Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení BÝT POHROMADĚ (SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO)

    Chceš být naplněn Duchem Svatým? Toužíš po daru uzdravování či po daru pohotovosti hlásat evangelium? Láká tě prorokovat? Chceš říkat slova moudrosti nebo mít slovo poznání? Apoštol Pavel říká, že o tyto dary je třeba usilovat. To znamená nejen o ně prosit (!), ale také poznávat, co obsahují a jak jimi lze sloužit. Protože dary nejsou pro osobní posvěcení, ale pro službu. Možná pávě toto poznání mě vedlo k tomu, že mě oslovila hned první věta dnešního čtení ze Skutků apoštolů. V „den Letnic bylo všichni pohromadě“. Očekávali Ducha, aby jím naplnění mohli hned sloužit. Kdyby byl každý z nich sám, zavřený někde ve svém pokoji, asi by se v ten den ani později nic nestalo. Zůstali by zavření a každý by se radoval z daru, který dostal, ale protože byli pospolu, okamžitě pochopili, že dary, které mají, jsou pro jiné, dokonce vyšli ven mezi lidi a hned jim ohlašovali Ježíše. Synodální setkání velmi jasně odhalila, že asi největším problémem naší Církve je individualismus. „Starám se o svou svatost. Rozvíjím svou víru. Mám dar…“ Dokonce i běžná pastorace je nastavena na podporování a rozvíjení individualismu. Nechce se mi rozepisovat podrobnosti. Pokud tomu nevěříš, tak si polož otázku (každý, ať už jsi biskup, kněz, jáhen, varhaník, kostelník, člen růžencového bratrstva, či zcela běžný neangažovaný věřící…): „Komu jsem včera nebo dnes, před týdnem nebo tento měsíc ohlásil Ježíše umučeného a zmrtvýchvstalého?“ A hned uvidíš vlastní individualismus. Pečujeme o svou víru, svou svatost, ale den Letnic nám jasně odhaluje, že z toho nic nebude, nebudeme-li se starat o víru a svatost svých bratrů a sester. Nejen se za ně modlit, ale aktivně ohlašovat Ježíše. Pokud je třeba, tak i slovem. Individualismus lze vyléčit pouze jedním lékem – společenstvím. Být spolu, být pohromadě. Nepomohou nám žádné pastorační plány, akce, přednášky, nebudeme-li spolu číst Písmo, spolu se nad ním modlit, spolu hledat cesty, jak dané slovo uskutečnit, jak ho přinést lidem, kteří Ježíše neznají, proto ho ani nemilují… Řešení jsou tak jednoduchá… Být pohromadě… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  •

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte se uskutečnila 21. 5. 2023 na Svatém Antonínku. Všem, kteří svým dílem přispěli k organizaci a úžasnému průběhu poutě velké Pán Bůh zaplať.   Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    Zamyšlení 7. VELIKONOČNÍ NEDĚLE - ČEKÁM

    Celý život křesťana je čekáním na chvíli, kdy se zjeví Pán nebo když sám přijde skrze smrt do života. Někdy je to čekání kdesi v pozadí, utlumené a pasivní. Jindy zase vyběhne do popředí a aktualizuje se v každodenních očekáváních. Dnes mi to přišlo na mysl při čekání na myšlenku, čímž povzbudit věřící naší diecéze. A dostal jsem odpověď: „Nejprve povzbuď sebe.“ Čekám na vylití Ducha Svatého. Apoštolové s Marií také čekali. My dnes víme, že to trvalo deset dní. Ale oni to nevěděli. Byli spolu, modlili se a čekali. Věděli, že čekají na moc shora, ale zřejmě neměli ani ponětí, co to znamená. My dnes díky darům Ducha, které působí v Církvi, víme, na co znovu a znovu čekáme. Znovu, neboť vylití Ducha není jednorázová záležitost – „dostaneš Ducha a jsi na celý život zabezpečený“. Ne, vylití Ducha se může opakovat dennodenně. Podmínka je čekat. Nejlépe na modlitbách. Nejlépe ve společenství. A nejlepší je asi čekat bez jakýchkoli představ, co to vylití má přinést. Čekání může být nebezpečné. Pokud je výmluvou pro pasivitu. Čekání může být nebezpečné. Pokud je jen časem snění či neplodného plánování. Čekání musí být aktivní. Modlitbou, ale také kráčením v konání toho, co Duch říká Církvi. Dnes Duch mluví o nutnosti ohlašovat Krista. Před dvěma týdny jsem psal o úloze, kterou by měla dostat každá farnost – zeptat se osobně všech pokřtěných, zda je Ježíš pro ně na prvním místě. Odpověď každého se může stát pozváním k rozhodnutí přijmout Krista za svého osobního Pána a Spasitele – byla-li odpověď negativní. Nebo pozváním k ohlašování Ježíše, tedy k evangelizaci dalších v případě pozitivní odpovědi. Stali bychom se živou farností, kde nikdo není sám, neboť o každého bychom se zajímali. Přitom bychom se neptali, jestli chodí nebo chce chodit do kostela, ale zda miluje Ježíše… A pomáhali bychom každému milovat Ježíše tak, jak ho milujeme my. Čekám. Čtu si přitom napsaný text a vnímám, jak mě naplňuje touhou, aby se mě někdo nejbližší týden zeptal: „A miluješ ty Ježíše?“ V té chvíli budu vědět, že Duch Svatý sestoupil a naplnil alespoň jedno srdce touhou ohlašovat Ježíše. Miluješ ty Ježíše? Pokud ano, uč někoho milovat Ježíše tak, jak ho miluješ ty. Pokud ne, chtěl bys ho milovat? Pokud ano, obrať se na člověka ve farnosti, o kterém si myslíš, že by tě to mohl naučit. Pokud ne, proč ho nechceš milovat? Vždyť Ježíš miluje tebe! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení 6. VELIKONOČNÍ NEDĚLE - ZVĚSTOVAT KRISTA

    „Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši“ (Ž 66, 16). „Tak přišel Filip do hlavního samařského města a hlásal tam Krista“ (Sk 8, 5). „Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje“ (1 Pt 3, 15). Co spojuje tyto tři citáty z dnešních čtení? Téma svědectví. To je první a nejdůležitější úloha Církve – vydávat svědectví o Kristu, o naději, kterou v něm máme. A protože Církev jsme i my – ty, co čteš tento text, i já co ho píšu – tak je to i náš nejdůležitější úkol. Toto potřebujeme dostat do krve. Nežijeme proto, abychom přijímali svátosti, či chodili do kostela, ale přijímáme svátosti, abychom žili s Bohem a vydávali o tom svědectví. Pokud si myslím, že žiji s Bohem, ale nikdo o tom neví, klamu sám sebe… I proto po delším váhání a odkládání píši následující svědectví: Čtrnáctého února letošního roku jsem se dozvěděl výsledky odběru kostní dřeně. Mám nevyléčitelnou nemoc se zatím nejasnou prognózou. Hned jsme se s manželkou začali modlit za mé uzdravení a prosbu o modlitbu jsme postupně rozšiřovali mezi naše přátele, příbuzné a známé. Zatím nejsem uzdraven, ale hned dva dny po oznámení diagnózy mi Pán dal toto slovo: „Bázeň před Pánem přidává dny, a léta bezbožných se budou zkracovat“ (Přís 10, 27). Chvíli trvalo, než jsem pochopil smysl tohoto Božího slova pro můj život. Nejprve jsem si totiž pomyslel: „Ale vždyť tohle vůbec neplatí. Nevidím to kolem sebe.“ A pak mi svitlo – věřím, že v moudrosti Ducha Svatého: „Nemám nárok ani na jeden den. Každý je Božím darem, Pokud mám před ním bázeň, tak každý nový den je darem od Pána, je přidán k těm, které mi už daroval. Pokud jsem však bezbožný, tak právě jsem se dozvěděl, že jsem přišel možná za dvacet let života, že se mi život zkrátil.“ Toto Boží slovo přineslo klid do mého srdce, a i s vysvětlením ho říkám každému, koho seznamuji se svou diagnózou. Každé ráno od té doby vstávám s vděčností, že mi Pán přidal další den. Pán mi dělá velké věci. Poslouchejte, všichni ctitelé Boží, a každému říkejte, co udělal nejen mně, ale také každému z vás. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ 5. VELIKONOČNÍ NEDĚLE - KRITÉRIA A METODA

    Jak učedníci v Jeruzalémě věděli, kdo je „osvědčený, plný Ducha a moudrosti“ (srov. Sk 6, 3)? Museli to vědět. Apoštolové zase věděli, že to učedníci vědí, protože jim dali takový úkol. Kdybychom dnes v naší Církvi dali/dostali úkol podle těchto tří kritérií vybrat sedm lidí (například v diecézi nebo ve farnosti), asi bychom se spíše dočkali teologicko-biblicko-pastorační konference nebo alespoň přednášky na téma oprávněnosti či náročnosti daných kritérií, než skutečného výběru. Přitom v prvotní Církvi to zřejmě byla otázka jednoho odpoledne či večeře. Vždyť potřebovali jíst… Druhá věc, na kterou chci zaměřit pozornost, je metoda řešení. „… svolali shromáždění učedníků“ (Sk 6, 2). Kolik jich mohlo být? Po uzdravení chromého u Krásné brány chrámu Písmo uvádí, že „vzrostl počet mužů na pět tisíc“ (Sk 4, 4). Čili možná dnes nějaká průměrná farnost v našem prostředí. Připočítejme si k tomu náturu obyvatel Blízkého východu a můžeme mít představu o velmi bouřlivém setkání. Písmo však nic takového nezmiňuje. Apoštolové pojmenovali problém, navrhli řešení, které se všem líbilo, a hned jej uskutečnili. To je skutečný důkaz působení Ducha Svatého. Ale také toho, že ti všichni, co tam byli, se skutečně Duchem nechali vést. Že podřízenost Duchu nebyla pro ně jen nějaká teorie… Proč to tehdy šlo? Protože všichni byli zaměřeni na Ježíše. On je cesta, pravda a život. Na co jsi zaměřený ty? Je Ježíš pro tebe všechno? Nebo je to jen jeden ze zájmů, který bez problémů „vynecháš“, když máš jinou „nabídku“? Pokud Ježíš nebude pro každého pokřtěného na prvním místě, stále budeme jen živořit. Co kdyby farnosti dostaly za úkol oslovit každého pokřtěného a zeptat se ho: „Je pro tebe Ježíš nejdůležitější?“ Řekne-li ano, pak ho pozvat na shromáždění (například evangelizační setkání), pokud řekne ne, tak mu nabídnout doprovod, aby se Ježíš pro něho stal prvním. Potom by i pro nás kritéria apoštolů byla jasná a metoda reálná. Vždyť nás čeká tolik práce… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte

      Zveme vás všechny na Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte. Pouť se koná v neděli 21. května na Svatém Antonínku. Rádi vás uvidíme. Více informací najdete na našem webu: https://vlcidoupe.cz   Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Pouť

  • Zamyšlení „CO MÁME DĚLAT?“ (4. VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

    „Období padesáti dnů od Neděle Pánova zmrtvýchvstání do neděle Seslání Ducha Svatého se slaví v radosti a plesání jako jeden sváteční den.“ Takto definují období, které právě prožíváme, Všeobecné směrnice o liturgickém roce a o kalendáři v bodě 22. Chtěl bych to někdy zažít – padesát dní radosti a plesání. V souvislosti s tím mi často přichází na mysl výzva Tobiho z Knihy Tobiáš: „Uspořádejte dny radosti a slavte ho [Pána]!“ (13, 8). Proto se ve mně rodí touha uspořádat i když ne dny, tak alespoň hodinu radosti v naší farnosti. Už mám také představu, co během ní dělat. Určitě bych chtěl, aby náš kostelní sbor na začátku zazpíval Aleluje z Händlova Mesiáše (mají to nacvičené, snad budou ochotni). Po jeho doznění by někdo přečetl text z Knihy Genesis o stvoření světa, celou první kapitolu. Nato bychom zpívali Žalm 104 – „Dobroreč, duše moje, Pánu!“ Celý, vždyť je tak nádherný! Následoval by krátký proslov plný radosti z Božího díla a plesání nad jeho dobrotou, kterou jsem zmiňoval před týdnem, následoval by úryvek z Písně písní – z 2. kapitoly, verše 8 – 14: „Hlas mého milého…: Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď!“ Po ní by byl zpěv písně z JKS - č.j. 198: Ó, slavný den s Kristem vítězem. A po zpěvu modlitby Otče náš by na závěr znovu zaznělo Händlovo Aleluja a z hodiny radosti (která by možná trvala i dvě hodiny) před Pánem bychom odcházeli za zpěvu Toto je den, který dal nám Pán. Proč právě tento výběr? Neboť u všech těch textů a písní se mi chvěje srdce a má duše jásá. Někdo jiný může mít jiný výběr. Možná se někde dá dohromady 5-6 takto do Pána zblázněných lidí a vznikne i celý den radosti. Co tedy máme dělat? „Ustavičně se radujte v Pánu! Opakuji: Radujte se" (Flp 4, 4). A tady je důvod naší radosti: „Já jsem přišel, aby měli život a aby ho měli hojněji“ (Jan 10, 10). „… vždyť radost z Pána je vaše síla!“ (Neh 8, 10). Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk – NENÍ PASTÝŘ JAKO PASTÝŘ

    Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Nedělní kázání pro děti | NENÍ PASTÝŘ JAKO PASTÝŘ | P. Roman Vlk    

  •

    Zamyšlení ZPÍVEJME ALELUJA (3. VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

    Dnes píšu text na kolenou. Ne ze zbožnosti, ale z nezbytnosti. Seklo mě v kříži a nemohu „bezbolestně“ sedět. Ale doufám, že text nebude tak ubolený, jako je ubolené mé tělo. Ačkoli evangelium nás láká k tématu emauzských učedníků, víc mě přitahuje apoštol Petr. Má dnes hlavní slovo v prvním i druhém čtení. A co říká? Zdůrazňuje Ježíšovo zmrtvýchvstání: „Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky“ (Sk 2, 32) a jeho smysl: „…byli jste vykoupeni ne porušitelným stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného Beránka“ ( 1 Pt 1, 18–19). Událost na cestě do Emauz, vlastně její úplný závěr, když se emauzští učedníci vrátí do Jeruzaléma, je východiskem tohoto Petrova svědectví: „Pán opravdu vstal z mrtvých a zjevil se Šimonovi“ (Lk 24, 34). Petr si nevymýšlí ani nemluví nějaké hypotézy, neboť Ježíš se mu zjevil, Ježíš žije! Naše slavení Ježíšova zmrtvýchvstání – a s tím souvisejícího nového života, který jsme ve křtu dostali – stojí na svědectví apoštolů, ale zejména Petra. Jeho jistota ohlašování této události je strhující. Nenechává prostor k žádné pochybnosti. Neodvolává se na prázdný hrob, ale přímo tvrdí: „Já jsem se se vzkříšeným Ježíšem setkal!“ Pokud věříme jeho svědectví, tak nás naplňuje radost, která se nedá ukrýt. Rád koukám a poslouchám na youtube video, na kterém Kiko Argüello, zakladatel Neokatechumenátního hnutí, zpívá svou asi nejznámější píseň Resucito (www.youtube.com/watch?v=wpfcZbmC3Hg). Přestože obrazem na tomto videu jsou jen fotografie, zvuk vyjadřuje nesmírnou radost v hlasech zpívajících. Tak bych chtěl, aby ji zpívali na mém pohřbu… ale do té doby ji ještě musím naučit lidi v naší farnosti. „Smrt, kdepak jsi, ó, smrti? Kde je moje smrt? Kde je tvé vítězství? Aleluja… Radujme se, radujme se, bratři! Neboť když se dnes milujeme, to proto, že on z mrtvých vstal. Aleluja… Pokud s ním umíráme, s ním i žít budeme, s ním zpívat budeme: Aleluja! Aleluja…“ Moji milí, zpívejme Aleluja! Vždyť Ježíš žije! Nemůžeme, nesmíme mlčet! Jak se lidé kolem nás bez našeho zpěvu, bez naší radosti, bez našeho svědectví dozvědí, že je naděje, že je věčný život? Jak se dozví, co Bůh pro nás udělal a jak nesmírně, do krajnosti nás miluje? Zpívejme Aleluja! Všude a každému! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení TICHO MILOSRDENSTVÍ (2. VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

    U tématu této neděle – milosrdenství – potřebuji ztichnout a mlčet. Tiše. Jen ticho a úžas, neboť „jeho milosrdenství trvá navěky“. Tak ať říkají všichni bohabojní. Promítám si slovo milosrdenství do všech textů, které dnes čtu, do rozhovorů, do setkání, do událostí v Církvi i ve světě. Všude je jeho milosrdenství. Jinak by už nebylo nic. Jeho milosrdenství pro mě. Navěky. Jeho milosrdenství pro tebe. Navěky. Jeho milosrdenství pro každého, koho znám. Abych i já byl milosrdný. „Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději“ (1 Pt 1, 3). Dnes, Milosrdný, slavíme a zvelebujeme tvé milosrdenství. Nepochopitelné, nesmírné, přesahující každou naši představu a míru. Těšíme se na nebe, kde budeme celou věčnost poznávat, co všechno je dílem tvého milosrdenství. A slavit tě. „Oslavujme Pána, neboť je dobrý, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.“ Aleluja! Děkujeme ti, že záblesky tvého milosrdenství můžeme vnímat celý náš život a už teď tě alespoň trošku slavit. Když je věčné milosrdenství, věčná bude i oslava… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/