Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení PAMATUJ A MYSLI (24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Téma této neděle je naprosto jasné a asi se mu nejde vyhnout – odpuštění. A přece se pokusím jít jiným směrem. Sirachův syn totiž k tématu hněvu, urážek a odpuštění přidává pokyny, směrovky, jak se tomu vyhnout, to jest jak se vyhnout následnému (většinou náročnému) úsilí o odpuštění, ať už jako ten, kdo se provinil, nebo jako ten, komu se dostalo urážky. „Pamatuj na svůj konec… Mysli na rozklad a smrt… Pamatuj na přikázání… Vzpomeň si na smlouvu s Nejvyšším…“ (Sir 28, 6–9). Memento more není jen pro kamalduly či kartuziány. Je to pro mě, pro tebe. V těchto dnech po operaci a pobytu v nemocnici mi tato slova častěji přicházejí na mysl, protože jsem zažil, jak jsem se na hranici smrti/návratu domů dostal za pár hodin v důsledku obyčejného zánětu v krku. Nevím, jestli to byl jen první nácvik, nebo to byla už generálka ☺. Ale chci být připraven právě tím, co mi radí Sirachův syn – mysli na rozklad a smrt; pamatuj na přikázání… Když jsem ležel na ARU, tak jsem si nějaký čas po probuzení z umělého spánku vzpomněl, že bych se mohl i modlit. Umím nazpaměť dost žalmů na to, abych si nějak vyskládal ranní chvály či nešpory. Ale tehdy jsem si nedokázal na žádný vzpomenout. Jen jsem si čtyři dny dával dohromady žalm 91, který se modlíme v kompletáři: „Kdo pod ochranou Nejvyššího přebývá a ve stínu Všemohoucího se zdržuje… Svým andělům dá příkaz o tobě, aby tě hlídali na všech tvých cestách…“ Čtyři dny mi trvalo, než jsem si povzpomínal na všechny jeho verše – i to asi ne úplně přesně. Byl to čas vzpomínání na smlouvu s Nejvyšším. A bylo mi skvěle. Ano, v nemocnici jsem zažil nádherný čas s mým Bohem. Dokonce i na smrt jsem zapomněl. Přebýval jsem pod ochranou Nejvyššího. Celé toto mé uvažování mi dnes potvrzuje apoštol Pavel: „Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu“ (Řím 14, 8b). Nikomu jinému, jen Pánu. Aleluja!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení TĚŽKÉ TÉMA (23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Nejraději bych dnešní téma – napomínání a zodpovědnost za bezbožné – přeskočil. Mám dojem, že jsme v tomto v Církvi tak tiší, jak jen to jde. I já jsem zticha. Jen abych se nikoho nedotkl. A přitom jde o moji spásu… Dnešní texty mi dávají k tématu jeden klíč. Je obsažen v alelujovém zpěvu: „V Kristu Bůh smířil svět se sebou. A nám předal slovo smíření.“ Tato Pavlova slova (2 Kor 5, 19) nám mohou napomínání a starost o bezbožné usnadnit. Neboť nejprve jsme my byli smířeni s Bohem. Nám, mně bylo odpuštěno. Tuto zkušenost – zkušenost ve víře –, celé mé úsilí pomoci bratrovi, který se proti mně prohřešil (!), aby se se mnou smířil, může být mnohem snazší, vychází totiž ze zkušenosti odpuštění, kterého se dostalo mně. A Pavel nám dává i druhý klíč – ve druhém čtení, kde říká, že naplněním zákona je láska. Jdu-li tedy napomínat, jdu-li domlouvat bezbožnému, tak jen proto, že ho miluji tak, že s ním chci být jednou v nebi. Ale kvůli tomu musíme najít cestu smíření už tady, na zemi. Není to snadné, vím. Ale je jiná cesta? Ke slovu „prohřešil“ jsem dal výše do závorky vykřičník. Chci tím zdůraznit, že skutečně musí jít o prohřešení čili provinění proti Božímu či přirozenému zákonu. Nejde totiž o to, že se mi na jeho jednání/mluvení něco nelíbí, ale že jde o skutečné prohřešení se, na to potřebuji citlivé svědomí, abych to uměl rozeznat, protože jinak reagujeme ani ne na to, co někdo řekl/udělal, ale na to, co si myslíme, že řekl/udělal. Tento týden máme v tomto na Slovensku názorný příklad v souvislosti se slovem pliaga (neřád). Politik něco řekl, ale mnozí \“slyšeli\“ něco jiného. Není to hřích domýšlivosti? A právě domýšlení si je pliaga naší společnosti… Myslím, že by to mohlo být dobré téma pro pastýřský list celé biskupské konference. Ať nás dnešní texty učí hledat pravdu a poslouchat Pánův hlas, abychom nezatvrdili svá srdce!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ PŘÍLIŠ SVATÝ (22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Tak jsem zase tady. Operace, umělý spánek, 4 dny na ARO a poté týden na ORL oddělení. Ještě zřejmě mám něco napsat, když jsem tím vším byl obdarován :-). Když budete mít mých textů dost, dejte vědět správci webové domény :-). Podívejme se dnes na apoštola Petra. Byl příliš svatý. Víc jak Bůh. Přesně věděl, co je třeba a není třeba. Až mu Ježíš musel připomenout, kde je jeho místo. Řekl mu (i ostatním apoštolům), že svatost je v oběti. Jak jsme na to slovo zapomněli… Děkuji každému, kdo se za mě v tyto složité dny modlil, přinášel oběť. Nezapomeňme přitom, že pacienta potěší, pokud se o tom i dozví. Větička do e-mailu… Každý z vás, kdo čtete tato písmenka, jste drazí mému srdci. Po probuzení z umělého spánku jedny z mých prvních myšlenek patřily vám s touhou, aby vám někdo přinesl nejdůležitější vzkaz této události mého života: „Ježíš žije!“ Prosím, dovolme, aby to na nás bylo vidět. Jinak budeme příliš svatí…  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení - OTÁZKY (21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Ježíš se ptá učedníků: „Za koho pokládají lidé Syna člověka?“ Každému normálnímu člověku záleží trochu i na tom, co si (po)myslí ti druzí. Pokud nás to nesvádí k pokrytectví, je to docela dobrý sebekontrolní mechanismus. Ale, jak to vidět i z nedělního evangelia (Mt 16,13-20), jak zrcadlo spíše poslouží blízcí než vzdálení. Někteří současníci pokládali Ježíše „za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. Ale výstižná byla spíše odpověď Petra, který s ním strávil už nějaký ten měsíc. Ježíš je pro něj „Mesiáš, Syn živého Boha.“ Tak, a kým je Ježíš pro tebe? Fascinuje mě Ježíšova odpověď Petrovi. Říká mu: „Ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou.“ Někdo možná viděl v Petrovi zbrklého nerváka, který slibuje hory doly a vzápětí udělá úplný opak… Ale Ježíš v něm vidí více, vidí nejen to slabé, ale také pevné, to, na čem se dá stavět. Víš, kým jsi pro Ježíše ty? Vyznej mu, co On znamená pro tebe. A pak naslouchej.   PS: Maroš, autor těchto zamyšlení, je stále v nemocnici. Ale máme naději, že už za týden, dva bude moci psát dál. Prosím o modlitbu za něj. Zatím všem vzkazuje: „Obětuji tento čas za všechny čtenáře mých psaníček, Nezapomeňte: Ježíš žije!“  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení ZMĚNA PLÁNŮ (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Ježíš má jasný plán – spásu lidí. Anděl to ještě před jeho narozením vyjádřil slovy: „On vysvobodí svůj lid z hříchů“ (Mt 1,21). Aby tento plán naplnil, postupuje tak cíleně, až to v Matoušově evangeliu vypadá, že má všechno přesně rozplánované. Má svůj plán (spása) a své plány (itinerář jednotlivých etap cesty). První část veřejného působení je situována do Galileje (s občasnými krátkými cestami do okolních pohanských krajů, jak to vidíme i v nedělním evangeliu). Druhou etapu představuje cesta do Jeruzaléma, třetí část evangelia věnuje Matouš Ježíšovu působení, umučení a smrti v Jeruzalémě. Všechno to nakonec „končí“ nanebevstoupením, zase v Galileji. Ježíš má plány, které nesnesou odklad. I to je jeden z rysů Matoušova evangelia, jako by stále spěchal „k ovcím ztraceným z domu Izraele“ (Mt 15,24). V tomto smyslu jsou „stravitelnější“ i jeho (z dnešního pohledu poměrně příkrá) slova kanaánské ženě. Na druhé straně i způsob, jakým na něj vykřikovala, byl zřejmě ve své době více než nepřiměřený. Tušíme to i z reakce učedníků. Ti si nemyslí, že by se s ním měl zabývat. Prosí: „Pošli ji pryč, neboť za námi křičí“ (Mt 15,23). Co Ježíše nakonec přimělo pozměnit plány, zastavit se u ní, vyslechnout, pomoci, ačkoli ho bylo třeba i jinde? Ne trapně vykřikované požadavky, ale pokorná, uctivá prosba, plná víry: „Přišla k němu, poklonila se mu a řekla: ‚Pane, pomoz mi!'“ (Mt 15,25) Maroš, autor těchto zamyšlení, se nečekaně ocitl v nemocnici. Dnes (pátek) je již po operaci a zdá se, že všechno dobře dopadne. Telefonoval jsem s jeho manželkou a poprosila mě, abych napsal pár řádků místo něj. A tak vás chci poprosit, zvláště pokud vám jeho zamyšlení pomáhají na cestě s Kristem, o modlitbu za něj. Ježíšův plán s jeho životem je jasný, je to tentýž, který má i s námi ostatními - spása. Jaké jsou Ježíšovy plány s Marošem v této etapě jeho putování, to nevíme. Ale můžeme přijít před Ježíše jako Kanaančanka, poklonit se a říci: „Pane, pomoz mu!“ PS: Maroš se probral z umělého spánku. Nemůže ještě moc mluvit, ale něco se mu přece jen říct podařilo. Řekl manželce: „Řekni všem, že Ježíš žije.“ A to mě přivádí ještě k jedné myšlence: Pokud mu chcete něco vzkázat, napište na moziesik@dcza.sk, já mu to přepošlu. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ČAS NA TICHO (19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Zdá se mi, že v dnešních čteních vůbec nejde o Petrovo chození po vodě ani o samotnou bouři na jezeře. Vždyť první čtení je jakoby uťaté – končí ve chvíli, kdy Eliáš poznává, že Pán je tady. Neboť kde přichází Pán, nastává ticho, pokoj. Šum jemného vánku. Vítr se utišil. A to vede k víře – Eliáš si zahalí tvář a vyjde z jeskyně před Pána, aby si vyslechl další pokyny pro svůj život. Apoštolové na loďce vyznávají: „Opravdu jsi Boží Syn!“ I žalm se přiklání k této myšlence. Vždyť hned na začátku říká: „Budu poslouchat, co řekne Pán, Bůh“ (Ž 85, 9a). A poslouchat Pána lze téměř bez výjimky jen v tichu… Více dnes nepíšu. Je čas na ticho. PS. V těchto dnech bylo zveřejněno, že 23,8% obyvatel Slovenska při ostatním sčítání lidu uvedlo, že je bez vyznání (Sčítání obyvatel, domů a bytů 2021: Národní analytická zpráva, vydal Statistický úřad SR). (V Česku se k víře přihlásilo jen 23 % respondentů. Za nevěřící se považuje 43 % a vysokých 30 % se přihlásilo k ateismu, což zajišťuje naší zemi čtvrtou příčku ve světovém žebříčku).  Je to důvod k pokání, protože jsme selhali v ohlašování vykoupení Ježíšem Kristem. A zároveň důvod k novým iniciativám v evangelizaci. Máme-li „v srdci velký žal a neustálou bolest“ jako svatý Pavel, který raději chtěl být sám zavržen místo svých bratrů podle těla… (viz Řím 9, 1-5).   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení VÍŠ, KDO JSI? (PROMĚNĚNÍ PÁNĚ)

    Ježíš to věděl. Ale jeho Otec stejně považoval za nutné říci to nahlas, aby to věděli i jiní – milovaný Syn. Má v něm zalíbení. Líbí se mu ten mladý Žid, který mluví laskavě, ale s mocí. Koná divy a znamení, aby všichni všdšli, kdo a jaký je jeho Otec. A Otec je na takového Syna hrdý. Syn zase, protože ví, kdo je, přijímá poslání být svědkem Otcovy lásky k lidem. Lásky, která jim chce vrátit status Božího synovství. Díky Ježíšovi jsme se i my stali dětmi Boha. A Bůh je na nás hrdý. Je hrdý na tebe, má v tobě zalíbení. Líbíš se mu, jsi jeho milovaný/milovaná. Kolik křesťanů o tom (ne)ví? Slyšel jsem jeden sen. Snící v něm viděla, jak na konci světa množství lidí stojí před Bohem, který říká: „Pojďte, požehnáni, milovaní, zaujměte místa, která máte připravená od stvoření světa.“ Někteří radostně vykročili, ale mnozí zůstali stát. Vždyť to není o nich: „Já? Milovaný? Nikdo mi o tom nic neřekl.“ Nevěděli, že jsou milovaní… Jsi milován. Bůh si tě vyvolil před stvořením světa a připravil vše pro to, abys prožil život jako jeho milovaný. Úplně ti důvěřuje, že zvládneš všechny nástrahy, které ti svět – narušený po dědičném hříchu – bude klást pod nohy. Přesně tak důvěřoval i Ježíšovi, který se narodil jako nemanželské dítě, musel utíkat do ciziny, později žil jako bezdomovec, byl pro své názory pronásledován, dostával se do konfliktu se státní i náboženskou mocí, zradil ho přítel, nakonec ho uvěznili, nespravedlivě odsoudili a popravili jako zločince. Bohem milovaný Syn, ve kterém má Otec zalíbení. Zvládl svůj život, neboť vždy věděl, že je milován. To, že jsem milován, mi nezaručuje bezproblémový život. Vždyť ho neměl ani Ježíš. Ale zaručuje mi, že všechno, co mě v životě potká, dobře zvládnu. Někdy „levou zadní“, někdy za cenu kříže. Před několika desetiletími jsem byl úplně na dně. Trvalo to léta. Zvedl mě pozdrav neznámého člověka, který mi jednou doručila pošta. Byla na něm napsána tři slova: „Bůh tě miluje!“ Nevím, koho Bůh použil, aby mi to řekl. Ale budu tomu člověku celou věčnost vděčný… Nevím, v jaké situaci se nacházíš. Ale buď si jist a pevně věř, že Bůh tě miluje. Má v tobě zalíbení. Řekni to každému (jak to nyní dělám i já), aby jednou na konci, když budeme stát před Otcem, nikdo nezůstal na místě, až se otevřou brány nebe. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ MOUDRÉ A CHÁPAVÉ SRDCE (17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    „Šalomounovi se v noci ve snu zjevil Pán a řekl mu: ‚Žádej si, co chceš, a dám ti'“ (1 Kr 3, 5). Co bych si žádal já? „Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře“ (Ž 119, 72). Je to pravda? „Víme, že těm, kdo milují Boha, vše slouží k dobrému“ (Řím 8, 28). Jak vypadá tato pravda víry v mém životě? „Nebeské království se podobá pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, skryje ho a radostí z něj jde, prodá vše, co má, a pole koupí. Nebeské království se podobá také kupci, který hledá vzácné perly. Když najde velmi cennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji“ (Mt 13, 44-46). Jsem už vlastníkem nalezeného pokladu, vzácné perly?“ Dnešní texty jsou sice krásné a motivující, ale zároveň jsou pro mě velkou výčitkou. Zhmotňují ji slova responzoriálního verše: „Pane, tvůj zákon velmi miluji.“ Mohu ho zpívat? Nejsem lhář, když tato slova vyslovím? Před zoufalstvím pro rozdíl mezi mým poznáním a mým životem mě, naštěstí, zachraňuje samotná Boží moudrost. Bůh ví, že jsem na cestě, že mé odpovědi na uvedené otázky nejsou dokonalé. Asi by všechny zněly podobně: „Snažím se, ale jaksi mi to nejde…“ Bůh mi dnešními texty ukazuje cestu, zjevuje mi tajemství Božího království (viz alelujový zpěv). Na jedné straně mi odhaluje moji slabost, ale na druhé mi říká, že pokud ho hledám, pokud se snažím ho milovat, tak i moje slabost a nedokonalost mi slouží k dobrému. Toto poznání mě vysvobozuje z tísně mé duše, která se trápí nad tím, že raději bych sáhl po tisících ve stříbře a zlatě než po Božím zákoně, že raději bych žádal uzdravení těla než moudré a chápavé srdce… Když dnes budu zpívat: „Pane, tvůj zákon velmi miluji,“ budu vnímat, že mé srdce po takové lásce velmi touží. Kéž mi Pán dá moudré a chápavé srdce, aby se tak stalo, že bych z chrámu odcházel zamilovaný do Pánova zákona. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO: Jak být dobrý

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Jak být dobrý

  • Zamyšlení PŘIJÍMAT BOŽÍ TAJEMSTVÍ (16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Klíčem k dnešnímu čtení pro mě byl chvalozpěv Aleluja: "Chválím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi maličkým zjevil tajemství Božího království." Jsou to Ježíšova slova, která jsme slyšeli v neděli před dvěma týdny. Jaká tajemství nám Bůh zjevil? Ano, nám, neboť i my jsme maličcí, kteří znají Boží věci, ne díky své moudrosti, ale z milosti a vyvolení. Dnes nám Bůh zjevil, že není naším úkolem vyřešit problém zla ve světě. Ne, nemáme být pasivní a lhostejní, když se děje zlo. Ale ani není naším úkolem zlo vymýtit. Andělé na konci světa odstraní koukol. Naším úkolem je být dobrou rostlinou v Božím království, která přinese třicetinásobnou, šedesátinásobnou nebo stonásobnou úrodu. Jsme povoláni konat dobro a hlásat Boží slovo. Proto se někdy s obavami dívám na iniciativy, které jsou "proti" něčemu. Znepokojuje mě, když v jejich boji proti určitému zlu (např. potratům, genderové ideologii, eutanazii…) nevidím nebo nespatřuji hlásání Ježíše. Často mám dojem, že i v Církvi se boji proti něčemu (např. metle sexuálního zneužívání) dává taková priorita, že hlásání Ježíše, jeho vykoupení, téměř mizí. Nejsme povoláni k tomu, abychom vytrhávali koukol. Jsme povoláni rozsévat semeno Božího slova. Pokud narazíme na koukol - syny Zlého -, musíme si vzpomenout na slova z Knihy moudrosti z dnešního prvního čtení: "…svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti" (12,19). I když se díváme na syny Zlého, tedy když se setkáváme s lidmi, kteří zjevně páchají zlo, svěřme je do rukou Boha, který je dobrý a laskavý. Neboť až na konci bude Bůh spravedlivý; do té doby existuje naděje, že i z koukolu se může stát pšenice. Lidsky je to nemožné. Ale to neznamená, že je to nemožné pro Boha. Bůh nám zjevuje svá tajemství. Přijímejme je s bázní, protože nás nesmírně přesahují, ale také s radostí, protože jsou znamením, že jsme Boží vyvolení.