Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení MŮJ BŮH (12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      V modlitbě Liturgie hodin mě tento týden jedno ráno zaujala antifona k invitatoriu: „Pojďte, klanějme se Pánu, neboť on je náš Bůh.“ Komu se klaním? Kdo je můj Bůh? Co znamená, že někdo je můj Bůh? Odpověď dostávám v textech Písma svatého každý den. I tuto neděli: Můj Bůh je Moc. Vládne nad nezkrotným mořem: „Až sem smíš přijít“ (Job 38, 11). „Uklidnil bouři v tichý vánek vánek“ (Ž 107, 29). „Mlč, buď zticha!“ (Mk 4, 39). Spojení těchto textů je zároveň důkazem, že Ježíš je Bůh! Jinde v Písmu se dozvídám, že Bůh je Světlo, že Bůh je Dobro, že Bůh je Krása, že Bůh je Moudrost, že Bůh je Jednota… Že Bůh je Láska. Každý z těch pojmů však může zůstat prázdný, nenaplní-li jej konkrétní obsah – poznání, zážitek, zkušenost. A to je součástí mého každodenního zápasu víry. Například u tak jednoduché věci, jako je sušení sena. Pokosil jsem naši malou louku (kosou, ne sekačkou), pak to manželka chodila obracet, až jsme nakonec domů dovezli tři fůry sena (tedy tři kolečka :-)). Běžná lidská činnost. Ale při této práci jsem se učil věřit, že to má význam pro naši věčnost, pro krásu nebeského království, pro „chléb náš každodenní“. I taková drobnost je vzdáním úcty Bohu, je v nějakém smyslu klaněním se Tomu, který stvořil nebe i zemi . Vnímám, že je náročné takto vnímat Boha ve všem a klanět se mu při všem. Je to zápas o mysl. Aby se neutopila v marnosti. A tak když teď občas sleduji v televizi nějaký fotbal, učím se dělat to tak, aby to bylo pro Boží království. Minule mi přišlo na um modlit se za fanoušky na stadionu. A aby to nebylo jen tak obecné, tak zejména za ty, na kterých režie zamíří kamery. Setkáme se někdy v nebi? Ale přiznávám, že mi tato modlitba příliš nešla. Často mi mysl zůstala při akci, která se před střihem kamery odehrála na hřišti, víc jsem poslouchal komentátory než své nitro, které chtělo za každého diváka volat: „Pane, smiluj se! Pane, požehnej!“ Komu se klaníš? Kdo je tvůj Bůh? Co znamená, že někdo je tvůj Bůh?   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení NENÁPADNÉ PŮSOBENÍ (11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pamatuješ si, jak jsem minulý týden psal o nepříteli, o jeho nástrahách? Doufám, že jsi zvládl všechny, které Pán na tvé cestě ponechal, aby tě jimi formoval a vychovával v duchovním boji. Mně jich tedy nechal požehnaně, hlavně ve sféře myšlenek jsem musel být ve střehu téměř v každé chvíli. Vzpomínky, představy, touhy… Snad jsem toho moc nezkazil. Texty této neděle nám představují jinou stránku našeho života – jednání Boha, které je téměř vždy nenápadné, postupné, až se nám někdy může zdát (mně se to stává často), jako by Bůh nejednal a nechal všechno na nás. Ale Písmo mluví jasně – když něco zasejeme, vzrůst a úrodu dává Bůh. Když prorok Ezechiel (Ez 17, 22–24) říká, že Bůh vezme halouzku z vrcholku vysokého cedru a zasadí ji, zároveň hovoří o tom, jak „lidsky“ Bůh jedná – neboť to je jeden z přirozených způsobů rozmnožování cedrů (tak jsem to našel na internetu). Ježíš v evangeliu (Mk 4, 26–34) zase mluví o setí. Také je to něco, co je nám lidem blízké a samozřejmé. Sejeme, sázíme, hnojíme, zaléváme – ale vzrůst dává Bůh. A to až do té míry, že ještě i ve stáří můžeme přinášet ovoce, být úrodní a plní svěžesti (Ž 92, 15). Není to z nás, je to Boží dar a milost. A tak nám texty této neděle přinášejí posilu i v našem zápase s nepřítelem, v našem odhalování jeho nástrah. Neboť Bůh v nás jedná. Využívá k tomu naši schopnost rozumně a logicky uvažovat, rozlišovat mezi dobrem a zlem, naši schopnost učit se a naučené prakticky používat. Přitom tyto naše schopnosti Bůh používá tak „přirozeně“, že většinou ani nevnímáme, že to ne my, ale Bůh v nás jedná. Nuže zkusme tento týden v tom všem, co prožíváme, alespoň občas postřehnout nenápadné Boží působení, děkovat za něj a ochotně se podřizovat Božím vnuknutím a plánům. Tak snáze překonáme nástrahy nepřítele a přineseme více ovoce.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    NEPŘÍTEL (10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Máme nepřítele. A není jím člověk. Hned ráno, jak vstáváme, vstupujeme na zaminované pole, plné jeho nástrah: využívá naše myšlenky, pohledy, vzpomínky, představy, sluch, zrak, chuť… aby nás na něco navnadil. Abychom třeba jen trošku v něčem ustoupili, vždyť „to je jen drobnost“. Podejme mu prst a přesně víme, co se stane. Ano, máme nepřítele, ďábla. Ale jeho existence a blízkost nás nemusí paralyzovat a nahánět nám nepřiměřený strach. Protože máme i Přítele. „Já jsem s vámi po všechny dny…“ (Mt 28, 20). Víš, co dělá Bůh, když ráno vstupuješ na bitevní území? Projevuje nám milosrdenství tím, že odstraňuje ty nástrahy, které bychom nezvládli odhalit a zneškodnit sami. Jednoho milosrdenství nás předchází. Jednou v nebi uvidíme, jak mnoho toho Bůh dělal pro nás každý den v našem zápase o svatost. A druhou věc, kterou Bůh dělá, je to, že jde s námi k nástrahám, které na naší cestě ponechal, dává nám svého Ducha, abychom je viděli, slyšeli, poznali (i to je důvod, proč tak velmi potřebujeme modlitbu, neboť bez komunikace s Bohem jsme bezmocní a slepí) a dokázali je zneškodnit, přemoci, zničit. Abychom byli vítězové. Pokud se někdy stane, že něco navzdory Boží pomoci nedokážeme, Bůh se na nás nezlobí, ale dává nám milost pokání, odpuštění a nové síly. Máme tedy nepřítele, ale ne jemu máme věnovat pozornost. Důležité je zaměřit svůj pohled, své srdce na Přítele – na Boha. I proto tuto neděli je součástí biblických textů Žalm 130: „Z hlubin volám k tobě, Pane… Má duše čeká na Pána více než stráže na svítání… U Pána je milosrdenství a hojné vykoupení…“ Pokud chceme vést vítězný boj (možná plný pádů a proher, ale v konečném důsledku vítězný), tak to lze jen se srdcem upřeným na Boha.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení Pánův den (9. neděle v mezidobí B)

    Niekoľko nápadov, ako svätiť nedeľu: Spievajme. Tak, ako nás k tomu vyzýva žalmista: „Vezmite harfy, udrite na bubon, na ľúbu lýru a citaru. Zatrúbte rohom..." (Ž 81, 3 – 4). Vnímam, že v našich rodinách sa veľmi málo spieva. Dokonca už ani na oslavách nezaznie ľudová pieseň. Využime nedeľu na to, aby sme opäť začali spievať. Najprv možno len tak potichu, pre Ježiša, ale o pár týždňov už celá rodina. Urobme niečo, čo bežne nerobíme. Nám sa napríklad cez covid osvedčila modlitba žalmov. Raz sme sa dokonca jednu nedeľu pomodlili všetkých 150 žalmov. Ale ak si dáte cieľ pomodliť sa ich desať, bude to skvelé. Opäť je to niečo, čo môžete robiť spolu. Vynechajme to, čo do nedele nepatrí, ale akosi zo zvyku to robíme. Napríklad bezmyšlienkovité sledovanie telky. Iste, vyberme si program, ktorý je zaujímavý a prínosný, ale nech nemáme televízor zapnutý len preto, aby v dome niečo „hučalo". Choďme na návštevu alebo niekoho k sebe pozvime. A potom navrhnime spoločnú krátku modlitbu (môžeme si ju pripraviť do mobilu, ak nemáme poruke modlitbovú knihu). Tento mesiac napríklad Litánie k Najsvätejšiemu Srdcu Ježišovmu. Ak je vo farnosti v nedeľu popoludní nejaká pobožnosť, zúčastnime sa na nej. Vypnime mobil. Na celý deň (už v sobotu večer). Toto je náročná úloha. Lebo čas, ktorý mu venujeme, bude zrazu voľný a nebudeme vedieť, čo s ním. Ale iba tak zistíme, či nie sme už závislí na informáciách, sociálnych sieťach a pod. Tak splníme aj ďalší príkaz žalmistu: „...nebudeš sa klaňať bohu cudziemu" (Ž 81, 10). Ďalší návrh sa asi nestretne s pochopením... Ak vidíš, že sused niečo robí, namiesto toho, aby si naňho poukazoval, že robí, čo sa v nedeľu nesmie, choď mu pomôcť. A po práci mu navrhni niečo, čím nedeľu spolu zasvätíte Bohu. Dožičme si ticho. Pozri sa na svoje prežívanie nedele a sám tvorivo pripoj niečo (niečo navyše), čo bude tvojím osobným svätením Pánovho dňa. Nech tvoja nedeľa skutočne patrí Pánovi.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení BŮH S NÁMI (SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE)

    Při čtení biblických textů liturgie slavnosti Nejsvětější Trojice mi přišla na mysl slova svatého Kolumbána z posvátného čtení modlitby hodin čtvrtka sedmého týdne: „Ať se nikdo neodvažuje zkoumat Boží tajemství, čím je, jak je a kdo je. To je nevyslovitelné, neprozkoumatelné a neproniknutelné. Jen prostě pevně věř, že Bůh je takový a takový bude, jaký byl, neboť je neměnitelný Bůh… Hledej tedy nejvyšší poznání ne v rozebírání slov, ale ve zdokonalování dobrého života…“ (Liturgie hodin). Když dnes tedy slavíme tajemství Nejsvětější Trojice, nemáme nad ním příliš spekulovat, ale raději dělejme dvě věci: oslavujme Boha a snažme se být lepšími lidmi. Oslavu Trojice uskutečňujeme například každou modlitbou Sláva Otci… Ať nám dnes mnohokrát zazní v srdci, ale i na rtech. Možná zvláště ve chvílích, kdy nerozumíme všemu, co se kolem nás a ve světě děje (viz k tomu Ž 40, 17). Úsilí být lepšími podporují dnešní čtení, která kupodivu nejsou zaměřena na Boha, ale na člověka – totiž na to, jaké dobro máme z toho, že poznáváme Boha. Mojžíš vyzdvihuje zájem a péči Boha o jeho vyvolený národ (Dt 4, 32–34. 39–40). Žalmista hovoří o blaženosti těch, kdo patří Pánu (Ž 33). Apoštol Pavel připomíná, že jsme dostali Ducha adoptivního synovství, ve kterém voláme: „Abba! Otče!“ (Řím 8, 14–17). A konečně milovaný Ježíš po příkazu učit a křtít ve jménu Nejsvětější Trojice říká, že je s námi po všechny dny až do skončení světa (Mt 28, 16–20). Když takto poznáváme Boha, zjišťujeme, že je vždy s námi, vždy je ochoten vést nás na cestě dobra. Tedy kráčejme s ním.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení OŽIJÍ SUCHÉ KOSTI? (SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO)

      Původně jsem chtěl v tomto textu vyzvat, abychom toužebně očekávali takové vylití Ducha, jaké zažili apoštolové a později mnozí v dějinách Církve. Avšak poté, co se tento týden stalo, je čas mlčet a konat pokání. Aby ožily suché kosti (Ez 37, 1–14). Aby se tak uskutečnilo toužebně očekávané vylití Ducha možná jinak, než jsem si před týdnem představoval. Myslím si, že úkolem Církve na Slovensku v těchto těžkých dnech je vyhlásit dny pokání, vzájemného odprošení, odpuštění a smíření. Může to udělat každý z nás osobně pro sebe, pro svou rodinu, pro své společenství… Dělání tlustých čar nám nepomůže. Tvářit se najednou jako kamarádi bez pokání je nesmysl. Vyzývat k pokoji bez Boha je volání do prázdna a nebude mít trvalé ovoce. A po dnech pokání se zaměřme na modlitbu za schopnost „obnovit smýšlení, abychom uměli rozeznat, co je Boží vůle, co je dobré, milé a dokonalé“ (srov. Řím 12, 2). Kéž Boží Duch oživí celé údolí suchých kostí, celé Slovensko! Amen.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ JDE O ŽIVOT (SEDMÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      Bez Ducha Svatého si na křesťany můžeme jen hrát. Proto vždy, když ho vzýváme, když toužíme být jím naplněni, obnoveni, oživeni, obnovujeme své rozhodnutí skutečně být křesťany nejen jménem, ale především životem. I proto jde o život… Duch Svatý je ten, který zpřítomňuje vykupitelské dílo Ježíše Krista ve svátostech. Bez Ducha nejsou svátosti. A protože svátosti nám dávají věčný život a posilují jej, skutečně jde o život. Když se tedy v těchto dnech modlíme novénu před slavností Seslání Ducha Svatého, ať to není formalita. Ať je naše modlitba naléhavá a vřelá, ať je očekáváním, že Boží Duch oživí, co odumřelo, že obnoví, co zestárlo, že zocelí, co se zlomilo, že posílí, co zesláblo. Neboť v této novéně nejde o jeho dary, ale o osobu Ducha, který chce v nás a skrze nás jednat v současném světě. Chce v nás žít. Jde o život. Papež Jan Pavel II. se každý den od svého mládí modlil modlitbu k Duchu Svatému. Věděl, že potřebuje jeho přítomnost, jeho vedení, jeho moc, jeho moudrost… Ať se tak děje i v našem životě. Vždyť jde o život. Bez Ducha nemáme život. S Duchem máme život. Nehrajme si na křesťany. Buďme jimi. A k tomu každý den potřebujeme Ducha Svatého.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení MĚJTE ZÁJEM O LIDI! (ŠESTÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      V souvislosti s nastávající slavností Ježíšova nanebevstoupení mi přišla na mysl otázka, o čem bych psal, kdyby měl být toto můj poslední text. Odpověď je naprosto jednoznačná: Mějte zájem o lidi. Nejen o nejbližší v rodině, ale také o sousedy, kolegy, možná náhodně potkané lidi na ulici, v nemocnici či v obchodě. Každý z nich potřebuje slyšet slova o Ježíši, o vykoupení a o věčném životě. Aby nikdo z nich jednou u soudu nežaloval, že jsem mu o Ježíši nic neřekl. Miluji-li Ježíše, tak každodenní svědectví o jeho lásce k nám, o jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání má být samozřejmou součástí mého života. Pokud je třeba, i slovy. Pryč s individualismem, který se stará jen o vlastní spásu! Křesťan je člověk, který prožívá svou záchranu Ježíšem a touží, aby takovou záchranu prožíval každý kolem něho. Ještě dnes se začni modlit za lidi kolem sebe – aby byli otevření na slovo tvého svědectví. A pros Boha, aby ti poslal tento týden tři lidi, kterým budeš moci říci o tom, jak Ježíš změnil tvůj život. „Byl jsem alkoholik, a Ježíš mě osvobodil.“ „Byl jsem závislý na pornografii, a Ježíš mě očistil.“ „Byl jsem lhostejný vůči Bohu, a Ježíš mi uchvátil srdce.“ „Byl jsem bázlivý, a Ježíš mi dal odvahu.“ „Byl jsem jen formální křesťan, bez vztahu s Bohem, a Ježíš mi proměnil srdce i celý život.“ „Byl jsem nemocný, a Ježíš mě uzdravil.“ „Byl jsem arogantní a drzý, a Ježíš mi vložil do srdce i do úst laskavost.“ „Jsem nemocný a zoufal jsem si, a Ježíš mi ukázal smysl mého utrpení.“ „Rozpadalo se mi manželství, a Ježíš nás znovu spojil.“ „Zkrachoval jsem v podnikání, a Ježíš mi ukázal novou a lepší cestu.“ Co pro tebe udělal Ježíš? Pověz o tom někomu. Bůh ti ty tři lidi pošle, pokud o to poprosíš. On bere naše prosby vážně a rád je plní. Církev v naší diecézi zahyne, budeme-li mlčet.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení PEVNÉ SPOJENÍ (PÁTÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      Ratolest musí být spojena s kmenem a čerpat z něho, aby mohla žít a přinášet ovoce. Nejen žít, ale také přinášet ovoce. Obojí je důležité. Jinak ji odříznou, nechají uschnout a hodí do ohně. Tak je tomu s každým z nás. Křtem jsme byli naroubováni na pravý vinný kmen, kterým je Kristus. Životem víry z něho čerpáme vše potřebné, abychom nezahynuli v tomto světě. Duch Svatý nás zahrnuje svými dary. A Otec čeká ovoce. Jaké? „Láska, radost pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, zdrženlivost“ (Gal 5, 22-23). Přijímáme-li dary Ducha, ale nepřinášíme ovoce, hrozí nám odříznutí a vhození na oheň. Jako příklad přinášení ovoce si všimněme Šavla v prvním čtení. Když přišel do Jeruzaléma a díky Barnabášovi se dostal k apoštolům, hned začal ohlašovat Ježíše jako Mesiáše. Nenechával si poznání Ježíše pro sebe, ale chtěl, aby každý kolem něho věděl a věřil, že v nikom jiném není spásy (viz Sk 4, 12). Přinášel ovoce. Zřejmě jeho horlivost neuměla strávit ani jeruzalémská církev, neboť když zjistili, že ho chtějí zabít, bez okolků ho poslali co nejdál - až domů do Tarsu. Tento vůči Šavlovi možná tvrdý krok však přinesl ovoce – klid pro Církev, její upevňování, život v bázni před Pánem a růst v útěše Ducha (viz Sk 9, 31). Ovoce Ducha, které apoštol Pavel zmiňuje v Listě Galaťanům, je velmi dobrým návodem k poznání, zda můj život je skutečně život v Duchu, podle Božích plánů a požadavků. Dnes je totiž mnoho křesťanů (možná se stačí podívat v blízké rodině), kteří šíří kolem sebe zlobu, aroganci, agresivitu, nepravdu, nenávist… Nezvítězíme, pokud se jim přizpůsobíme, přijmeme-li jejich způsob boje. Naším způsobem boje je zůstat pevně spojen s Kristem, dennodenně z něho čerpat a přinášet zmiňované ovoce. Pokud se totiž budeme mezi sebou kousat a žrát, tak podle Pavlových slov musíme dát pozor, abychom se navzájem nezničili… (viz Gal 5, 15). Zkontroluj dnes své spojení s Kristem. Zda je pevné (často posilované modlitbou, čtením Písma a přijímáním Eucharistie), dobře očištěné (například svátostí smíření nebo dokonalou lítostí). Zda v tobě proudí Kristova míza – Duch Svatý. A jaké je tvé ovoce – to nejlépe zjistíš tak, že se zeptáš nejbližších, jestli vidí na tobě zmiňovaných devět plodů ovoce Ducha.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení V NIKOM JINÉM (ČTVRTÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      Chlap, co v nemocnici ležel na vedlejší posteli, mi říkal, že lékař ho poslal na nějaké odborné vyšetření. Termín dostal asi za dva týdny. Jelikož se mu to zdálo dlouho, tak zavolal manželce, ta zavolala „někomu“ a najednou měl termín druhý den. Je to fér? Asi všichni jsme zažili takové situace, kdy jsme „někoho“ požádali, aby nám pomohl posunout se v pořadníku, dostat se přednostně na nějaké vyšetření či operaci, aby se za nás přimluvil na tom „správném“ místě. Nehodnotím morálnost či nemorálnost takového jednání. V souvislosti s dnešními čteními se však ve mně vynořuje otázka: „Nehledáme v takových situacích „spásu“ někde jinde, mimo Ježíše?“ A důvodem ani nemusí být naléhavost situace či akutní zdravotní problém, ale jen to, že se nám nechce čekat. Prožívat pravdu, že v nikom jiném není spásy, lze proto procvičovat každý den. To neznamená, že nikomu nezavolám či nikoho nepoprosím o pomoc, ale že v první řadě naléhavý (a také zcela banální) problém nejprve předám Ježíšovi. On je dobrý pastýř. Schválně píšu dobrý s malým d, aby tak vynikla Ježíšova dobrota. Tedy že to není jen titul, ale fakt. A pak, když mi Ježíš řekne / dá znát například rozumem / ujistí mě, že je třeba se na někoho obrátit, že věc je naléhavá a je třeba „protekci“, tak jednám jako můj soused na vedlejší posteli. Přestože při něm mi bylo jasné, že se mu nechce čekat a jelikož má příslušné „známé“, tak si to vyřídí. A pokládám to za nefér jednání. Nebo možná právě proto se nedostane k danému vyšetření někdo, kdo ho akutně potřebuje, ale nemá známé… Kdo je tvým Spasitelem? Patřit k Pánovým chudým znamená nehledat protekci, nepředbíhat v řadě, nesnažit se věci si „zařídit“. Pánův chudý trpělivě čeká (například i v čekárně u lékaře), než na něj přijde řada. Víte, kolik růženců se dá pomodlit během tří-čtyř hodin čekání? Kolik kapitol Písma lze přečíst (například pokud jej máte stažené v mobilu)? Kolik lidí kolem sebe můžete povzbudit svým klidem (možná i milým slovem), který je darem Milovaného?  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/