Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • Pastýřský list k Velikonocům: Buďme nástrojem uzdravení a dárci naděje

    „Svět je plný problémů, křesťané ale mají lék na uzdravení společnosti a vakcínu proti nesmyslnosti a krutosti života – jen je třeba dát ji druhým k dispozici. Myslete na přátele, na sousedy, spolužáky a spolupracovníky. Kdo jim nabídne velikonoční radost, když ne vy?“ ptá se arcibiskup Jan Graubner ve svém pastýřském listu pro letošní Velikonoce. Milé sestry a drazí bratři, celým světem letí očekávaná zpráva. Ne, není to zpráva, že končí pandemie, ale zpráva, že ukřižovaný Kristus žije. On vstal z mrtvých! Je tedy pravda všechno, co předpověděl, co učil. Mnoho lidí přišlo s krásnými myšlenkami a plány na lepší budoucnost lidstva. On jediný se však dal za svá slova ukřižovat a vstal z mrtvých, jak předpověděl. Můžeme tedy počítat s tím, že i my vstaneme z mrtvých, jak nám slíbil. On ukázal, že i utrpení lze dát smysl, že Bůh nikoho neopustí, i když to tak někdy může vypadat. Ani jemu Bůh neodpověděl, když k němu na kříži úpěnlivě křičel. On mu přesto odevzdal svého ducha. A Bůh ho vzkřísil. Ti, kteří u toho tehdy byli, prožili zásadní změnu svých životů. Nenechali si to pro sebe, ale roznesli tu zprávu do celého světa. Nedbali těžkostí, ztrát a obětí. I život riskovali a mnozí byli krutě umučeni, ale dobrou zprávu nedokázal už nikdo zastavit. I naše zkoušky a kříže, nemoci a trápení mohou mít smysl, když je přijmeme s láskou a spojíme s obětí Krista na kříži. I my máme před sebou slavné vzkříšení, když spojíme svůj život s Kristem, jak napsal sv. Pavel: Pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Už při křtu každý z nás dostal Boží život. Na nás je, abychom jej rozvíjeli a upevňovali osobním přátelstvím s Kristem, abychom toto přátelství s Kristem žili taky společně s ostatními, kteří patří do Boží rodiny. Jestli jsme pochopili dnešní poselství, nemůžeme si nechat pro sebe tak zásadní informaci. Musíme ji předat, musíme ji šířit. To je prvním úkolem rodičů, kteří milují své děti, aby jim předali evangelium jako základ šťastného života. Nestačí je pokřtít a přivést k svatému přijímání. Je nutné je naučit žít jako Kristovi přátelé, jako noví lidé, kteří mají odvahu se lišit od světa. V posledních letech je vidět, že mnozí rodiče nepovažují za důležité vést děti k víře, k účasti na bohoslužbách, k zapojení do života farnosti a posílat je do náboženství. Jsou prý přetížené různými kroužky. Ptejme se však trochu vážně: který kroužek jim více prospěje v životě a jednou, až se budou dívat smrti do očí? Děti jsou pro rodiče prvními adresáty radostné zvěsti evangelia. Jestli je opravdu milují, snaží se jim předat tu nejdůležitější informaci pro budoucnost a naučit je největšímu umění života. K tomu je mimořádná příležitost zrovna dnes, kdy jsou školy zavřené a děti doma. Podobné by to mělo být mezi manžely. S kým jiným mluvit o klíči k věčnému štěstí, než s manželským partnerem? S kým jiným mluvit o důvěrnostech, které prožíváme ve vztahu s Bohem? Nebojte se doma spolu mluvit o duchovních věcech, o své víře a o svých rozhovorech s Bohem, rozdělit se o zkušenost s jeho slovem, o radost z Boha. Prospěje to atmosféře celé rodiny. Odhalit druhým něco z duchovní důvěrnosti může být náročné, ale obohatí to vztahy, zvláště když budeme mluvit především o věcech pozitivních. Mějte odvahu ke společné modlitbě či četbě Písma svatého nebo jiné duchovní četby. Velikonoční člověk potřebuje vytvářet posvátné společenství. Pak nepropadá do duchovní chudoby a prázdnoty duše, kterou vyplní jen sdělovací prostředky často ubohou zábavou. Velikonoce nabízejí úžasný poklad pro každodenní život. Vzpomeňte na zkušenosti apoštolů. Ten, který jim slíbil, že bude uprostřed nich, když budou v jeho jménu, se viditelně zjevil mezi nimi, když o něm hovořili. I vám nabízí svou blízkost. Ba ještě víc, jste pozváni být svatou církví a zviditelňovat tak Krista okolnímu světu, dávat lidem příležitost zakusit Boží blízkost ve vašem společenství. Pandemie sice omezuje naše kontakty, ale přesto žijte své společenství s jinými křesťanskými rodinami. Myslete na přátele, na sousedy, spolužáky a spolupracovníky. Kdo jim nabídne velikonoční radost, když ne vy? Ten poklad jsme dostali proto, abychom mohli být užiteční. Milí přátelé, kteří jste se díky pandemii dostali do samoty. Počítejte s tím, že Zmrtvýchvstalý je s vámi. Stačí ho oslovit. Nemusíte být sami. Mějte radost z toho, že se na vás Bůh s láskou a osobním zájmem dívá. Pozvěte ho častěji k sobě a povězte mu o všem, z čeho máte radost, co vás těší, ale svěřte mu i svá trápení a nezapomeňte děkovat za dnešek i za všechno, čím vás obdaroval a doprovázel v životě. Svět je plný problémů, které vidíme, kritizujeme a často brbláme. Křesťané mají lék na uzdravení společnosti, mají vakcínu proti nesmyslnosti a krutosti života, jen ji musí dát k dispozici. Velikonoce přinášejí velkou naději pro všechny. Přijměme jejich poselství tak, abychom se sami stali nástrojem uzdravení a dárci naděje v naší rodině, v obci i v celém národě. K tomu všem ze srdce žehná arcibiskup Jan   Zdroj: www.ado.cz

  • Nedělní kázání pro děti | KDE JE?| P. Roman Vlk

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 3.4.2021

    Jak vysvětlit dětem něco takového, jako je tajemství zmrtvýchvstání Krista? Pomůže vám o. Roman? Evangelium  (Jan 20,1-9) Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.   Nedělní kázání pro děti | KDE JE?| P. Roman Vlk   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: http://vlcidoupe.cz ​ INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe ​   FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe ​ MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe ​ Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 Rádi bychom dárcům poděkovali ve videu. Pokud souhlasíte, napište do zprávy pro příjemce písmeno S - (souhlasím) a jméno nebo přezdívku.

  • ZAMYŠLENÍ NA VELIKONOČNÍ NEDĚLI: JEŽÍŠ ŽIJE!

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 3.4.2021

    Dopisy Božím domácím (viz Mt 10, 24) Kdyby si Ježíš ve chvíli, kdy ho přišli zajmout, zavolal na pomoc dvanáct legií andělů… Kdyby Ježíš sestoupil z kříže a umlčel by posmívající kněze… Kdyby Otec zasáhl ve chvíli, kdy Ježíš volal ve své opuštěnosti… Kdyby… Nic z těch kdyby se nestalo. Ježíš zemřel. A vstal z mrtvých! Dal Otci dokonalou odpověď lásky. Nepoužil svou moc ke zničení nepřítele, aby si zachránil život. Ne, přijal všechnu zlobu, kterou lidé vymysleli, podřídil se jí, dokonce jí podlehl. Ale vstal z mrtvých. A to je jediný důvod dnešní slavnosti, jediný důvod slavení Velikonočního třídenní. Na této pravdě - že Ježíš vstal z mrtvých a žije - stojí celé naše křesťanství! Bůh tak miloval svět, lidi, že vzal na sebe všechno zlo, které lidé postižení dědičným hříchem (včetně mě a tebe) napáchali. Ale nenechal to tak - moc toho zla prolomil Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Od toho okamžiku víme, že nic nás nedokáže oddělit od Boží lásky (viz Řím 8, 35. 38 - 39). Skrze křest jsme se stali součástí Boží rodiny, stali jsme se Božími domácími - neboť při křtu jsme tajemně s Kristem zemřeli a vstali z mrtvých. Mocí Ducha nám bylo dáno ovoce Ježíšova velikonočního (paschálního) tajemství - utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. A tak máme dnes právo slavit. A dovolím si napsat, že máme i povinnost oslavovat. Vždyť nemůžeme zůstat nevděční u takových projevů lásky Boha k nám. Oslavujme zpěvem, oslavujme žalmy, oslavujme dobrým obědem a skvělým vínem, oslavujme však zejména dobrem ve vztahu ke každému, s kým se dnes setkáme. Aha, že je zákaz vycházení? Skvělé, máš možnost projevit kopec dobra své rodině, se kterou žiješ. Že žiješ sám či sama? Možná je čas projevit kopec dobra sobě, například tím, že dovolíš jiným, aby ti projevili lásku. Ježíš žije! I ty žij! Aleluja!

  • Vyšlo další číslo Farního občasníku

    Děkuji všem, kdo se podíleli na vydání dalšího čísla Farního občasníku i těm, kdo jej roznesli do schránek. Osobně při jeho darování nemocným při návštěvách doma vnímám, jakým darem se pro ně stává i toto spojení s životem farnosti. Nové vydání ke stažení zde: FOM 2021-01(04)  

  • Nedělní kázání pro děti i s návodem na pletení sítě

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 27.3.2021

    Co by vás napadlo pro děti po přečtení pašijí? Inspirujte se u o. Romana Vlka.   Evangelium (úryvek z pašijí podle Marka) Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi. Pilát se ho otázal: „Ty jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty (to) říkáš.“ Velekněží proti němu přednesli mnoho žalob. Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!“ Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil. O svátcích jim (vladař) propouštíval vězně, o kterého požádali. Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel nahoru a začal Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával. Pilát jim na to řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti. Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“ Oni začali křičet: „Ukřižuj ho!“ Pilát jim namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“ Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král“. Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu Syn Boží!“ Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i Josefa, a Salome. Ty ho následovaly a sloužily mu už tehdy, když působil v Galileji – i mnoho jiných, které spolu s ním přišly do Jeruzaléma. Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.   Nedělní kázání pro děti | ZTRÁTA = ZISK | P. Roman Vlk   Videonávod - pletení sítě     SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: http://vlcidoupe.cz ​ INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe ​ FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe ​ MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 Rádi bychom dárcům poděkovali ve videu. Pokud souhlasíte, napište do zprávy pro příjemce písmeno S - (souhlasím) a jméno nebo přezdívku.

  • ZAMYŠLENÍ NA KVĚTNOU NEDĚLI: DOKONALÁ LÍTOST

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 27.3.2021

    Dnes bych chtěl, aby sis při čtení či poslechu biblických textů Květné neděle po každém z nich vzbudil dokonalou lítost. Je dobré mít tento úkon nacvičený. Vždyť nikdo z nás neví, kdy a kde ho zastihne smrt. Zároveň je však dobré a spásonosné tento úkon často opakovat jako projev lásky, jak naši odpověď na lásku, kterou nám projevuje Bůh. Ve Svatém týdnu se budou postupně číst všechny čtyři Písně o Hospodinově služebníku z knihy proroka Izaiáše. Popis jeho utrpení má v nás vzbuzovat nejen slzy spoluúčasti, ale zejména slzy lítosti. Vždyť my - každý osobně - jsme příčinou toho, že Ježíš musel trpět. To nebylo rozhodnutí Boha Otce, jak to někdy slyšíme, že poslal svého Syna na smrt. Ježíšovo utrpení, které prorocky popisuje Izaiáš, bylo důsledkem rozhodnutí lidí - těch konkrétních v Jeruzalémě v té době, ale i každého mého rozhodnutí upřednostnit hřích před láskou k Bohu, před poslušností jeho vůli, která mi vždy chce jen a jen dobře. Moje zvůle je nyní důvodem vzbudit si dokonalou lítost. Dnes zpíváme 22. žalm se známým veršem: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil." Čím si Ježíš zasloužil, že musel prožívat tento pocit? Nezpůsobilo ho to, že i já jsem nejednou opustil Boha? Jak muselo Otci krvácet srdce, když viděl, že od něho odcházím s postojem: "Nepotřebuji tě, chci plnit svou vůli, ne tvou?" To je důvod vzbudit si dokonalou lítost. Čtení z Listu Filipanům hovoří o Ježíšově dobrovolné oběti. "Zřekl se sám sebe… aby každý jazyk vyznával: Ježíš je Pán!" (2,7.11). Můžeme o tomto textu uvažovat dennodenně, i tak nikdy nepochopíme velikost Ježíšovy lásky, kterou nám projevil. A hrůzu našeho odmítání v hříchu, kterým mu do obličeje arogantně prohlašujeme: "Ne ty, ale já jsem pán!" To je důvod vzbudit si dokonalou lítost. Popis Ježíšova umučení (nejen) z Markova evangelia shrnuje vrchol našich hříchů a selhání a zároveň vrchol Ježíšovy lásky. Jak je dobře, že ten náš je menší a Ježíšův vrchol ten náš zcela pohltí. Tato Ježíšova láska je důvodem vzbudit si dokonalou lítost. Jak to udělat? Postavit se před Otce a přiznat se ke svým hříchům, velmi konkrétně. Vyjádřit nad nimi lítost, která obsahuje i vyznání lásky ("miluji, proto lituji"). Dát si předsevzetí vyzpovídat se z vyznaných těžkých hříchů, jakmile to bude možné. Poprosit o odpuštění - "pro krev Kristovu". Poděkovat za odpuštění - jako projev víry. Pokud chceme slavit Velikonoce jako čas vítězství nad ďáblem, smrtí a hříchem, často vyvolaná dokonalá lítost nás na to může velmi dobře připravit. Zakusíme při ní Boží lásku, projevenou na kříži, aplikovanou na nás, na každého z nás osobně. Velikonoce nebudou potom vzpomínáním na nějakou událost před dvěma tisíci let, ale vstupem do té události a novým přivlastněním si jejího ovoce v našem životě.

  • Podklady k prožití Velikonoc pro rodiny

    Zatímco loni jsme byli bez společného slavení úplně, letos se od Zeleného čtvrtku do Velikonočního pondělí alespoň jednou dostanou všichni na mši či obřady. A právě v ty dny, kdy se kvůli omezeném počtu do kostela nedostanete, dají se použít podklady, které z loňského slavení mnohým doma pomohly silněji prožít některé symboly.   Podklady ke slavení ke stažení: Modlitba v rodině Triduum Domácí liturgie Velikonočního třídenní   K převyprávění biblických velikonočních událostí dětem vám může pomoci Míša Novozámská:   VELIKONOČNÍ biblický příběh pro děti s písničkami Michaely Novozámské - díl 1. "Poslední večeře"   VELIKONOČNÍ biblický příběh pro děti s písničkami Michaely Novozámské - díl.2 "Je dokonáno!"   VELIKONOČNÍ biblický příběh pro děti - díl 3. "Jsem to já", čte a zpívá Michaela Novozámská

  • Podklady k prožití Velikonoc

    S ohledem na to, že jsme stále v době omezení, kdy se nedostanou všichni na bohoslužby, přináším tipy na pomůcky, jak prožít a poznat vše, co se odehrává v tento čas v kostele. Pokud se nedostanete některý den do kostela, udělejte si domácí bohoslužbu a přijďte do kostela ke sv. přijímání.   Salesiáni připravili Průvodce svatým týdnem a velikonočním třídením. Na 70 stranách vás provede celou postní i velikonoční dobou, obsahuje liturgické texty, krásné fotografie i infografiky. Obřady Květné neděle a velikonočního třídení jsou přehledně rozepsány.   České katolické biblické dílo připravili komentáře k úryvkům Písma svatého, které se v tyto dny čtou na Zelený čtvrtek, Velký pátek a na Velikonoční vigilii.   Tvůrci Liturgie.cz pro nás již loni vytvořili manuál, jak slavit velikonoce doma v rodině.   Velikonoce v rodině. Úvodní video.   Velikonoce v rodině – Zelený čtvrtek   Velikonoce v rodině – Velký pátek   Velikonoce v rodině – Vigilie vzkříšení

  • Nedělní kázání o. Romana Vlka nejenom pro děti i se soutěží

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 20.3.2021

    Nejedno dítě se těší na nové video z dílny o. Romana. A protože jsem všichni děti Boží, nejeden z rodičů se mi v rozhovoru přizná, že na něj taky zvědavě čekají a těšíme se, co jej mohlo skvělého opět napadnout a jak to dokázal se svým štábem filmově zpracovat. Evangelium  (Jan 12,20-33) Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: http://vlcidoupe.cz ​ INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe ​ FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe ​ MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 Rádi bychom dárcům poděkovali ve videu. Pokud souhlasíte, napište do zprávy pro příjemce písmeno S - (souhlasím) a jméno nebo přezdívku.   Nedělní kázání pro děti | DÁVÁ TI PŘEDNOST | P. Roman Vlk   Soutěž z Vlčího doupěte 22

  • ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI POSTNÍ: ZMĚNA SMÝŠLENÍ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 20.3.2021

    Dopisy Božím domácím (viz Mt 10, 24)     Tento týden si dělám takové cvičení: často se snažím volat k Bohu slovy: "Sláva ti, Bože, navěky." Jako pomůcku jsem si vybral chvíli, kdy otevírám dveře, když procházím přes jejich práh. Moc mi to nejde, často na to zapomínám. Ráno si předsevzetí vždy obnovím a večer zkoumám, jak dlouho jsem ho dokázal aspoň jakžtakž plnit. Takové klasické postní cvičení. Trochu mě k němu motivovaly také texty, které jsem psal na uplynulou neděli - o Božím daru vykoupení - a to zcela zdarma, o jeho námluvách, o odpuštění, o naší bezvýchodné situaci a Boží milosti v daru nového života. Vnímal jsem, že chci Bohu děkovat, alespoň nějak ho oslavovat jako Zachránce, Lásku, Dobrotu… Zároveň však vnímám, jakoby Bůh tímto cvičením chtěl upevnit mou víru v to, že je vždy a za každých okolností dobrý. Například dnes. Byl jsem v potravinách a potkal jsem paní, která má náctiletou dcerku postiženou rakovinou. Přišel jsem domů a chvíli mi trvalo, než jsem se zmohl na "Sláva ti, Bože, navěky". Nebo každý den telefonuju s jednou příbuznou, které nedávno zemřela dcera po 15 letech ochrnutí. I v této situaci se učím volat: "Sláva ti, Bože, navěky. " A každý den kolem desáté si najdu informaci o nových počtech nakažených, hospitalizovaných a zemřelých na covid-19. Modlím se za ně a učím se i v této situaci říkat: "Sláva ti, Bože, navěky." Je to pro mě cvičení víry v Boží dobrotu. Ty situace, které jsem zmínil, jsou špatné a těžké. Nejen z mého pohledu, ale i z pohledu Boha. Bůh nechce žádné zlo. "Neboť Bůh stvořil člověka pro neporušitelnost, udělal ho obrazem své podoby, závistí ďábla však přišla na svět smrt" (Mdr 2,23-24a). Avšak respektuje naše rozhodnutí, respektuje zákonitosti přírody, respektuje následky špatných činů - ale to vše jen a jen proto, že z toho dokáže vytěžit dobro, které převyšuje jakoukoliv zlobu. Nevěříš? Podívej se na kříž. Z ohavného činu lidí, z našeho největšího zločinu Bůh dokázal udělat vykoupení. Když budeš v těchto dnech hledět na kříž a poslouchat o zlu ve světě, kdy možná tebe osobně nějaké zlo zasáhne, vzpomeň si na Ježíše, na "pšeničné zrno, které muselo odumřít, aby přineslo velkou úrodu" (srov. Jan 12, 24) a zkus vyznat svou důvěru v Boží lásku: "Sláva ti, Bože, navěky!" Lze použít slova žalmisty: "A ti, co touží po tvé pomoci, ať stále říkají: ‚Požehnán buď Hospodin!‘" (Ž 40, 17). Taková modlitba se ti může stát skutečným pokáním - metanoiou - změnou smýšlení.