Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • P. Roman Vlk - PROFESOR VOLFÍK BÁDÁ

      Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | PROFESOR VOLFÍK BÁDÁ | Vydrž až do konce

  • ZAMYŠLENÍ NA 32. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

    Kráčet společně (Syn hodos) Dnešní první čtení a evangelium nespojuje to, že v jednom i druhém je sedm bratrů. Pojivem je něco mnohem důležitějšího – zmrtvýchvstání. Ježíš na otázku saducejů jasně vyjadřuje pravdu o tom, že jednou všichni vstaneme z mrtvých. A sedm bratřÍ v době pronásledování zase jasně a nebojácně vyznávají víru v Ježíšem ohlášenou pravdu, když říkají, že „král světa nás vzkřísí k věčnému životu, neboť pro jeho zákony umíráme“ (2 Mach 7, 9). Naše víra ve zmrtvýchvstání stojí na zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pokud bychom tuto pravdu popřeli, přestali v ni věřit, padá celé naše křesťanství. Proto nám Církev jako pomůcku podává responsoriový žalm, ve kterém prosíme: „Pevně ​​drž mé kroky na svých chodnících, aby mé nohy nezakolísaly“ (Ž 17, 5). Přidává k této prosbě i vyznání víry: „Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.“ (v. 15). Tyto texty mohou být naším programem na nejbližší dny, ale také na celý život. Vrátím se však k sedmi bratrům. Písmo nám i přes jejich vyznání, podporované jejich matkou, ukazuje důležitost společenství. Potřebujeme mít kolem sebe lidi, se kterými sdílíme stejnou víru, se kterými se navzájem povzbuzujeme a podporujeme. Jak těžko by bylo těm bratrům obstát, kdyby král používal praktiky komunistické StB a každého vyslýchal a mučil zvlášť. A jak silná jsou zase svědectví těch, kteří těmito výslechy a mučeními prošli, když říkají, že je drželo společenství. Sám jsem nějaké ty výslechy podstoupil v době, kdy už nebyly fyzicky tvrdé. Mlčet mi pomáhala myšlenka na bratry a sestry, se kterými jsem prožíval svou víru v Krista. Hledejme proto i v této době lidi, se kterými můžeme svou víru prožívat, se kterými ve víře můžeme růst, se kterými se navzájem můžeme povzbuzovat. To je synodální cesta. Když jen chodím na mše svaté, ale s nikým o své víře nemluvím, modlím-li se jen sám, pokud jen sám čtu Písmo, či jen sám činím dobré skutky, tak jsem nasáklý duchem individualismu, který je jedním z největších ohrožení současného křesťanství. Prosme Boha, aby nás tohoto ducha zbavil a vložil nám do srdce nový zájem o lidi kolem nás. Ať se naše víra živí v reálných společenstvích, nejen na internetových stránkách, kde sice můžeme přijímat velké duchovní bohatství, ale pokud ho nedáváme dál (tedy pokud se o něj nedělíme v malém společenství), tak jsme jen obyčejní duchovní egoisté.  

  • FILMOVÝ APOŠTOLÁT UVÁDÍ FILM ZLOM

      V pondělí 14. 11. v 18:30 v suterénu kostela sv. Vojtěcha pokračuje Filmový apoštolát promítáním filmu dle skutečných událostí.  Vstup volný.   Když John (Marcel Ruiz), adoptovaný syn Joyce Smith (Chrissy Metz), propadne prasklým ledem jezera v Missouri, každého nad bezvládným tělem opouští veškerá naděje. Přes pochmurné předpovědi lékařů i vědců Joyce neztrácí víru a stane se inspirací i pro ostatní, kteří se začnou modlit za Johnovo uzdravení. Snímek Zlom, který vznikl podle neuvěřitelného skutečného příběhu, je fascinující připomínkou, že víra a láska mohou přinést vlnu naděje a někdy dokonce i zázrak. Film nádherně přibližuje křesťanskou komunitu v malém městečku USA a dokáže si ho užít každý, kdo není ignorant, i přes negativní recenze.   Breakthrough | Official Trailer [HD] | 20th Century FOX

  • VYŠLO DALŠÍ ČÍSLO FARNÍHO OBČASNÍKU

      V neděli vyšel další Farní občasník. Děkuji všem, kdo do něj přispěli.    Fom ke stažení zde: FOM 2022-05(10) web  

  • P. Roman Vlk – JAK NA TO – Radostný růženec

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry   Roman Vlk | JAK NA TO | Radostný růženec   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  • ZAMYŠLENÍ NA 31. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BOŽÍ DOBROTA

    Kráčet společně (Syn hodos)     Dnešní žalm obsahuje jedno z nejdůležitějších vyznání víry židovského národa: „Milostivý a milosrdný je Pán, shovívavý a velmi laskavý“ (Ž 145). Je doplněním či spíše shrnutím textů o neochvějné lásce Boha ke svým stvořením (12, 2), ale zároveň otevírá cestu pro evangelní příběh o Zacheovi, neboť ten zase dokazuje, že láska a dobrota Boha nejsou nějaké metafyzické vlastnosti, ale projevují se ve velmi konkrétních událostech, dokonce ve vztahu k jednotlivcům, k tobě, ke mně. Zpovídal jsem se nedávno z hříchu, který se někomu může zdát podivný. Vyznával jsem se, že jsem přestal zpívat. Neboť situací, ve které žijeme, jsem se nechal obrat o Boží radost, nechal jsem se obrat o novou píseň. A přestože zatím nezpívám, Písmo mi znovu začíná mluvit o Boží velikosti. Četl jsem v tyto dny Knihu proroka Izajáše, 18. a 43. kapitolu. Pozoroval jsem v nich vyznání lásky Boha ke mně, péči o mou ochranu. V širším významu jsem jakoby nově, s novou vírou poznával, že Bůh nenechá svou Církev – místní, ale ani univerzální – bez své péče, bez svého vedení. A když jsem se pak začetl do liturgických textů této neděle, zažíval jsem, jak mi Bůh znovu otevírá srdce pro píseň o jeho dobrotě, moudrosti a lásce. Těším se na chvíli, kdy se mi ta píseň prodere na rty… „Milostivý a milosrdný je Pán, shovívavý a velmi laskavý.“ Je to slovo, které se vyplatí umět nazpaměť a opakovat si ho například při sledování zpráv. Stane se nám vyznáním víry, zvláště v situacích, které přímo odporují Boží dobrotě. Neboť tehdy jsme náklonní myslet si, že Bůh není vždy tak milostivý, milosrdný, shovívavý a laskavý. Ale to není pravda. Bůh se nemění, Bůh je láska. Pokud to zrovna nevidíme, tak je to proto, že náš pohled zrovna tehdy není pohledem víry. Dnešní texty nám však k němu mohou pomoci. Například pokud znáš nějakého veřejného hříšníka, neváhej a vkládej ho do Božích rukou. Ježíš možná dnes půjde kolem něho a pozve se k němu na hostinu. Víš, co se při takové příležitosti stalo se Zacheem… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • Nahlédněte do života našich turistických oddílů

      Díky oddílovému časopisu s názvem OTOČ máte možnost nahlédnout do bohaté činnosti našeho TOMU. Co vše prožíly naše skupinky od začátku roku a jaké mají celoroční hry?  Nové číslo OTOČE najdete zde: OTOČ 33

  • Tip na film i koncert o síle víry v hlásání evangelia a síle odpuštění

    Máme za sebou misijní neděli, při které jsem zval na promítání filmu Na konci světa v rámci našeho filmového apoštolátu. Doplnil jsem jej o svědectví Steva Sainta, které si zde můžete shlédnout a poslat pro povzbuzení i svým známým. Zpěvák Steven Curtis Chapman se na svých dvou koncertech v roce 2002 rozhodl prostředkovat silný příběh pěti mladých misionářů, kteří se rozhodli v 50 letech kontaktovat v Ekvádoru kmen Auků. Bohužel, jejich první kontakt skončil smrtí všech misionářů. Přesto Aukové nakonec přijímají Krista, svého činu litují a vrah jednoho z nich se stává oporou v životě syna zavražděného misionáře. Celý příběh operace Auka byl v roce 2005 zfilmován a nese název Na konci světa.   Pár střípků z koncertu: Aukové stojí v cestě naftařským společnostem, misionáři to chápou jako jedinou příležitost, jak je zachránit, a tak přistávají v srpnu 1955 na místě. 3. Ledna 1956 poprvé navázali kontakt s kmenem, který žije ve 20. stol. životem doby kamenné. Osudný den 8. ledna 1956 se poprvé Nate Saint neozval, 10. ledna letectvo USA vysílá záchranný tým, 14. ledna potvrzena smrt všech 5 mužů, jak toto sdělit o tátovi synu, který má 5 let? Kde byl Bůh, když jejich těla zasáhly oštěpy... To, co pokládáme za konec, je u Boha začátkem něčeho nového. Jedna z manželek a sestra zavražděného se učí jazyk Auků od holky, která od kmene utekla a žila v její blízkosti. Jednoho dne se objeví divoši a pozvou je, aby jim vyprávěli o tom, o kterém hovořili ti muži, které zabili. Nakonec je pozván i Steve se svou rodinou, kterému bylo 5 let, když mu zabili tátu.   Svědectví Steva Sainta najdete je od 46 minuty: Je to příběh o moci Božího slova. Přichází Stev Saint. Vypráví o odpuštění a jeho dceři, která umírá... A právě tehdy se stává vrah jeho otce – sám mu říká dědeček, povzbuzením: Asi před měsícem jsem ve výročí 11. září sledoval televizi. Ten pořad se zabýval tím, jaké trauma prožívají děti, které ztratily rodiče v té strašné tragédii. Když jsem se na ten pořad díval,nemohl jsem si pomoci, abych si nevzpomněl na to, jak jsem byl malý kluk a jak si mě jednou večer maminka vzala do svého pokoje, aby mi řekla, že můj otec byl zabit a že už se nikdy nevrátí, nebude s námi žít. To mohla být i pro mne tragédie, až na to, že moje matka byla ženou víry a tak mi vysvětlila, že i ta strašná věc, která se nám stala, je součástí Božího plánu, a že věří, že jednoho dne se o tom přesvědčíme. A od té doby sám zjišťuji, že u Boha není ani zranění nadarmo, když dovolíme, aby on psal příběh našeho života. A dnes vím, že to platí, protože ten samý národ, který brutálně zavraždil mého otce, Rogera a Peta a Eda a Jima, je pro mne jako rodina. A jeden z mužů, který otce probodl oštěpem a jeho tělo hodil do řeky, aby ho sežraly ryby a želvy, jen o pár let později, když jsem se k tomuto lidu přestěhoval spolu s tetou Rachel, mi jasně řekl, že chce, abych byl jako jeho vlastní syn. Když brával své vlastní syny do džungle a učil je lovit pomocí foukačky a oštěpu nebo rybařit v řece, tak mě učil totéž, abych mohl i nadále žít u nich. Měl jsem možnost vzít Steva a jeho chlapce a jednoho člena jeho kapely se synem k nám do džungle a představit je mé kmenové rodině a zvláště dědečkovi. Sami se mohli přesvědčit o tom, co Bůh dovede udělat pro to, aby lidi smířil, pokud ho necháme, aby on psal ten příběh. A je ochoten proměnit každý život, pokud mu to dovolíme. Před dvěma lety jsme se s dědečkem zastavili u nás doma na Floridě cestou ne konferenci do Evropy. Moje jediná, tehdy dvacetiletá dcera, také přijela domů. Celý rok cestovala po USA a světě s křesťanským pěveckým sborem. Trvalo to celou věčnost a byli jsme rádi, že se Stephanie vrací domů. Tak jsme se všichni vydali na mezinárodní letiště v Orlandu, abychom ji tam přivítali. A abychom ji poškádlili, napsali jsme cedule: "Vítej doma, Stef. Dědeček neumí číst, takže svou ceduli popadl vzhůru nohama a štěstím poskakoval, aby dal Stephanii najevo, jak je rád, že se vrátila. Pak jsme jeli domů a měli jsme krásný večírek na uvítanou, s rodinou a pár dobrými přáteli. Během večírku jsem procházel kolem Stephanie na chodbě. Je skoro stejně vysoká jako já, a tak mě objala těma svýma dlouhýma rukama a řekla: "Tati, mám tě ráda." Myslím, že jsem na okamžik cítil něco podobného, co cítí Bůh, když mu jeho děti oplácejí lásku. Za pár minut za mnou přišla Jenny a zašeptala mi: "Pojď se mnou do Stefina pokoje." Myslel jsem, že je to nějaký úskok, abychom si Stef také užili sami, ale ukázalo se, že ji bolí hlava a chce, abych se za ni modlil. Jenny držela Stef v náručí, já jsem je obě objal a modlil se, aby Bůh tu bolest odstranil. A víte co? On to udělal, ale ne podle mého scénáře. Jak ji tak Jenny držela a jak jsem se modlil, došlo u Stef k silnému krvácení do mozku a zemřela. NevěděI jsem, co se děje, tak jsem volal záchranku. Přijela sanitka a odvezla ji do nejbližší nemocnice. Po chvíli přijel dědeček s našimi syny, a když vešel na pohotovost, zoufale se snažil ochránit svou vnučku před těmi lidmi, kteří k nám vtrhli a rychle s ní zmizeli. Když jsem mu ale vysvětloval, že to, co s ní dělají, všechny ty jehly a trubička v krku, jí nemá ublížit a že ten problém nevyvolaly, tak mě znova popadl, jenomže tentokrát s jiným výrazem ve tváři. Vypadal tak nadšeně a říkal: "Babe, Babe (to je moje kmenové jméno), teď už to jasně vidím! Copak si neuvědomuješ? Bůh sám to dělá! Bere si Hvězdičku (tak říkal Stefanii), aby s ním žila v nebi." A pak oslovil všechny pracovníky pohotovosti: "Lidi, já následuju Boha a taky brzy zemřu a taky budu s ním, a jestli prostě půjdete za Bohem, jako já a Stefanie, tak Nemo a já tam u Boha budeme čekat a uvítáme vás. Musím vám říct, že bylo hrozně těžké nějak vírou přijmout, co říkal dědeček. A není to úžasné, že ve chvíli mého největšího utrpení si Bůh použil člověka, který zavraždil mého otce, aby mě povzbudil, abych mu i nadále věřil, že má plán, a že i ta strašlivá bolest, kterou jsem cítil, nepřijde nazmar, když můj životní příběh bude i nadále psát Bůh? Lidé nám s dědečkem neustále kladou dvě otázky: jestli je vážně pravda, že se máme navzájem velice rádi. A druhá otázka zní, jak se může něco takového stát. Když s námi dělal rozhovor reportér novin USA Today, řekl: "Víte, umím si celkem představit, že je možné odpustit člověku, který vám zabil otce, ale milovat ho? To je skoro morbidní." A bylo by tomu tak, kdyby to nebyla pravda. Odpověď na to, proč a jak se to může stát, je velice jednoduchá - Boží milost a moc jeho slova. Teď nechám dědečka, aby sám vyprávěl, co pro něj Bůh udělal, a já budu tlumočit, jak jen to nejlíp půjde. Před dlouhým časem jsem nešel za Bohem. Nikdo mě nikdy nenaučil, jak se to dělá. Ani mé rodiče, ani prarodiče, ani nikoho z předků nikdo nenaučil, jak jít po Boží stezce. Neviděli jsme značky, které tuto stezku vyznačují. Jak jsme ji tedy měli najít? Co tedy máme dělat? Pak jednoho dne přišly dvě ženy, aby mezi námi žily. Jedna z nich byla Dajuma, která utekla před zabíjením v kmeni, a druhá byla Nemo, Hvězda, moje teta Rachel. Řekly nám: "To chcete žít v hněvu a nenávisti, jako doposud, copak jste neviděli Boží značky?" A my na to: "Jak?" A pak nám řekly: "Pokud si půjdete po vlastní stezce, když dojdete nakonec, co se s vámi stane, kde budete?" Odpověděli jsme: "Až dojdeme na konec stezky, dají nás do díry v zemi a budeme mrtví." Dědeček říká: "A pak se stalo něco neočekávaného. Když jsem poslouchal, co říkají, tak jsem věděl, že říkají dobré věci. Moje srdce ale bylo tak temné, že jsem tomu nerozuměl. Ale pak Stvořitel poslal svého Ducha svatého a ten vzal velice silnou krev, kterou za mne prolil jeho vlastní Syn Ježíš, a tou velice silnou krví udělal to, co vy cizinci děláte s mýdlem, když máte špinavé šaty, máte na nich skvrny a musíte je vyprat. Duch svatý vzal krev Ježíše - Itoty - a umyl jí moje srdce, až bylo čisté jako nebe, když je bez mráčku. Když budete vyprávět to, co Bůh vyryl, najdou se lidé, kteří řeknou "Ba", já nechci jít po Boží stezce, no tak prostě běžte dál a pozývejte další, protože jiní řeknou "ano" a půjdou po této stezce s vámi. Dědeček říká: já nemůžu u vás zůstat o mnoho déle, musím se vrátit domů, kde máme všechny ty stromy, a mluvit tam k lidem. A možná vás už nikdy neuvidím, ale pokud jdete za Bohem, tak až se dostanete do nebe, tak si tam s vámi popovídám osobně; asi míní to, že nebude potřebovat Babeho, aby mu tlumočil."   Steven Curtis Chapman HD - Live 2002 - CZ titulky - Misijní příběh operace Auca