu svatému. Dobrořeč, duše moje, Pánu a nezapomínej na jeho dobrodiní“ (Ž 103, 1-2). Když jsem se ho začal modlit, hned jsem věděl, že to je můj úkol. Dobrořečením Bohu a vděčností za jeho dobrodiní přemáhat negativistické postoje, posuzování a vyčítání, které v sobě často pozoruji. Druhou je invitatorium, které nám Církev v Liturgii hodin nabízí na tyto dny postního času. Zní takto: „Pojďte, klanějme se Kristu, našemu Pánu, pro nás pokoušenému a umučenému.“ Znamená to pro mě zaměřit celý den na klanění se Kristu. Možná zvlášť při pohledu na kříž… Obě tato duchovní cvičení mají samozřejmě i svou vnější stránku. Nazval bych ji smluvní stránku. Dobrý Izraelita věděl, že bude milovat Boha celým srdcem, celou myslí a ze všech sil, bude-li věrný smlouvě z Chorebu, bude-li zachovávat Boží přikázání. Tak i moje úsilí dobrořečit Bohu a klanět se Kristu by bylo prázdné, jen „duchovní“, kdybych se nesnažil svým mluvením i jednáním plnit Boží zákon. V tomto smyslu mají význam všechna vnější sebezapření, oběti, almužny… Ale bez tohoto smyslu jsou jen zaměřením se na výkon, což je velmi nebezpečné! Děkuji Bohu za inspirace, které mi na tento Půst nabídl. Nejsou pro mě žádným novým začátkem, jak to často posloucháme, že je čas začít znovu, ale plynulým navázáním na to, co se z Boží milosti snažím roky žít.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení CHCI! 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

    Ježíš řekl: „Chci!“ Jednal s mocí. I my jsme povoláni jednat se stejnou mocí. Dostali jsme ji při křtu a stále ji máme k dispozici. Ale zapomněli jsme na to nebo nám to nikdo nikdy neřekl. Ježíš žije v nás. Duch Svatý v nás působí. Jejich moc se nezměnila. Tak proč dnes živoříme a nejsou vidět všude v životě křesťanů divy a znamení? Protože nevíme, že tak máme činit. Neboť se bojíme tak jednat. Nebo si myslíme, že to jiní mají jednat s mocí. Všimněme si, jakou odpověď na texty o malomocenství nám v žalmu dává Církev: Bůh nás zahrnuje radostí ze spásy. Přičemž spása neznamená jen vykoupení pro věčný život, ale i záchranu v nebezpečí života, uzdravení ze smrtelné nemoci, moudrá slova před pronásledovateli… Jednání s mocí přináší radost do života zachráněných, ale také do života toho, kdo s mocí jedná, neboť ho ujišťuje, že Bůh žije v něm. Od své operace se občas pokouším jednat s mocí. I v sobě však stále cítím brzdu, která mě omezuje: „Opravdu smím?“ Čekám, že Bůh mě v tom povede a ukáže cestu, která bude pro spásu a radost mnohých. Důležité je, aby jednání s mocí mělo jediný cíl: „Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, … abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje.“ (Kol 1, 27-29). „I ten, kdo ve mne věří, bude konat skutky, jaké já činím, ba bude jednat ještě větší“ (Jan 14, 12). Toto řekl Ježíš. Vlastně to on uzdravuje, vysvobozuje, zachraňuje… Ale „mocí, která působí v nás“ (Ef 3, 20). Ne nezávisle na naší vůli, ale s naším souhlasem a osobním angažováním. Zkoušejme to. Jednou se v nás bariéra prolomí a opět se budou dít divy a znamení pro záchranu mnohých.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/