Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení - OTÁZKY (21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Ježíš se ptá učedníků: „Za koho pokládají lidé Syna člověka?“ Každému normálnímu člověku záleží trochu i na tom, co si (po)myslí ti druzí. Pokud nás to nesvádí k pokrytectví, je to docela dobrý sebekontrolní mechanismus. Ale, jak to vidět i z nedělního evangelia (Mt 16,13-20), jak zrcadlo spíše poslouží blízcí než vzdálení. Někteří současníci pokládali Ježíše „za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. Ale výstižná byla spíše odpověď Petra, který s ním strávil už nějaký ten měsíc. Ježíš je pro něj „Mesiáš, Syn živého Boha.“ Tak, a kým je Ježíš pro tebe? Fascinuje mě Ježíšova odpověď Petrovi. Říká mu: „Ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou.“ Někdo možná viděl v Petrovi zbrklého nerváka, který slibuje hory doly a vzápětí udělá úplný opak… Ale Ježíš v něm vidí více, vidí nejen to slabé, ale také pevné, to, na čem se dá stavět. Víš, kým jsi pro Ježíše ty? Vyznej mu, co On znamená pro tebe. A pak naslouchej.   PS: Maroš, autor těchto zamyšlení, je stále v nemocnici. Ale máme naději, že už za týden, dva bude moci psát dál. Prosím o modlitbu za něj. Zatím všem vzkazuje: „Obětuji tento čas za všechny čtenáře mých psaníček, Nezapomeňte: Ježíš žije!“  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení ZMĚNA PLÁNŮ (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Ježíš má jasný plán – spásu lidí. Anděl to ještě před jeho narozením vyjádřil slovy: „On vysvobodí svůj lid z hříchů“ (Mt 1,21). Aby tento plán naplnil, postupuje tak cíleně, až to v Matoušově evangeliu vypadá, že má všechno přesně rozplánované. Má svůj plán (spása) a své plány (itinerář jednotlivých etap cesty). První část veřejného působení je situována do Galileje (s občasnými krátkými cestami do okolních pohanských krajů, jak to vidíme i v nedělním evangeliu). Druhou etapu představuje cesta do Jeruzaléma, třetí část evangelia věnuje Matouš Ježíšovu působení, umučení a smrti v Jeruzalémě. Všechno to nakonec „končí“ nanebevstoupením, zase v Galileji. Ježíš má plány, které nesnesou odklad. I to je jeden z rysů Matoušova evangelia, jako by stále spěchal „k ovcím ztraceným z domu Izraele“ (Mt 15,24). V tomto smyslu jsou „stravitelnější“ i jeho (z dnešního pohledu poměrně příkrá) slova kanaánské ženě. Na druhé straně i způsob, jakým na něj vykřikovala, byl zřejmě ve své době více než nepřiměřený. Tušíme to i z reakce učedníků. Ti si nemyslí, že by se s ním měl zabývat. Prosí: „Pošli ji pryč, neboť za námi křičí“ (Mt 15,23). Co Ježíše nakonec přimělo pozměnit plány, zastavit se u ní, vyslechnout, pomoci, ačkoli ho bylo třeba i jinde? Ne trapně vykřikované požadavky, ale pokorná, uctivá prosba, plná víry: „Přišla k němu, poklonila se mu a řekla: ‚Pane, pomoz mi!'“ (Mt 15,25) Maroš, autor těchto zamyšlení, se nečekaně ocitl v nemocnici. Dnes (pátek) je již po operaci a zdá se, že všechno dobře dopadne. Telefonoval jsem s jeho manželkou a poprosila mě, abych napsal pár řádků místo něj. A tak vás chci poprosit, zvláště pokud vám jeho zamyšlení pomáhají na cestě s Kristem, o modlitbu za něj. Ježíšův plán s jeho životem je jasný, je to tentýž, který má i s námi ostatními - spása. Jaké jsou Ježíšovy plány s Marošem v této etapě jeho putování, to nevíme. Ale můžeme přijít před Ježíše jako Kanaančanka, poklonit se a říci: „Pane, pomoz mu!“ PS: Maroš se probral z umělého spánku. Nemůže ještě moc mluvit, ale něco se mu přece jen říct podařilo. Řekl manželce: „Řekni všem, že Ježíš žije.“ A to mě přivádí ještě k jedné myšlence: Pokud mu chcete něco vzkázat, napište na moziesik@dcza.sk, já mu to přepošlu. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ČAS NA TICHO (19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Zdá se mi, že v dnešních čteních vůbec nejde o Petrovo chození po vodě ani o samotnou bouři na jezeře. Vždyť první čtení je jakoby uťaté – končí ve chvíli, kdy Eliáš poznává, že Pán je tady. Neboť kde přichází Pán, nastává ticho, pokoj. Šum jemného vánku. Vítr se utišil. A to vede k víře – Eliáš si zahalí tvář a vyjde z jeskyně před Pána, aby si vyslechl další pokyny pro svůj život. Apoštolové na loďce vyznávají: „Opravdu jsi Boží Syn!“ I žalm se přiklání k této myšlence. Vždyť hned na začátku říká: „Budu poslouchat, co řekne Pán, Bůh“ (Ž 85, 9a). A poslouchat Pána lze téměř bez výjimky jen v tichu… Více dnes nepíšu. Je čas na ticho. PS. V těchto dnech bylo zveřejněno, že 23,8% obyvatel Slovenska při ostatním sčítání lidu uvedlo, že je bez vyznání (Sčítání obyvatel, domů a bytů 2021: Národní analytická zpráva, vydal Statistický úřad SR). (V Česku se k víře přihlásilo jen 23 % respondentů. Za nevěřící se považuje 43 % a vysokých 30 % se přihlásilo k ateismu, což zajišťuje naší zemi čtvrtou příčku ve světovém žebříčku).  Je to důvod k pokání, protože jsme selhali v ohlašování vykoupení Ježíšem Kristem. A zároveň důvod k novým iniciativám v evangelizaci. Máme-li „v srdci velký žal a neustálou bolest“ jako svatý Pavel, který raději chtěl být sám zavržen místo svých bratrů podle těla… (viz Řím 9, 1-5).   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení VÍŠ, KDO JSI? (PROMĚNĚNÍ PÁNĚ)

    Ježíš to věděl. Ale jeho Otec stejně považoval za nutné říci to nahlas, aby to věděli i jiní – milovaný Syn. Má v něm zalíbení. Líbí se mu ten mladý Žid, který mluví laskavě, ale s mocí. Koná divy a znamení, aby všichni všdšli, kdo a jaký je jeho Otec. A Otec je na takového Syna hrdý. Syn zase, protože ví, kdo je, přijímá poslání být svědkem Otcovy lásky k lidem. Lásky, která jim chce vrátit status Božího synovství. Díky Ježíšovi jsme se i my stali dětmi Boha. A Bůh je na nás hrdý. Je hrdý na tebe, má v tobě zalíbení. Líbíš se mu, jsi jeho milovaný/milovaná. Kolik křesťanů o tom (ne)ví? Slyšel jsem jeden sen. Snící v něm viděla, jak na konci světa množství lidí stojí před Bohem, který říká: „Pojďte, požehnáni, milovaní, zaujměte místa, která máte připravená od stvoření světa.“ Někteří radostně vykročili, ale mnozí zůstali stát. Vždyť to není o nich: „Já? Milovaný? Nikdo mi o tom nic neřekl.“ Nevěděli, že jsou milovaní… Jsi milován. Bůh si tě vyvolil před stvořením světa a připravil vše pro to, abys prožil život jako jeho milovaný. Úplně ti důvěřuje, že zvládneš všechny nástrahy, které ti svět – narušený po dědičném hříchu – bude klást pod nohy. Přesně tak důvěřoval i Ježíšovi, který se narodil jako nemanželské dítě, musel utíkat do ciziny, později žil jako bezdomovec, byl pro své názory pronásledován, dostával se do konfliktu se státní i náboženskou mocí, zradil ho přítel, nakonec ho uvěznili, nespravedlivě odsoudili a popravili jako zločince. Bohem milovaný Syn, ve kterém má Otec zalíbení. Zvládl svůj život, neboť vždy věděl, že je milován. To, že jsem milován, mi nezaručuje bezproblémový život. Vždyť ho neměl ani Ježíš. Ale zaručuje mi, že všechno, co mě v životě potká, dobře zvládnu. Někdy „levou zadní“, někdy za cenu kříže. Před několika desetiletími jsem byl úplně na dně. Trvalo to léta. Zvedl mě pozdrav neznámého člověka, který mi jednou doručila pošta. Byla na něm napsána tři slova: „Bůh tě miluje!“ Nevím, koho Bůh použil, aby mi to řekl. Ale budu tomu člověku celou věčnost vděčný… Nevím, v jaké situaci se nacházíš. Ale buď si jist a pevně věř, že Bůh tě miluje. Má v tobě zalíbení. Řekni to každému (jak to nyní dělám i já), aby jednou na konci, když budeme stát před Otcem, nikdo nezůstal na místě, až se otevřou brány nebe. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ MOUDRÉ A CHÁPAVÉ SRDCE (17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    „Šalomounovi se v noci ve snu zjevil Pán a řekl mu: ‚Žádej si, co chceš, a dám ti'“ (1 Kr 3, 5). Co bych si žádal já? „Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře“ (Ž 119, 72). Je to pravda? „Víme, že těm, kdo milují Boha, vše slouží k dobrému“ (Řím 8, 28). Jak vypadá tato pravda víry v mém životě? „Nebeské království se podobá pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, skryje ho a radostí z něj jde, prodá vše, co má, a pole koupí. Nebeské království se podobá také kupci, který hledá vzácné perly. Když najde velmi cennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji“ (Mt 13, 44-46). Jsem už vlastníkem nalezeného pokladu, vzácné perly?“ Dnešní texty jsou sice krásné a motivující, ale zároveň jsou pro mě velkou výčitkou. Zhmotňují ji slova responzoriálního verše: „Pane, tvůj zákon velmi miluji.“ Mohu ho zpívat? Nejsem lhář, když tato slova vyslovím? Před zoufalstvím pro rozdíl mezi mým poznáním a mým životem mě, naštěstí, zachraňuje samotná Boží moudrost. Bůh ví, že jsem na cestě, že mé odpovědi na uvedené otázky nejsou dokonalé. Asi by všechny zněly podobně: „Snažím se, ale jaksi mi to nejde…“ Bůh mi dnešními texty ukazuje cestu, zjevuje mi tajemství Božího království (viz alelujový zpěv). Na jedné straně mi odhaluje moji slabost, ale na druhé mi říká, že pokud ho hledám, pokud se snažím ho milovat, tak i moje slabost a nedokonalost mi slouží k dobrému. Toto poznání mě vysvobozuje z tísně mé duše, která se trápí nad tím, že raději bych sáhl po tisících ve stříbře a zlatě než po Božím zákoně, že raději bych žádal uzdravení těla než moudré a chápavé srdce… Když dnes budu zpívat: „Pane, tvůj zákon velmi miluji,“ budu vnímat, že mé srdce po takové lásce velmi touží. Kéž mi Pán dá moudré a chápavé srdce, aby se tak stalo, že bych z chrámu odcházel zamilovaný do Pánova zákona. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO: Jak být dobrý

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Jak být dobrý

  • Zamyšlení PŘIJÍMAT BOŽÍ TAJEMSTVÍ (16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Klíčem k dnešnímu čtení pro mě byl chvalozpěv Aleluja: "Chválím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi maličkým zjevil tajemství Božího království." Jsou to Ježíšova slova, která jsme slyšeli v neděli před dvěma týdny. Jaká tajemství nám Bůh zjevil? Ano, nám, neboť i my jsme maličcí, kteří znají Boží věci, ne díky své moudrosti, ale z milosti a vyvolení. Dnes nám Bůh zjevil, že není naším úkolem vyřešit problém zla ve světě. Ne, nemáme být pasivní a lhostejní, když se děje zlo. Ale ani není naším úkolem zlo vymýtit. Andělé na konci světa odstraní koukol. Naším úkolem je být dobrou rostlinou v Božím království, která přinese třicetinásobnou, šedesátinásobnou nebo stonásobnou úrodu. Jsme povoláni konat dobro a hlásat Boží slovo. Proto se někdy s obavami dívám na iniciativy, které jsou "proti" něčemu. Znepokojuje mě, když v jejich boji proti určitému zlu (např. potratům, genderové ideologii, eutanazii…) nevidím nebo nespatřuji hlásání Ježíše. Často mám dojem, že i v Církvi se boji proti něčemu (např. metle sexuálního zneužívání) dává taková priorita, že hlásání Ježíše, jeho vykoupení, téměř mizí. Nejsme povoláni k tomu, abychom vytrhávali koukol. Jsme povoláni rozsévat semeno Božího slova. Pokud narazíme na koukol - syny Zlého -, musíme si vzpomenout na slova z Knihy moudrosti z dnešního prvního čtení: "…svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti" (12,19). I když se díváme na syny Zlého, tedy když se setkáváme s lidmi, kteří zjevně páchají zlo, svěřme je do rukou Boha, který je dobrý a laskavý. Neboť až na konci bude Bůh spravedlivý; do té doby existuje naděje, že i z koukolu se může stát pšenice. Lidsky je to nemožné. Ale to neznamená, že je to nemožné pro Boha. Bůh nám zjevuje svá tajemství. Přijímejme je s bázní, protože nás nesmírně přesahují, ale také s radostí, protože jsou znamením, že jsme Boží vyvolení.

  •

    Biskup Nuzík - PASTÝŘSKÝ LIST KE DNI PRARODIČŮ A SENIORŮ

      Foto: Člověk a víra Milí bratři a sestry, dnes slavíme už potřetí Den prarodičů a seniorů, který papež František vyhlásil na 4. červencovou neděli, blízko svátku Ježíšových prarodičů – rodičů Matky Boží sv. Jáchyma a sv. Anny. V dnešním čtení z knihy Moudrosti jsme slyšeli: Kromě tebe není Boha, který by se o všechno staral. Tato slova platí o člověku v každém věku a v jakékoli životní situaci: ve zdraví i v nemoci, v úspěchu i nezdaru, v mládí i ve stáří. Bůh se o nás stará a jeho péče není rozhodně malá, ale vyzývá nás ke spolupráci. Když se řekne senior, možná si vybavíme diskuse o důchodech, možnostech sociálních služeb nebo o pomoci osamělým. Záměr Svatého otce s Dnem prarodičů a seniorů je v tomto ohledu mimořádný. Nejde mu jen o to, aby upozornil na potřeby nejstarší generace. Chce mnohem víc. Povzbuzuje Vás, milí senioři, ba přímo volá k odpovědnosti, abyste žili ve vztazích. A to nejen mezi sebou. Spoléhá na Vás, že budete hledat cesty i k mladým lidem, snažit se o vztahy, které budou schopny dopomáhat k životu z víry v Boha. V dnešním evangeliu je důležité slovo růst. Řada těch, kteří jsou na světě již dlouho, může dosvědčit, že v jejich životě nezáleželo vždy na nich a jejich snaze, ale že v mnoha situacích jednal a působil daleko víc Bůh a jeho prozřetelnost než oni sami. Papež František ve svém poselství k dnešnímu dni píše: Přátelství staršího člověka pomáhá mladému člověku nesrovnávat život s přítomností a pamatovat si, že ne vše závisí na jeho schopnostech. Někteří mohou mít dojem, že navazovat vztahy s mladými je nad naše síly, že ani není možné s nimi nacházet společnou řeč, a tím méně svědčit o své víře nebo je doprovázet na jejich cestě víry. Svatý otec nás povzbuzuje, že to jde. Svědectví víry nespočívá v tom, že mladého člověka zahrneme kritikou jeho chování nebo nářkem nad lepšími časy, které jsou nenávratně pryč, ale že před jeho očima budeme žít všední den v blízkosti Boží lásky a péče. Apoštol Pavel nám dnes přispívá svou radou: Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Když navštívila mladá Panna Maria svou starší příbuznou Alžbětu, byla Alžběta naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Alžbětin postoj otevírá srdce a působí ozdravující silou. V takových setkáních je přítomen Bůh, přinášející novost, která je úplně jiná než ta naše lidská. Papež František v jedné své katechezi o stáří vyjádřil tuto myšlenku: Jsme pod tlakem a vlivem protichůdných podnětů, které v nás vyvolávají zmatek. Na jedné straně sršíme optimismem z věčného mládí. Na druhé straně jako by se naše obrazotvornost stále více zaměřovala na výjevy konečné katastrofy, při níž vyhyneme. Jak jinak jedná s člověkem i ve stáří Bůh! Ve 12. kapitole knihy Genesis čteme, že Hospodin povolal Abrama v jeho 75 letech, aby vyšel ze své země. Pod slovem země si můžeme představit prostředí, v němž žijeme, naše zvyklosti, dosavadní vztahy, schopnosti a samozřejmě i zdraví. Také nás Hospodin volá k následování na začátku nové etapy našeho života, kam patří jistě i stáří, a slibuje, že nám, stejně jako Abramovi, dá novou zemi a v ní i potomstvo. Abram uvěřil, že se v jeho stáří může změnit to, co mu bránilo být zcela šťastný. Stane se člověkem, který touží po otevřené budoucnosti, v níž Bůh chce zasáhnout v jeho prospěch, a proto důvěřuje Hospodinu, s nímž je ve stálém dialogu. Není těžké z tohoto krátkého biblického sdělení vyvodit pro sebe otázku: nakolik žiji i jako prarodič nebo senior v očekávání Božích každodenních zásahů v mém životě, které nemají podobu zázračných uzdravení z mých nemocí, které ze mne neudělají výkonnějšího člověka, ale které mi mohou pomoci přes vlastní potíže vidět a zajímat se o potřeby druhých, naslouchat i tehdy, když cítím únavu, očekávat zlepšení ve vztazích tam, kde jsem už třeba udělal, nebo udělala špatnou zkušenost? Jak jistě víte, bratři a sestry, naši mladí se připravují na Světové setkání mládeže, které brzy začne v Lisabonu. Papež František, s nímž se zde setkají, jim vzkázal: Než se vydáte na cestu, zajděte za prarodiči, navštivte osamoceného staršího člověka! Jejich modlitba Vás ochrání a ponesete jejich požehnání ve svém srdci. A pro Vás seniory budou mladí znamením, že vše, co jste v životě zaseli, přinese požehnání, protože Hospodin neopouští svůj lid a jeho milosrdenství jde z generace na generaci. V modlitbě a s požehnáním +Josef Nuzík, administrátor Arcidiecéze olomoucké

  •

    Poselství Svatého otce Františka ke 3. Světovému dni prarodičů a seniorů

      Foto: Vatican Media Drazí bratři a sestry, „Jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení“ (Lk 1,50) je tématem 3. Světového dne prarodičů a seniorů. Toto téma nás přivede k jednomu požehnanému setkání – setkání mladé Marie a její starší příbuzné Alžběty (srov. Lk 1,39-56). Alžběta, naplněna Duchem Svatým, se obrací k Boží Matce slovy, která po tisíciletích dávají rytmus naší každodenní modlitbě: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“ (v. 42). A Duch Svatý, který již sestoupil na Marii, ji pobízí, aby odpověděla svým Magnificat, v němž hlásá, že Pánovo milosrdenství trvá od pokolení do pokolení. Duch Svatý žehná a doprovází každé plodné setkání mezi různými generacemi, mezi prarodiči a vnoučaty, mezi mladými a seniory. Bůh si totiž přeje, aby mladí lidé potěšili srdce seniorů a čerpali moudrost z jejich životních zkušeností, jako to učinila Marie u Alžběty. Ale především si Pán přeje, abychom seniory nenechávali osamělé, abychom je neodsouvali na okraj, jak se to dnes, bohužel, příliš často děje. Je krásné, jak blízko k sobě letos má slavení Světového dne prarodičů a seniorů a Světového dne mládeže. Oba mají jako téma Mariinu „chvatnou“ návštěvu (srov. v. 39) Alžběty a vedou nás k zamyšlení nad vztahem mladých lidí k seniorům. Pán doufá, že mladí lidé při setkání s nimi přijmou výzvu, aby uchovali jejich vzpomínky a díky seniorům poznali dar sounáležitosti s širšími dějinami. Přátelství staršího člověka pomáhá mladému, aby nezplošťoval život na pouhou přítomnost a pamatoval na to, že ne všechno závisí na vlastních schopnostech. Starším lidem, naopak, přítomnost mladého člověka skýtá naději, že to, co prožili, se neztratí, a že se jejich sny uskuteční. Zkrátka, Mariina návštěva u Alžběty a vědomí, že Boží milosrdenství se přenáší z jedné generace na druhou, odhalují, že nemůžeme kráčet – nebo se dokonce spasit – sami a že Boží zásah se vždy projevuje v celku, v dějinách národa. Sama Maria to říká v modlitbě Magnificat, když jásá v Bohu, který vykonal nové a překvapivé divy, věrný příslibu danému Abrahámovi (srov. v. 51-55). Abychom lépe přijali Boží styl jednání, pamatujme, že čas je třeba prožívat v jeho plnosti, protože největší skutečnosti a nejkrásnější sny se neuskutečňují v jednom okamžiku, nýbrž prostřednictvím růstu a zrání: na cestě, v dialogu, ve vztahu. Proto ti, kdo se soustředí pouze na okamžitou situaci, na vlastní výhody, kterých je třeba rychle a dravě dosáhnout, na to, aby měli „všechno a hned“, ztrácejí ze zřetele Boží působení. Jeho plán lásky, naopak, zahrnuje minulost, přítomnost i budoucnost, pojímá a spojuje generace. Je větší než my, ale zahrnuje každého z nás a v každém okamžiku nás volá, abychom pokračovali vpřed. Pro mladé lidi to znamená, že mají být připraveni vymanit se z pomíjivé přítomnosti, v níž nás může virtuální realita uvěznit a zabránit nám dělat konkrétní skutky. Pro starší lidi je to výzva k tomu, aby si nevšímali úbytku fyzických sil a nelitovali promarněných příležitostí. Hleďme kupředu! A nechme se utvářet Boží milostí, která nás z generace na generaci osvobozuje od setrvačnosti a od lítosti nad minulostí. V setkání Marie a Alžběty, mládí a stáří, nám Bůh dává svou budoucnost. Mariina cesta a Alžbětino přijetí nám totiž otevírají dveře ke zjevení spásy. Skrze jejich objetí proniká s radostnou něhou do lidských dějin Boží milosrdenství. Rád bych proto všechny povzbudil, aby nad tímto setkáním rozjímali, aby zavřeli oči a představili si jako na fotografii ono objetí mezi mladou Matkou Boží a starší matkou svatého Jana Křtitele, představili si ho v mysli a promítli do svého srdce, aby si ho uchovali v duši jako zářivou vnitřní ikonu. A dále bych vás chtěl vyzvat, abychom přešli od představ ke konkrétním činům, abychom něco udělali pro prarodiče a seniory. Nenechávejme je osamělé, jejich přítomnost v rodinách a společenstvích je cenná, umožňuje nám poznat, že sdílíme stejné dědictví a jsme součástí národa, jehož kořenů si vážíme. Právě senioři nám předávají naši příslušnost ke svatému Božímu lidu. Církev i společnost je potřebuje. Předávají přítomnosti minulost, která je nezbytná pro budování budoucnosti. Važme si jich, neochuzujme se o jejich společnost a je neochuzujme o tu naši. Nedovolme, aby byli senioři odsunuti na okraj společnosti! Světový den prarodičů a seniorů má být takovým malým jemným znamením naděje pro ně i pro celou církev. Proto opět vyzývám všechny – diecéze, farnosti, sdružení, společenství – aby jej slavili a zaměřili se na přemíru radosti z obnoveného setkání mladých a starých. Vám, mladým, kteří se chystáte na cestu do Lisabonu nebo kteří budete Světový den mládeže prožívat ve svých domovech, bych chtěl říci: Než se vydáte na cestu, jděte navštívit své prarodiče, navštivte některého osamělého starého člověka! Jeho modlitba vás bude provázet a vy si ve svých srdcích ponesete požehnání z onoho setkání. Vás, seniory, prosím, abyste doprovázeli modlitbou mladé lidi, kteří se chystají slavit Světový den mládeže. Tito mladí lidé jsou Boží odpovědí na vaše prosby, plodem toho, co jste zaseli, znamením, že Bůh svůj lid neopouští, ale vždy ho omlazuje fantazií Ducha Svatého. Drazí prarodiče, drazí starší bratři a sestry, kéž na vás sestoupí požehnání z objetí Marie a Alžběty a naplní vaše srdce pokojem. S láskou vám žehnám. A vy se za mě modlete, prosím.   V Římě u sv. Jana v Lateránu 31. května 2023, na svátek Navštívení Panny Marie            FRANTIŠEK

  •

    Zamyšlení MOUDROST (15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Otevři si dnes (i zítra, pozítří…) Bibli a čti, čti a čti… dokud tě neosloví nějaké slovo, věta. Tu pak přijmi jako semeno do svého srdce a pros Pána, aby to slovo uskutečnilo dílo, ke kterému bylo posláno (srov. Iz 55, 10–11). Pros Pána, aby navštívil zemi tvého srdce a požehnal rostlinu (viz responsoriální verš), která z daného slova začíná růst. Léta čtu Písmo a vždy v něm objevím něco nového. Nyní o prázdninách se snažím každý den přečíst něco z Knihy Pláč. A hledám slovo, které by mi zakořenilo v srdci. V těchto dnech je to tento verš: „Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích!“ (Pláč 3, 41). Žiji v naději, že tato kniha a možná právě tento verš přinese bohatou úrodu - nejen pro mě, ale zejména pro lidi, se kterými žiji: Každodenní čtení Božího slova totiž ve mně vzbuzuje touhu pozdvihovat své srdce spolu s jinými, aby v mnoha srdcích klíčilo Boží slovo a přinášelo bohatou úrodu. Chci se o své objevy a prožívání Božího slova dělit nejen anonymně na těchto webových stránkách, ale s konkrétními lidmi, které vidím tváří v tvář. Milovaný Bože, jak to udělat? Po měsíci, ve kterém jsme poslouchali texty o vyvolení, poučení a rozeslání apoštolů, přicházejí texty o setí, o sklizni, o pokladu na poli či vzácné perle. Jsou o bohatství, které má Bůh pro nás připravené a které nám již nyní ve svém slově hojně dává. Přijímejme ho jako moudří, kteří vědí, jaký je jejich cíl a jaké je jejich poslání v tomto životě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/