Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení DVĚ MOUDROSTI (29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Podívejme se, jaké dvě moudrosti nám dnes překládají biblické texty. Jednou je moudrost světa. Mít moc a vládnout. Mít postavení a dobře jej využívat – pro své cíle. Druhou je moudrost Boží. Vládnout službou. Necpat se dopředu, ale službou se přepracovat na první místo – být první v konání dobra. Tuto moudrost velmi dobře znázorňují dvě velmi známá literární díla. O moci hovoří dílo Duna Franka Herberta. Zlo se přemáhá touhou po moci, formací (spojenou až s magií) k vládnutí, které je schopno „udělat pořádek“ ne získáváním pro dobrou věc, ale mocí. Druhým dílem je Pán prstenů J. R. R. Tolkiena. Zlo se přemáhá službou pro dobro celku. Službou ochotnou obětovat i svůj život. Obě knihy jsem četl. První ve mně zanechala pachuť. Skvěle napsaná, výborně přeložená, ale plná touhy získat a uplatňovat moc za každou cenu. Druhá mi je velmi blízká. Nenápadnost Froda a jeho společníků, jejich ochota jít do hrozných nebezpečí jen proto, že vědí, že mají poslání pro dobro společenství, společnosti. Ne moc, ale ochota být a jednat pro druhé. V Církvi jsme stále ohroženi pokušením uplatňovat moc, ne sloužit. Pane, zachraň nás! V důsledku dědičného hříchu je naší narušené lidské přirozenosti blíže vládnout než sloužit. Ale Boží milost, kterou jsme dostali ve křtu a která se neustále v nás rozmnožuje modlitbou, studiem Písma a učení Církve, slavením svátostí, životem v malém společenství, službou a svědectvím, nás denně přetváří na služebníky pro věčné dobro a spásu jiných. Je to každodenní zápas, ale s Boží milostí dokážeme i dnes znovu sloužit…  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení JDE O MOUDROST (28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Jak to zdůrazňuje prosba v responsoriu, v dnešních čteních jde o moudrost, ne o to, abychom vše prodali, rozdali a šli za Ježíšem. Neboť když upřednostníme moudrost před vším, jak to udělal autor Knihy moudrosti, dokážeme se správně rozhodovat. Vždyť problémem toho bohatého muže v dnešním evangeliu nebylo to, že měl mnoho majetku, ale to, že s ním neuměl nakládat podle Božích pravidel a záměrů, nebyl moudrý Boží moudrostí. Jinému bohatému by Ježíš řekl, aby založil a udržoval potravinovou banku, dalšímu by přikázal financovat adopci na dálku pro deset tisíc dětí, možná jiný by dostal na starost hloubit studny v suchých oblastech… Mně by řekl, abych nezapomněl často se ptát souseda, jestli něco nepotřebuje (vždyť tak předejdu jeho ponižujícímu pocitu, když si chodí něco půjčit…). Ale chci zmínit i jiný příklad moudrosti. Před týdnem mě schvátily vysoké horečky a držely mě věru pořádně. Snažil jsem se využít čas "nicnedělání" na modlitbu, ale jaksi mi to nešlo. Spíše to byl boj o víru, jestli to má smysl … Až se mi po dvou dnech tohoto boje při modlitbě žalmů v představách vynořil takový obraz: uviděl jsem cosi jako plachtu, která odděluje zemi od nebe. Když jsem se slovy žalmů obracel k Bohu, nehtem na prstu jsem škrábáním do ní pomaličku udělal dírku - a z nebe přes ni kápla, vytekla, vylila se potřebná milost. Poznal jsem, že omíláním žalmů, zdrávasů, „Pane, smiluj se“ či jiných výkřiků k Bohu – zcela lehounce – nadělám do té „plachty“ dírky, kterými proudí do světa milost, Boží život ke konkrétním lidem a do konkrétních situací, které do modlitby vkládám. Vím, trochu naivní představa. Ale mně velmi pomohla. Dostalo se mi poznání, moudrosti. Moje modlitba nabyla nového rozměru. Zatímco doposud jsem často začínal modlitbu jakýmsi "uvědoměním si", že vstupuji před Boha, teď tak trochu potměšilý ještě k tomu dodávám: "Pane, Bože, jdu udělat dírku do té plachty, aby znovu tekla milost." Jakou moudrost od Pána jsi dostal v těchto dnech ty? Řekni o tom někomu.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ODVAHA MÍT BÁZEŇ (27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Velmi stručně řečeno dnešní první čtení nám hovoří o ideálu manželství, evangelium přibližuje, jak moc jsme to pokazili, a žalm předkládá východisko. Ideál – dva budou jedno. Pokazili – propouštěcí list (například). Východisko – bát se Pána. Asi před rokem jsem slyšel rozhovor s někým ze společenství Skala na východním Slovensku. Řekl, že často k nim přicházejí manželé s nějakým problémem. Ale první otázkou, kterou jim ve Společenství kladou, je otázka jejich vztahu s Ježíšem. Často přitom vychází najevo, že problémem je právě tento vztah. Pokud se obnoví vztah s Ježíšem, původní problém se ztratí sám. Stejnou cestu nám dnes nabízí Písmo. Bát se Pána. Nejedná se o strach, který máme z neznámých věcí či strach před někým větším či silnějším. Ale jde o bázeň, úžas z velikosti i dobroty Boha, jeho lásky a péče. Také z jeho spravedlnosti, ale také milosrdenství. Strach je pro nás přirozený, bázni se potřebujeme učit (tak říká Písmo). Hledíme-li na svůj život, na své vztahy v bázni před Pánem, poslušní jeho cestám a příkazům i poučením, mnohem snáze se dostaneme na cestu k ideálu. Ověř si to. Pánu svěř své cesty a on se postará. Jít po Božích cestách chce odvahu. I důvěru. A bázeň.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk | JAK NA TO | Anděl strážný

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   P. Roman Vlk | JAK NA TO | Anděl strážný  

  •

    Zamyšlení KAŽDÝ!!! (26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Když se dívám na dějiny Církve posledních staletí, vidím jednu zásadní strategickou chybu, které jsme se dopustili – nechali jsme hlásání evangelia na kněze. Možná to mělo opodstatnění v době, kdy téměř každý chodil do kostela, měl možnost poslouchat Boží slovo a odpovídat na něj metanoií, tzn. změnou smýšlení i jednání. Ale postupně narůstal počet těch, co do kostela nechodili a dnes je lidi, kteří nemají šanci slyšet Boží slovo a výzvu k obrácení v kostele, velká většina. Proto ať nás dnešní texty vyburcují. Mojžíš říká: „Kéž by všechen lid prorokoval a kéž by jim Pán dal svého ducha!“ (Nm 11, 29). A Pán Ježíš na upozornění apoštolů, že viděli kohosi vyhánět zlé duchy v jeho jménu, ale nechodí s nimi, reaguje takto: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“ (Mk 9, 39–40) Jakoby apoštolům řekl: „Radujte se z každého, kdo mě ohlašuje, kdo jiným pomáhá najít mě, poznat mě, věřit mi a milovat mě.“ K čemu nás to má vyburcovat? Nuže k tomu, aby každý z nás ohlašoval Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání. Vždyť tvrdíme, že to děláme, když během mše svaté po proměnění odpovídáme na zvolání: „Tajemství víry!“ Nenechávejme to jen na kněze. Ti se nedostanou k našim příbuzným, k našim kolegům v práci či spolužákům ve škole, k lidem v autobusech či vlacích nebo letadlech, kteří Ježíše neznají a ani ho nemilují. My, laici, jsme pozváni i posláni přinášet všude evangelium. „Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost“ (Ž 19, 8). I tobě! Tento týden zkusím někomu říci, že miluji Ježíše, který zemřel pro mé hříchy a vstal z mrtvých, abych měl věčný život. Zkus to i ty. Modlím se, aby ses o to skutečně pokusil.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení Jak smýšlejí bezbožní (25. neděle v mezidobí)

      Dnes nám jako Boží slovo zaznívá řeč bezbožných. Zvláštní, že? Proč Bůh v Knize moudrosti (2, 12. 17–20) dal zaznamenat, jak bezbožní smýšlejí? A týká se jejich řeč jen Ježíše? Nebo říká něco i nám v naší době? Bezbožní smýšlejí bezbožně, neboť „vlastní zloba je zaslepila. Neznají Boží tajemství, ani odměnu za svatost nečekají a ani v oslavení čistých duší nevěří.“ (Mdr 2, 21–22; 2, 24). Častěji si tento týden přečtěme úryvek z Knihy moudrosti i s verši, které jsou v dnešním prvním čtení vynechány. Podívejme se na vlastní smýšlení, zda také někdy nesmýšlíme bezbožně. Jako pomůcka k rozlišování nám mohou posloužit slova apoštola Jakuba: „Kde je žárlivost a sváry, tam je neklid a každé možné zlo... Odkud jsou mezi vámi boje a odkud rozbroje?... Z čeho (vznikají) války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a (přesto) nemůžete dosáhnout (ničeho); bojujete a válčíte, ale (nic) nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a (nic) nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše." (Jk 3, 16; 4, 1-3). Stejná kritéria můžeme použít i tehdy, když posloucháme řeči jiných. Učme se nepřijímat řeči těch, kteří nemilují Boha, ale tváří se jako spasitelé světa (neboť jen jediný je náš Spasitel – Ježíš Kristus). A naopak, stále více se věnujme slovům, která pocházejí od Pána. Řeči bezbožných přinášejí neklid, řeč Boha vždy přináší pokoj (ačkoli někdy nás řeč Boha znepokojí – zvláště tehdy, když odhaluje nějaký náš hřích nebo od nás žádá něco, do čeho se nám nechce). Všimněme si, že problém s bezbožným smýšlením měli i apoštolové. Zabývali se porovnáváním – kdo z nich je větší? Kdo má v Ježíšových očích větší důležitost, koho Ježíš upřednostňuje, kdo dokáže dělat více zázraků v Ježíšově jménu... Místo toho, aby upírali oči na Ježíše, který je učil o svém umučení a zmrtvýchvstání, hleděli na sebe. Proto je Ježíš upozorňuje: „Chceš-li být první, všem služ. Dívej se na potřeby jiných..." V neděli je v Košicích Národní pochod za život. Bezbožní se nám budou vysmívat, kritizovat, osočovat... Jiní bezbožní budou mlčet, ale ne proto, že jim záleží na ochraně života, ale proto, aby zakryli svou lhostejnost k tomuto tématu. Nevěřme jim a nebojme se, neboť „mně Bůh pomáhá a můj život udržuje Pán“ (Ž 54, 6). Takže vždy platí: Oči upřené na Ježíše nám pomohou odmítat bezbožné smýšlení v nás samých, ale iv řečích jiných.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení KAM SE DÍVAT (SEDMIBOLESTNÁ PANNA MARIA)

    Maria stála pod křížem a dívala se na Ježíše. Nejednou se setkáváme s označením „mariánští ctitelé“. Kdo to jsou? Ti, co chodí na poutní místa? Ti, co se často modlí růženec? Ti, co mají doma sochu Panny Marie z některého místa jejích zjevení? Možná to jsou mariánští ctitelé. Ale je jisté, že mariánským ctitelem je ten, kdo se snaží napodobovat Pannu Marii v její lásce ke Kristu, kdo se snaží být Ježíšovým učedníkem tak, jak jím byla ona. Co se při dnešní slavnosti můžeme jako Ježíšovi učedníci a ctitelé Panny Marie od ní naučit? Dívat se na kříž. Ať se děje cokoli, potřebuji mít pohled upřený na Ježíše, který za mě zemřel, abych měl věčný život. Je to velmi důležité i v naší době, kdy nás situace ve společnosti (a nejednou i blízcí lidé) staví před otázku, na které straně jsme, ke kterému -ismu se kloníme. Jako bychom měli na výběr jen možnosti nějakých -ismů… Ale dnešní slavnost nám dává tu nejlepší možnost - vše ve svém životě podřizovat Kristu. V celých dějinách jsou -ismy, dnešní nevyjímaje, v mnohém ohledu produktem Zlého. My jsme však povoláni zlo odmítat a soustřeďovat svůj život na Krista. Mnohé rodiny jsou rozděleny pro politiku. Ať si doma dají na přední místo kříž, ať se před ním spolu modlí a ať se často na něj dívají. Kříž je spojí a ukáže jim, že jen Ježíš je ten, kdo nám dává budoucnost a naději. Buďme ode dneška skutečnými mariánskými ctiteli. To znamená, že se učme od Panny Marie, jak následovat Ježíše, jak ho milovat a jednat podle jeho vůle. Jak Maria stůjme pod křížem, dívejme se na Ježíše a každý den ho stavme do centra našich myšlenek, našich rozhovorů i našeho jednání. Kam se dívat? Na Ježíše!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení SKVĚLÁ PERSPEKTIVA (23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Evangelium hovoří o jednom hluchoněmém, kterého Ježíš uzdravil. Prorok Izaiáš škálu Božích děl rozšiřuje – hovoří o uzdravení slepých i hluchých, o skákání chromých a mluvení němých. Přitom slibuje vodu na poušti, potoky na pustině, jezera a prameny vod. (Nám, kterým stačí otočit vodovodní kohoutek, nám tento obraz nic nemusí říkat, ale lidé pouště vědí své!) A nakonec žalmista přichází s dalším seznamem Božích skutků – utlačovaným přisuzuje právo, hladovějícím dává chléb, vězňům přináší vysvobození, zvedá sklíčené, miluje spravedlivé, ochraňuje cizince, stará se o sirotky a vdovy. A tak jeden Ježíšův skutek ve spojení s dalšími texty Písma poukazuje na to, jak skvěle a rozmanitě se Bůh stará o lidi. Ne o lidstvo, ale o každého jednotlivce. O mě, o tebe. A k čemu nás má taková Boží péče vést? K oslavě. Proto jako responzorium zpíváme: „Duše má, chval Hospodina!“ Je to odpověď na velké skutky Boha v životě každého z nás. Tato oslava má však i opačný efekt – když slavíme Boha, vede nás to k připomínání toho, co pro nás udělal; možná si přitom vzpomeneme i na jeho zásahy, na které jsme už dávno zapomněli nebo jsme si jich vůbec nevšimli. A tak platí, že čím více Božích projevů lásky, tím více oslavy. A také naopak – čím více slavíme Boha, tím více Božích skutků uvidíme. Skvělá perspektiva na celý život!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - Áronské požehnání

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Áronské požehnání

  • Zamyšlení BŮH JE BLÍZKO (22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Kdo dokáže naplnit všechny požadavky, které na nás dnes kladou slova 15. žalmu? Kráčet bez poskvrny, jednat spravedlivě, mít upřímné srdce, mluvit pravdu, nepodvádět, nekřivdit, netupit, nespolupracovat s ničemníkem (jak aktuální!), mít v úctě bohabojných lidí, nepůjčovat na úrok, nedat se uplácet - to je jen jeden seznam požadavků na toho, kdo aspiruje na věčný život v Božím království. Jak to zvládnout? Odpověď nám dává Mojžíš: „…jak je nám blízko Pán, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme?!“ (Dt 4, 6). A také Ježíš, byť v negativním vyjádření: „…jejich srdce je daleko ode mě (Mk 7, 6). Abychom zvládli požadavky Boha na svatý život, potřebujeme být blízko u něho. On u nás je, nemůže nebýt. Ale naše srdce může být vzdáleno od něj. Můžeme ho vzývat, ale jako Boha vzdáleného, ​​kterého je třeba přesvědčit, aby se o nás zajímal. Možná to měli pohané snazší, když si své modly – ​​své bohy – nosili s sebou. Vždy je měli u sebe, měli je na očích. Náš Bůh je neviditelný a potřebujeme věřit, že je s námi. Potřebujeme si touto vírou naplňovat mysl, srdce… Proto máme doma kříže, obrazy svatých, proto jsou kostely vyzdobeny posvátnými motivy - aby nám vše připomínalo, že náš Bůh je blízko, je stále s námi. Pokud si tuto víru budeme rozvíjet, bude nám mnohem obtížnější konat zlo, ale mnohem snazší konat dobro. Vyzkoušej si to tento týden. Polož si k televizoru (počítači, mobilu) kříž a vždy, když ho budeš zapínat, používat, připomeň si, že Bůh je s tebou, a polož si otázku, zda to, co jdeš dělat, děláš s Bohem. Dej si kříž ke vchodovým dveřím, a když budeš vycházet, podívej na něj a pros Boha, aby šel s tebou. Najdi si způsob, jak více vnímat Boží blízkost. A po týdnu si udělej malou inventuru, kolik zla si dokázal díky takovému cvičení odmítnout a kolik dobra jsi dokázal udělat.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/