Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    P. Roman Vlk – Silvestrovský speciál 2021

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 1.1.2022

    Ve Vlčím doupěti jsme se ohlédli za uplynulým rokem a poděkovali Pánu Bohu. Otázky:       1. Jak se dělá trik „Vstávej semínko“? A jak funguje trik „dvojí dech?“ https://youtu.be/O2RTS8p6ybA Bylo někdy natáčení i nebezpečné? Bál jste se přitom? https://youtu.be/pvmz4dJn2mQ Které natáčení vás nejvíc bavilo? A které jste si nejvíc užili? https://youtu.be/rk_uqeTSxYc Jak jste to udělali s bagrem? A jak s létajícím balónem? https://youtu.be/B3TcDUIkYrY https://youtu.be/O034b2ox5Oc Vypadalo to někdy, že video nestihnete natočit? A jak to dopadlo? https://youtu.be/AysIDMqre48        6. Mohly bychom se potkat s DJ Lupíkem a něco s ním společně zazpívat?   Roman Vlk – Silvestrovský speciál 2021   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    Zamyšlení na 2. neděli po narození Páně - Od viditelného k Neviditelnému

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 1.1.2022

    Při čtení biblických textů této neděle mám pocit, jako by nás Církev jejich výběrem tahala ze země do nebe, z časnosti do věčnosti, od jesliček, které můžeme vnímat svými tělesnými smysly, k vyvolení, které se stalo před věky a bylo naplněno příchodem Božího Syna, a které vnímáme vírou. Shrnutí či ústřední myšlenka čtení je vyjádřena v responsoriovém verši: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi.“ Je to vyjádření úžasu nad tím, co Bůh vykonal, když Ježíš přišel na svět. Přišla mezi nás Boží moudrost. Uskutečnilo se vyvolení, o kterém Bůh rozhodl před stvořením světa, a dostali jsme podíl na Boží moudrosti. Ti, kteří Ježíše - Slovo - přijali, se stali Božími dětmi. Ten úžas Církve, tedy i nás, je tak velký, že místo responsoria můžeme dnes volat a zpívat: „Aleluja!“ Jako by tím Církev chtěla říci, že nemáme slov k vyjádření obdivu nad Božím dílem. Zbylo nám „pouze“ aleluja, aleluja, aleluja, aleluja… Když jsme tento týden bilancovali právě skončený rok, možná jsme v něm viděli spoustu bolesti, smrti, ale i zloby, hněvu, frustrace. Ale tato neděle nám chce do nového roku říci, že nic, co se děje, není mimo Boží ruce. “Před stvořením světa“ si nás vyvolil. Myslíš, že od té doby na nás už dávno zapomněl? Kdepak! Vždyť Slovo, které se stalo tělem, stále přebývá mezi námi. Dokonce v nás! Aleluja! A právě to, že Bůh má v nás příbytek, nám dává ochotu a schopnost dělat tak šílenou a lidsky předem k neúspěchu odsouzenou věc, jakou je synod. Role změnit smýšlení mnoha katolíků (v první řadě své), kteří žijí svou víru izolovaně (či dokonce povrchně), nevydávají o ní svědectví, nehlásají ji, neprožívají ji v žádném společenství, s nikým nekráčejí a nikdo nekráčí s nimi, je skutečně šíleně beznadějný úkol. Ale jeho plnění už začalo. Možná potrvá generace, než bude vidět její bohaté ovoce. Ale ono není naší starostí. Naším úkolem je – povoláni Svatým Otcem – pustit se do toho, neboť „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Každý je povolán zapojit se. Každého je třeba pozvat. Tak teď zvu tebe, který čteš tento text. Zjisti, jestli ve tvé farnosti existuje nějaká synodální buňka. Pokud ano, připoj se k ní. Pokud ne, oslov pár lidí kolem sebe a vytvořte společenství, které bude uvažovat nad tématy synodu. Požádej o pomoc diecézního koordinátora. Že nevíš, koho? Že témata neznáš? Že o synodu nic nevíš? Všechno je na webu! „Úžas budí skutky, které činí lidem“ (Ž 66, 5b). Aleluja!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení na svátek Sv. Rodiny - kde je Pán Bůh doma?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 25.12.2021

    V jednom kláštore sa v roku 1994 stalo toto: Na prechodové dvere zo školy do kláštornej časti niekto klopal. Išiel otvoriť kňaz, ktorý tam bol len krátko. Za dverami stál asi dvanásťročný chlapec, ktorý sa opýtal: „Pán Boh už je doma?“ Zaskočený kňaz zareagoval. „Pán Boh je u nás vždy doma.“ Teraz bol zaskočený chlapec. Preto povedal. „Nie tak. Pýtam sa, či je Pán Boh už doma.“ Dosť dlho trvalo, kým vysvitlo, že chlapec sa nepýta na Pána Boha, ale na pána Bohuša, ktorý bol v kláštore zamestnaný. Spomenul som si na túto udalosť pri čítaní dnešných textov. Anna v Prvej knihe Samuelovej (1, 20 – 22. 24 – 28) prichádza k Helimu so svojím synom a odovzdáva mu ho do výchovy, aby bol po všetky dni života zasvätený Pánovi. Žalm ako odpoveď na čítanie vyzdvihuje tých, čo bývajú v dome Pánovom, hovorí o nesmiernej túžbe duše – o zmieraní po nádvoriach Pánových. V evanjeliu zas vidíme Ježiša, ktorý je tam, kde ide o jeho Otca – v chráme. Všetci vlastne hovoria o tom istom – že najdôležitejšie je byť tam, kde je Pán Boh doma. A kde je Pán Boh doma? Vo Svätej rodine to bolo všade tam, kde bol Ježiš. „Potom sa s nimi vrátil do Nazareta a bol im poslušný“ (Lk 2, 51). A kde je doma pre nás? No predsa v nás. Ján (1 Jn 3, 1 – 2. 21 – 24) hovorí, že sme Božie deti. Ak je to pravda, tak Otec je vždy s nami. Pán Boh je doma v našom srdci, v nás. Ján to ešte zdupľuje: „Kto zachováva jeho prikázania, ostáva v Bohu a Boh v ňom.“ Toto by mala byť neustála túžba nášho srdca – aby bol Pán Boh u nás stále doma, aby každá naša rodina bola svätá, aby každý náš dom bol chrámom, v ktorom prebýva Boh. Myslím, že práve k tomu nás – hoc aj inými slovami – volá synoda: kráčať spolu tak, aby u nás (v našej miestnej cirkvi) bol Pán Boh doma. Tak by som chcel zažiť to, čo sa kedysi hovorilo medzi pohanmi pri pohľade na kresťanov: „Pozrite, ako sa milujú!“ Na jednej strane je to také jednoduché – stačí len robiť dobro každému, s kým sa stretneme. Na druhej strane je to také ťažké, ako to opisuje svätý Pavol v Liste Rimanom: „Lebo chcieť dobro, to mi je blízko, ale robiť dobro nie“ (7, 15 – 24). Boží Duch nám pomôže. Dôverujme a kráčajme!

  •

    Vánoční hudební přání

    Chtěl bych nám všem popřát, abychom uměli slavit vánoce každý den. Vždyť Kristus se chce narodit v našem srdci každý den. A vůbec mu nevadí, že to tam vypadá jako ve chlévě, rád prozáří i takové místo svojí slávou. O. Pavel   The Nativity - THE BIBLE   Janais & Milpošanka - Slávna Panna   Lizzie Morgan - Noel (ft. Maverick City) | Vánoční čas   Nádherná správa

  • P. Roman Vlk – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH 2021

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 24.12.2021

    Víte, jak se dostal vůl a osel do Betléma? Povídka z knihy Bruna Ferrera - Vánoční příběhy pro potěchu duše   P. Roman Vlk | VÁNOČNÍ PŘÍBĚH | 2021

  • Vyšel nový FOM

    Přidávám náš nový Farní občasík s poděkováním všem, kdo se na něm podíleli.    Najdete jej zde FOM 2021-04(12) A5

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Jsou příběhy v Bibli pravdivé?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Otázky: 1. Jsou všechny příběhy z Bible skutečně pravdivé? 2. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? 3. Kterou postavou bys chtěl/a být v Betlémě a proč? Host: Marie Slimaříková   Evangelium (Lk 1,39-45) V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Jsou příběhy v Bibli pravdivé?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI ADVENTNÍ: TVŮRČÍ ČEKÁNÍ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Dnešní texty spojuje čekání. Dokdy? „Dokud rodička neporodí,“ říká tajemně Izajáš. Evangelium už jasně říká, kdo je ta rodička – Maria, jejíž mateřství Alžbětě odhaluje sám Boží Duch, že čekání je již dlouhé, a naléhavě se obrací na Pána, aby již jednal: poslouchej, zaskvěj se, vzbuď, přijď, vrať se, shlédni, navštiv, chraň! Slavnost Narození Páně je za pár dní. Naše čekání vrcholí. Doufám však, že to není čekání jen na Vánoce, ale zejména na setkání a přebývání s Ježíšem. Čekání, že i nás naplní (znovu a znovu) Duch Svatý a probudí v nás naléhavou touhu po záchraně. Neboť i naše doba (tak jako každá před námi i každá, která možná ještě přijde) vyžaduje Boží zásah, aby jeho maličcí nezahynuli. Vždyť v nikom jiném nemáme naději, jen ve svém Bohu. Právě toto vědomí – že Bůh je naše naděje, že Bůh je s námi – nám dává schopnost prožívat v klidu i tyto dny. Pokud nás omezení účasti na mši svaté, ale i jakékoli jiné omezení obírají o pokoj, šíříme-li kolem sebe hněv, vzdor, jsme-li příčinou rozdělení, hádek, sváru ve vlastních rodinách či na pracovišti, tyto dny nás volají konat pokání za naše bezbožné (bez Boha) úsilí řešit věci vlastními silami a znovu přijmout Boží pokoj. A s pokojem v srdci hledat nové cesty. Všimni si Marie. Dostala se do nové situace a vydala se na novou cestu. Spěchala být s těmi, u kterých doufala najít porozumění, potěchu, povzbuzení. Určitě ji vedl Boží Duch. I my jsme v situaci, v jaké nikdo z nás nikdy nebyl. Proto je naším úkolem – i oficiálně zadaným Svatým Otcem Františkem – vydat se na novou cestu. Jsme povoláni učit se společně kráčet tak, abychom si byli navzájem oporou, ne kamenem úrazu a skálou pohoršení. Neboť individualismus, který jsem zmiňoval v minulém textu, nás vede na scestí, kde se vytváří chorobné napětí a hříšný hněv. Ale společné kráčení nás vede k pokoji, který je tvořivý a hledá dobro, zejména věčné dobro každého, s kým putujeme. Maria šla k Alžbětě a spolu kráčeli tři měsíce. S kým chci kráčet na synodální cestě? Už jsem někoho pro toto kráčení oslovil, nabídl společenství víry, naděje a lásky?

  •

    Podpořme maminku 6 dětí

    V této době se může stát, že kolem nás přibude lidí, kteří se dostanou do složité životní situace. Mezi ně jistě patří Nora Střelcová, máma šesti dětí, která v covidové době byla nucena opustit zaměstnání v sociálních službách. Jak to začalo... "Po sedmnácti letech na mateřské "dovolené" začalo pátrání po povolání. Navázala jsem na předchozí práci s lidmi v keramickém ateliéru Koněšín jako aktivizační pracovník v sanatoriu pro duševně nemocné. I tam jsem na žádost vedení nakonec skončila se štětcem v ruce a malovala dlouhou chodbu v suterénu rozkvetlými loukami. Potom přišel lockdown, já musela zůstat se šesti dětmi doma a ze dne na den přišla o práci. Uvolnil se tak i čas pro tvorbu a začaly postupně přicházet žádosti a zakázky na moje obrazy a keramiku." Tohle je příběh mámy a přátel, kteří se rozhodli podpořit ji v jejím obdarování a pomáhají ji nabízet její uměleckou tvorbu. I u nás ve farnosti si budete moci zakoupit či objednat kalendář s jejími obrazy a takto ji i její rodinu podpořit.   K své tvorbě s názvem Z krajin duše napsala: "Snažím se do každého tahu štětce zvát Boha. Když tvořím, stále kolem sebe pozoruji Jeho dílo, žasnu nad každým detailem, volbou barev a provedením v dokonalých proměnách ročních období. Přesah Jeho díla je v tom, co zachycuje a ve mě způsobuje. To, co je na tom nejvíc strhující je samotný dojem/prožitek srdce, který ve mě rozrezonuje neuchopitelné vanutí Jeho Ducha. A já jsem vděčná, že Ho můžu kopírovat v malém provedení."   Kalendář, který zahřeje každého, kdo ho bude mít a Noru při malování!   Na tomto odkazu najdete další možnosti, jak Noru podpořit např. i zadáním motivu vlastního obrazu, který by vytvořila.

  •

    Maminky z farnosti udělaly se svými dětmi radost nemocným

      Děkuji maminkám, které mi přinesly přáníčka pro naše seniory, které navštěvuji na Charitě. Přál bych vám vidět jejich výraz tváře i slzy v očích.  Jeden komentář za všechny od jedné babičky: "Tož to je krásné, to je víc, jak nějaký dárek." Děkuji, že si i při malých dětech umí některé maminky udělat čas a rozdat tak mnoho radosti. O. Pavel