Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • ZAMYŠLENÍ 3. NEDĚLI POSTNÍ: BŮH NEPOTŘEBUJE VĚDRO

    Když Ježíš nabídl Samaritánce živou vodu, hned ho prokoukla: „Ani vědro nemáš“ (Jan 4, 11). Jak lze někomu dát vodu bez nádoby? Ale Bůh nepotřebuje vědro. Neboť on je zdrojem, pramenem živé vody. Bůh nás často obdarovává nebo naplňuje naše potřeby skrze jiné lidi. Ti nás povzbudí milým slovem, dají peníze či nějaké věci, pokud je potřebujeme, umí s námi plakat i smát se, darují nám svůj čas. Případně jako Mojžíš udeří na skálu a z té poteče voda – vysvětlí nám Písmo, pomodlí se s námi a za nás… Ale je něco, co nám může dát jen Bůh – živou vodu. Ne tu ve smyslu vody pramenité, ale vodu života, Ducha Svatého. Umíráme žízní… Ježíš oslovil Samaritánku a pro její svědectví uvěřil celý Sychar. Jedna se napila z pramene a všichni pookřáli, občerstvili se, byli umytí milostí. Kéž by se něco takového začalo dít v našich farnostech. Pokud po tom toužíš, nečekej, že někdo jiný přijde a řekne: „Řekl mi všechno, co jsem udělala. Nebude to Mesiáš?“ Ty vykroč, přijmi Ježíšovu nabídku živé vody a pak jdi k lidem a vyprávěj jim o tom, co ti řekl/učinil Pán. Mojžíš udeřil holí na skálu, vytryskla voda a lid se napil. Dovol novému Mojžíšovi, Ježíši, aby udeřil na skálu tvého srdce, ať z něho může vytrysknout pramen k uzdravení tvé rodiny, tvé farnosti, tvé diecéze. Ne tvé vody, ale živé vody Ducha, který ve tvém nitru pokřtěného člověka toužebně čeká, kdy bude moci uzdravovat, zachraňovat, vést k Ježíši, ke spáse, k věčnému životu s Otcem. Jak to lze udělat? Rozhovorem s Ježíšem. Třeba i takovým, že budeš přesně citovat Samaritánku a uslyšíš přesně tytéž odpovědi. Čti Písmo (Jan 4, 5–42) a vnímej, že to, co Ježíš řekl té ženě, říká doslovně tobě. Uvěř a pak jednej. Nezapomeň: Bůh nepotřebuje vědro. I bez něho tě naplní živou vodou, svým Duchem. Pokud chceš. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 2. NEDĚLI POSTNÍ: BŮH PŘEKVAPENÍ

      Ve středu 7. února dopoledne se na Univerzitě Asbury ve městě Wilmore ve státě Kentucky v USA setkali tamní studenti Metodistické církve na pravidelné hodinové modlitbě. Při závěrečné písni zažili naplnění Duchem Svatým a jejich modlitby stále trvají. Za první dva týdny se jich zúčastnilo kolem 50 000 lidí. „Pán řekl Abramovi: Odejdi…“ (Gn 12, 1). „Ježíš se před nimi proměnil…“ (Mt 17, 2). Co mají tyto tři události společného? Že jsou překvapující. Abram si určitě neplánoval nějaký pobyt v Kanaánu. Žil se svým otcem v Charranu a asi mu bylo docela dobře, vždyť měl množství služebnictva, rodinu, ochranu rodinného klanu… Když Petr, Jakub a Jan vystupovali s Ježíšem na vysokou horu, možná se radovali z krásného výletu s pěknými výhledy, z Ježíšovy přítomnosti, ale netušili, že se setkají s Bohem, že uslyší jeho hlas… Ani studenti v USA neplánovali nějakou velkou akci. Jen se chtěli hodinu modlit… Ale Bůh měl ve všech těchto situacích připravená překvapení. Oslovil Abrama, promluvil k apoštolům, vylil Ducha na běžné studenty, kteří si přišli zazpívat písně chval. Mám rád stabilitu, pořádek, dělá mi problém zvládat nečekané situace. Ale když dnes hledám Boha, tak vnímám, že se nemám překvapením bránit. Neboť můj Bůh je také Bohem překvapení. Každé překvapení se dá zvládnout, neboť jsme „posilováni mocí Boha“ (srov. 2 Tim 1, 8). Ve štěstí i v neštěstí, ve zdraví i v nemoci… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • P. Roman Vlk – POSTNÍ PUTOVÁNÍ – Máš mou královskou korunu

      Seriál na každý den doby postní. Pomáhá objevit, kým pro Boha jsme.   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz   ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod   INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe   FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe    MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | POSTNÍ PUTOVÁNÍ | Máš mou královskou korunu  

  • P. Roman Vlk – POSTNÍ PUTOVÁNÍ

      Seriál na každý den doby postní. Pomáhá objevit, kým pro Boha jsme.   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz   ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod   INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe   FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe    MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | POSTNÍ PUTOVÁNÍ | Jsi olej radosti  

  • ZAMYŠLENÍ 1. NEDĚLE POSTNÍ: MILOST

      Jak Bůh reaguje na hřích? Jakýkoli hřích? Rozmnožuje milost. Až do takové míry, že milost zosobnil ve svém Synu, který nás přišel naučit, jak milovat Boha, vítězit nad ďáblem, chránit se hříchu a konat dobro. Učíme se to (mnozí) od Ježíše odmalička. Věříme však, že řešením hříchu je milost, a ne náš výkon a úsilí polepšit se? Postní doba nám to každý rok připomíná. Je to „milostivý čas“. Hříchu, zla se zbavím tím, že přijmu milost a ospravedlnění (ne omluvu) a dovolím Bohu, aby jednal v mém životě. Plně s ním spolupracuji na přetvoření mého smýšlení, mluvení i jednání. Všechno stojí na milosti. Naše dobré skutky jsou již „jen“ jejím důsledkem. Na milost si nemůžu nijak vydělat. Už by to nebyla milost, ale odměna, zasloužená mzda. Dobře toto učení chápou zejména ti, co přijímají svátost smíření (i v této době) ne proto, že bude první pátek nebo že se blíží Velikonoce, ale proto, že vnímají svůj hřích a uznávají, že jeho jediným řešením je milost, Ježíš. Dobře mu porozuměli ti, kdo po každém selhání hned litují, prosí o odpuštění a vyznávají Bohu svou lásku a naplňují se Božím Duchem. Kdosi to nazval duchovní dýchání. Pokud je třeba, i stokrát denně. Pokud je třeba, i ve zpovědnici. Milost je každému k dispozici. Svatý Alfons napsal: „Každý člověk má k dispozici milost modlitby. Pokud ji využije, hned dostává další milost. Pokud ji nevyužije, tak ta první milost na něj pořád čeká…“ Nenech čekat milost - Ježíše. Hned teď ji přijmi a nech se proměňovat na obraz Boha. Jsi Boží dítě. Ať to na tobě vidí. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 7. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BŮH V NÁS

      Kde hledat Boha? Apoštol Pavel nám dnes dává jasnou odpověď – v sobě. V hloubce svého bytí. Jsme totiž chrámem živého Boha. To znamená, že Bůh bydlí v nás. Nepředstavitelná pravda! A kde v nás bydlí? Pod několika vrstvami – smysly, pocity, rozum, hloubka (místo, kde prožíváme tažení k Bohu, k transcendentní, ke kráse a dobru) jsou vrstvy, které si uvědomujeme a v těchto oblastech se víceméně běžně pohybujeme. Ale pod tím je ještě jedna vrstva, kde je místo přebývání Boha. Někteří to nazývají zbožštěná hloubka a tam se dostáváme díky milosti, kterou nám nabízí Bůh. John Eldredge hovoří o mělčinách, prostředních částech a hlubinách. „Na mělčinách téměř nepředvídatelně poletujeme sem a tam od myšlenky k myšlence, od rozptýlení k rozptýlení… Prostřední části charakterizuje a ovládá to, co nazývám ‚starostmi o tento život‘, hluboké obavy, trápení, touhy a aspirace, které zaměstnávají lidské srdce… Hlubiny charakterizují a vládnou jim věčné věci jako víra, naděje, láska a radost a mnohé jiné“ (Odolný, s. 147). Jak se do těchto hlubin či do zbožštěné hloubky – tedy k setkání s Bohem – můžeme dopracovat? Ztišením. Cvičením se v odpoutání od toho, co nám zaměstnává smysly, pocity, rozum: Bože, odevzdávám ti to. Neumíme přestat myslet, ale umíme rozhodovat o tom, na co myslíme. Modlitba Bože, odevzdávám ti to nás učí přesně tomuto – nepřemýšlet o tom, co nám přichází na mysl, ale zásobovat rozum jedinou potravou: Bože, odevzdávám ti to. Potom v tichu, když se uklidní naše smysly, city i rozum, poprosme Ducha Svatého, aby nám umožnil setkání s Bohem, a vyznejme svou lásku: Bože, miluji tě. Jsem tady, v hloubce svého srdce, kde jsi i ty. Miluji tě. Miluji tě. A tady setrvejme. Bože, miluji tě. Bože, miluji tě… Bůh je v nás. Bůh je v tobě, když jsi mu otevřel dveře a pozval ho, aby v tobě bydlel. Pokud jsi byl pokřtěn jako malé dítě, tak Bůh v tobě od té doby přebývá. Jen jsi o tom možná nevěděl. Teď to víš. Najdi Boha ve svém srdci. Setkej se s ním. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 6. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BŮH JE MOUDRÝ

      Když apoštol Pavel mluví o Boží moudrosti, vlastně tím zjevuje „vlastnost“ Boha, se kterou si tak trochu nevíme rady. Neboť když je Bůh vševědoucí, tedy všechno ví, tak musí být i moudrý. Jenže takové chápání moudrosti je spíše naším způsobem myšlení – moudrý je ten, kdo toho hodně ví, ale Bůh je moudrý jinak. Jak jinak? Vykoupení skrze kříž. (Pavel mluví o bláznovství kříže.) Síla slabých. Velikost malých. Moudrost nemoudrých. Blahoslavenství. Síla ohlašování. Kde v tom všem je nějaká lidská moudrost? Jak může kříž zachránit? (Vzpomeň si na měděného hada na poušti – pohled s vírou na něj zachraňoval po kousnutí ohnivým hadem. Paradox moci a síly.) Jak může slabý přemoci silného? Jak může neučený být chytřejší než vzdělanec? Jak může ohlašování vykoupení skrze Ježíše způsobit obrácení někoho, kdo o Bohu nic neví? (Apoštol Pavel s tím měl kopec zkušeností…) V Boží moudrosti je naše moudrost. Jak neradi se však vzdáváme svého smýšlení, které je poznamenáno upřednostňováním vzdělání před moudrostí. Jasně, vzdělání a vzdělávání se je důležité. (Michelangelo řekl: „Stále se učím." Na tom by nebylo nic zvláštního, ale měl tehdy už 87 let.) Ale bez vzdělávání se v poznání a poznávání Boha nanejvýš dosáhneme Nobelovy ceny v nějakém vědním oboru. Ale poznáváním Boha a jeho moudrosti dosáhneme věčnost. Abychom rostli v Boží moudrosti, uvedu myšlenku, která zazněla ve spojitosti se synodem v naší farnosti: „Pokud se nebudeme více modlit, obětovat a konat dobré skutky, nikde se nepohneme." A druhou myšlenku už třetí týden opakuji ve svých zamyšleních. Pokud se nebudeme setkávat v malých společenstvích – při modlitbě, při čtení Písma, při mluvení o Bohu, nebudeme-li spolu hledat, jak sloužit a jak svědčit o Ježíši, tak nemáme jak přivádět lidi k Bohu, neboť je nemáme kam zvát. Zdůrazňuji – v malých společenstvích. Skvěle to řekl na úvod evropského setkání k synodu v Praze pražský arcibiskup Jan Graubner: „Najděte odvahu vyjít ze své temnoty a znovu se rozhodnout pro Krista ukřižovaného, osvobodit se a vyjít z vězení svého já, přenést akcent myšlení ze svého já na Boží Ty, nehledat lidskou moudrost, ale pošetilost kříže… Teprve potom nám vzejde světlo, pak v nás zazáří sám Kristus a on v nás pak přitáhne mladou generaci a celé národy. Pokud jim nenabídneme setkání s živým Bohem v nás a mezi námi, nemáme jim co nabídnout. Jedině Bůh je může uchvátit. Udělejme to pro ně.“ V Praze zazněla Boží moudrost. Doufám a prosím Boha, aby odpovědí na ni nebyly akce, konference, projekty, aktivity, ale množství setkání malých společenství s živým Kristem. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  • P. Roman Vlk - JAK NA TO - Zpověď 2.

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Zpověď 2.

  • ZAMYŠLENÍ 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MOC SLABOSTI

      Jak těžko se věří, že slabost je silnější než moc, že bláznovství kříže je chytřejší než všechna moudrost světa. Dnes se mi o slabosti píše dobře – seklo mě v kříži a sotva sedím, když píšu tyto řádky… Ale ne slabost je předností křesťana, ale slabost spojená s projevy Ducha a moci, jak to píše Pavel. Takovým způsobem ohlašoval Krista v Korintu. Je to něco, co si ani neumíme představit. Pavel přichází s poselstvím spásy mezi lidi s úplně jinou kulturou, úplně jiným smýšlením, vzděláním, poznáním. A jeho ohlašování přináší ovoce, neboť ohlašuje s mocí. Nevíme, zda konal zázraky uzdravení, ale nebylo projevem moci Ducha už to, že vůbec nějaký Řek zcela změnil smýšlení a uvěřil v Krista Vykupitele? Představ si nějakého dnešního progresivce, který nekompromisně zastává potraty, manželství pro LGBTI, eutanazii, …, že bys přišel k němu, ohlásil bys mu zvěst o vykoupení a on by padl na kolena a přijal by Krista za svého Pána a Vykupitele, přičemž by se zřekl všech dosavadních názorů. To je ohlašování s mocí. Tak ohlašoval Pavel. Církev dnes potřebuje totéž. Prosme, aby Pán v nás vzbudil svou moc, abychom uvěřili, že síla se projevuje ve slabosti. Na setkání slovenských biskupů s laiky v Nimnici před týdnem zazněl i názor, že „pokud nás papež posílá na periferie, tak nás tam neposílá jako jednotlivce, ale jako společenství. Důležité je mít živé společenství - parta nejlepších přátel, pak nám to dodává sílu jít dál … [Pokud] někdo dělá sám … a nemá zázemí, tak vyhoří.“ Toto vyjádření pokládám za nejtrefnější popis stavu Církve na Slovensku. (A jistě i u nás v Česku.) Velmi málo věřících je v nějakém živém společenství, proto je pro ně náročné vycházet k jiným, protože je nemají kam přivést. A tak je nutné dělat to, co jsem psal minule – vytvářet malá společenství, kde se žije Božím slovem, modlitbou, sdílením a jednáním. Přesně taková je synodální cesta. Jistě, dobré jsou všechny akce, konference, přednášky, ale pokud nebudeme mít malá společenství, tak to všechno nebude mít ovoce. (Kardinál Korec kdysi řekl: „Pokud nám vezmou malá společenství, jsme prostě ztraceni.“) Uvěří někdo, že tak malá, slabá věc, jako je pár modlících se lidí, kteří spolu čtou Písmo a podle něj žijí, dokáže změnit svět? Dnešní svět? Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MALIČCÍ

    Myslím, že dnes budu stručný. Při hledání Boha v dnešních textech (nejen ve čtení z 1 Kor 1, 26–31) objevuji, respektive se mi znovu potvrzuje, že náš Bůh je Bohem maličkých. „…co je pro svět bláznivé… co je pro svět slabé… co je pro svět neurozené a čím pohrdá… ba i to, čeho není, to si vyvolil Bůh.“ Proto Ježíš říká svá blahoslavenství jako opak toho, co mnozí od Mesiáše čekali. Ne bohatí, ale chudí. Ne ti, co nic neberou vážně, ale ti, co pláčou. Ne ti, co všechno komentují, ale tiší. Ne ti, co si z práva dělají trhací kalendář a zákon přizpůsobují svým zločinům, ale ti, co touží po spravedlnosti. Ne tvrdí, ale milosrdní. Ne domýšliví, podezřívaví a všechny obviňující, ale ti, kdo mají čisté srdce. Ne šiřitelé konspirací a nenávisti, ale ti, co šíří pokoj. Ne mocní, ale tupení a pronásledovaní. Maličcí jsou ti, co hledají Boha. Přesně to vidím jako hlavní roli probíhajícího synodu. Naučit lidi spolu hledat Boha. A to může každý, nemusí mít pro to žádné vzdělání. Jen touhu. Jistě, úkol a obsah synodu se dá vyjádřit všelijakými slovy, je to ukryto v mnoha výkřicích z celého světa, které jsme četli v Dokumentu pro kontinentální etapu synodu, ale za tím vším nevidím nutnost něco řešit, ale nutnost začít se setkávat, modlit se, číst Boží slovo, zase se modlit, mluvit o slyšeném Božím slově a pak jít a jednat podle toho, co jsme slyšeli a mluvili. A za týden se znovu sejít, říkat, jak jsme Boží slovo žili, v čem se nám dařilo a v čem jsme to zbabrali, znovu se modlit, číst Boží slovo… A za týden… Prosím, buďme maličcí. Potom budeme i blahoslavení!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/