Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení NIKDY NEBUDU APOŠTOLEM (11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Přestože se na první pohled může zdát, že povolání apoštolů je hlavním tématem dnešního evangelia, dovolím si tvrdit, že tato událost je jen ilustrací jiné, mnohem důležitější události – povolání izraelského národa a v konečném důsledku povolání Církve k tomu, aby byly vlastnictvím Boha, jeho královským kněžstvím a svatým národem (viz Ex 19, 5–6). Teprve z tohoto povolání a jeho přijetí pak vyplývá úkol ohlašovat „nebeské království“ (Mt 10, 7). Izraelité sice přijali pravdu, že jsou zvláštním Božím vlastnictvím, ale další povolání – královské kněžství a svatý národ – nenaplnili. Zaměřili se na svou svatost a nekompromisně se oddělovali od pohanů. Přitom jejich úkolem jako kněží bylo nejen přinášet oběti, ale i pohanům zvěstovat pravého Boha a umožnit jim, aby se staly součástí Božího království. Jako svatý národ měli ostatním ukazovat příklad radostného života s Bohem a tímto svědectvím je přitáhnout k Bohu. I my jsme povoláni – namísto Izraele – ohlašovat vykoupení, přinášet oběti a dávat příklad svatého života. I my jsme však zároveň ohroženi stejným pokušením - pýchou na to, že jsme Božím vlastnictvím, a zájmem jen o "svou svatost". Proto Ježíš ilustruje toto povolání konkrétním povoláním svých učedníků, kterým svěřuje úkol ohlašovat a dává jim moc jednat Boží skutky, aby i lidé „mimo“ uvěřili a stali se součástí vyvoleného lidu. Pokud chceme dosáhnout svatosti, nepodaří se nám to bez plnění úkolu ohlašovat a svědčit. Něco jako „moje svatost“ totiž neexistuje, pokud mi na srdci neleží svatost – spása – lidí, se kterými žiji. Pro někoho to může být jeho nejbližší rodina, jiný se dokáže starat o spásu kolegů v práci či sousedy na ulici, jsou takoví, co usilují o záchranu politiků… Písmo to vyjadřuje slovy Jeruzalém, Judea, Samaří, kraj země (viz Sk 1, 8). Když po těchto úvahách čteme či slyšíme stý žalm, najednou ho můžeme vnímat z jiné perspektivy. Je voláním k pohanům, aby jásali na chválu Pánu. Nelogické? Asi ano, ale je to plnění úkolu ohlašovat. Neboť žalmista dále říká, jak je jeho Bůh - dobrý, milosrdný, věrný. Vyplatí se věřit takovému Bohu? Nikdy nebudu apoštolem. To bylo specifické povolání Dvanácti. Ale jsem povolán být Božím vlastnictvím, královským knězem, členem svatého národa. Přijal jsem toto povolání? Jak ho dnes/zítra/tento týden naplním? Koho vyzvu k jásotu k Boží chvále, neboť Pán je ke mně dobrý a milosrdný? Pohané, jásejte! Vy všichni, co nevěříte Bohu, jásejte! Vy, co jste křesťany jen podle jména, ale ne životem, jásejte! Nebo náš Pán je Bůh! Ne váš, ale náš! Jásejte, neboť tento Bůh, který je dobrý, věrný a milosrdný, se chce stát i vaším Bohem, abyste prožívali to, co my. A my jsme jeho lid, on je nás stvořitel a jemu patříme. Pohané a všichni nevěřící, jásejte, neboť se přiblížilo nebeské království! My jsme jeho předvojem, neboť patříme Kristu. On křísí mrtvé, uzdravuje nemocné, léčí malomocné, vyhání zlé duchy. Zkuste a přesvědčte se, jak dobrý je Pán. A pak s jásotem vstupte před jeho tvář. Bůh vás rád přijme za své vlastnictví. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Milované město - náměstí Zlín

    V neděli 25. června proběhne od 15 do 19.30 hodin na náměstí Míru ve Zlíně již tradiční akce pro rodiny s dětmi i širokou veřejnost s názvem Milované město. Letos je odpoledne součástí festivalu Zlín žije. Děti se mohou těšit na oblíbeného Michala Nesvadbu z Kouzelné školky, tvořivé dílny, sportovní aktivity, skákací hrad a hřiště plné pěny. V programu na podiu vystoupí také Pavel Helan, historická skupina Calata z Ostravy, dětský folklórní soubor Trnečka a chválové společenství Projekt ON. Na náměstí bude připravena venkovní evangelizační kavárna. Ve stáncích se představí různé neziskové organizace a církve. V závěru akce se pomodlíme za město Zlín.   Srdečně vás zveme ke společnému setkání, modlitbě, radosti i zábavě. Cílem odpoledne je nabídnout prostor pro setkání lidem dobré vůle, představit činnost organizací a církví, které ve Zlíně působí a mají duchovní přesah a společně se propojit. Rodiče mohou prožít hezký společný čas se svými dětmi, ale i s přáteli.    PROGRAM NA PODIU: 15:00               zahájení akce 15.10               historická skupina Calata 16.00               přivítání od zástupců místních církví a organizací 16.15               To nejlepší od Michala – program Michala Nesvadby z Kouzelné školky + focení 17.05               dětský folklórní soubor Trnečka 17.30               Pavel Helan 18.15               požehnání městu, losování o ceny 18.30               chvály Projekt ON 19.30               ukončení   DOPROVODNÝ PROGRAM NA NÁMĚSTÍ: -           prezentace neziskových organizací a církví -           venkovní kavárna s občerstvením -           nafukovací atrakce, pěnové hřiště a sportovní hry -           tvořivé dílny -           Písmo voní ulicemi -           slosovatelná soutěž o hodnotné ceny   15.00 – 17.00 modlitba chval v kostele sv. Filipa a Jakuba

  •

    V Sazovicích zazní v neděli hudba světových mistrů

  • vyšel nový FOM a chystá se FOM speciál věnovaný vzpomínkám na pana Orlitu

      V neděli vyšel další Farní občasník. Děkuji všem, kdo do něj přispěli. Rádi bychom vydali speciální číslo FOMu věnované panu Orlitovi. Jedná se nám o osobní vzpomínky na setkání s ním. Můžete je zaslat na obcasnik@volny.cz nebo přinést do zákristie do 25. 6.   Fom ke stažení zde: FOM 2023-03(06) web    

  •

    Zamyšlení CO JE VÍC, NEŽ MŠE SVATÁ? (10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Všimni si, jak nás Ježíš učí poznávat Boha. Nejprve jedná – projeví milosrdenství Matoušovi a pak na hostině u něho i mnoha celníkům a hříšníkům. Když se do toho strážci zákona „obují“, tak je učí o Bohu, který žádá milosrdenství, ne oběť. Ježíš tak přímo navazuje na slova proroka Ozeáše, který hovoří o lásce, kterou Bůh požaduje, nikoli oběť. K tomu dodává větu, na kterou často zapomínáme: Bůh chce, abychom ho poznávali. I to je důležitější než oběť. Kdybychom si Ozeášův výrok (i Ježíšovu citaci) přeložili do dnešního jazyka, tak se dostaneme k nečekanému vyjádření: Bůh chce lásku a poznání více než naše mše svaté. Neboť když jdu na mši svatou, ale neprojevuji lásku, nejsem milosrdný, tak taková mše je pak jen modlou, které se klaním („vždyť jsem byl v neděli na mši, splnil jsem příkaz“), ale není slavností, kterou poznávám a slavím Boha ve společenství věřících. Aby tomu tak nebylo, aby naše přinášení oběti v neděli bylo Bohu vždy milé, musí naše slavení předcházet láska a milosrdenství. A po takovém slavení zase mají následovat skutky lásky a milosrdenství, neboť slavení liturgie nás k tomu zavazuje. Naše dnešní poznávání Boha nás proto bude bolet. Neboť je jednodušší plnit nějaký příkaz (v neděli a zasvěcený svátek se účastnit mše svaté), než celý týden být plný lásky a milosrdenství. Je snazší jít v neděli na mši svatou, než celý týden usilovat dennodenně poznávat Boha. Jak budu tento týden poznávat Boha? Komu dlužím projevy lásky, komu mám projevit milosrdenství? Zkus si dát na tyto otázky konkrétní, jmenovité odpovědi. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO: Zpověď - otázky a odpovědi

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Zpověď – otázky a odpovědi

  • Připojme se zítra k výzvě papeže Františka minutou modlitby za ukončení válek ve světě

    Na závěr generální audience na Svatopetrském náměstí František požádal věřící různých vyznání a náboženství, aby se připojili k iniciativě "Minuta za mír" Mezinárodní katolické akce (Azione Cattolica Internazionale), která zítra ve 13 hodin navrhuje zastavit se a prosit o mír na pěti kontinentech a zejména na Ukrajině. Nová výzva k modlitbě za mír ve světě. František ji adresuje před závěrem generální audience na Svatopetrském náměstí a žádá všechny, aby vzývali harmonii mezi národy. Papež prosí o modlitby zejména za Ukrajinu, kde včera skončila mise kardinála Mattea Zuppiho, vyslaného "důkladně vyslechnout ukrajinské autority o možných cestách k dosažení spravedlivého míru a podpořit gesta lidskosti, která přispívají ke zmírnění napětí", jak vysvětluje komuniké Svatého stolce. František vyjádřil své myšlenky na východoevropskou zemi, která je již více než rok zkoušena válkou, také ve svých slovech k polsky mluvícím věřícím, kterým znovu doporučuje vytrvat "v křesťanské lásce a podpoře Ukrajinců", a poté na závěr svého pozdravu italským poutníkům, jímž oslovil věřící různých vyznání a náboženských denominací, vyzval, aby se zítra, 8. června, připojili k mezinárodní iniciativě Katolické akce "Minuta pro mír" za Ukrajinu, Svatou zemi a celý svět. Mezinárodní katolická akce navrhuje, aby se zítra ve 13 hodin věřící různých vyznání a náboženství sešli k modlitbě a věnovali "Jednu minutu za mír". Přijměme toto pozvání a modleme se za ukončení válek ve světě a zvláště za drahou a sužovanou Ukrajinu. Pozvání Mezinárodního fóra Katolické akce Jedná se o "jednoduchou iniciativu", vysvětluje Mezinárodní fórum Katolické akce a doporučuje, aby ji každý šířil "v rodině, mezi přáteli", ve sdruženích, "na místech studia a práce". Navrhuje se "zastavit se na minutu a pomodlit se nebo věnovat myšlenku za mír", a to zítra ve 13 hodin ve své zemi, ať už je člověk kdekoli. Iniciativa se poprvé objevila v roce 2014 "Minuta pro mír" byla poprvé spuštěna 6. června 2014 na podporu "Výzvy za mír", kterou prosazoval papež František a která se měla konat o dva dny později ve Vatikánských zahradách za účasti tehdejšího izraelského prezidenta Šimona Perese a prezidenta Palestinské samosprávy Maḥmúda ʿAbbáse a jíž se zúčastnil i konstantinopolský patriarcha Bartoloměj. Na podporu modlitební iniciativy spustilo Mezinárodní fórum Katolické akce na sociálních sítích hashtag #unminutoporlapaz a na svých webových stránkách zpřístupnilo řadu zdrojů a malou příručku pro shromáždění a modlitbu a 10. června zve na krátké modlitební setkání online "s některými přáteli ze zemí v konfliktu". Zdroj: https://www.vaticannews.va/cs.html 

  •

    Charita Otrokovice hledá výpomoc

    Charitní pečovatelská služba Otrokovice (terénní služba) hledá kolegyni na výpomoc, Dohodu o provedené práci.   Jedná se o práci pouze v pracovních dny pondělí-pátek od 7:00 do 14:00 hod. Hodinová sazba 130 Kč /hod. Výkon práce: pouze v rámci města Otrokovice. Pomáháme tam, kde už klienti naší služby nezvládnou to, co dříve a potřebují pomoc a podporu od našich terénních pracovnic. Jedná se o pomoc v domácnosti s osobní hygienou, při zajištění a podání stravy, při nákupech…. Do domácností chodíme pěšky, k dispozici je i kolo. Do práce Vás dobře zaškolíme, vše pečlivě vysvětlíme i názorně ukážeme.   Kontaktní osoba:                  Bc. Jana Šuranská, vedoucí: 739 139 323 email:   jana.suranska@otrokovice.charita.cz    

  •

    Zamyšlení ZJEVENÍ BOHA (SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE)

    Pravdu víry o Nejsvětější Trojici známe ze zjevení. Je to tak obrovský rozdíl mezi naším rozumem a představivostí, že je to prostě nepředstavitelné. Snad proto je skladba dnešních liturgických čtení jakoby náhodná, jako by chyběly souvislosti. Jedno se mi však vynořilo. V prvním čtení Hospodin prochází kolem Mojžíše a mluví o sobě v jedné z nejvýznamnějších definic Boha ve Starém zákoně: Bůh o sobě zjevuje: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" (Ex 34,6). Jak nečekané to muselo být pro Izraelity, když všude kolem sebe měli národy s bohy, kteří byli krutí, pomstychtiví, závistiví… Náš Bůh je jiný, úplně jiný. Je dobrý! I v evangeliu Ježíš zjevuje, jaký Bůh je: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (J 3,16). Zjevuje, že Bůh je láska, jak později potvrzuje evangelista Jan ve svém Prvním listu (4,8). To bychom si nemohli vymyslet… Apoštol Pavel nezůstává v odhalování našeho Boha pozadu a říká: "Bůh lásky a pokoje… Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého ať je s vámi všemi" (2 Kor 13,11.13). Jak blízko je nám náš Bůh. Ne jako neosobní síla, ale jako Bůh ve třech osobách, který má v sobě ověřené všechny projevy lásky - vždyť Otec plodí Syna, Syn poslouchá Otce, jejich vzájemné darování se je dokonce další osobou, která vytváří společenství… Toto Boží zjevení je tak nesmírné a přesahuje naše chápání, že v odpovědi na Boží slovo máme dnes (jako vždy) další Boží slovo - text z chvalozpěvu o třech mladících v ohnivé peci. "Slavný jsi, Bože…" (Dan 3,52-56), zatímco jako responsorium nadšeně voláme: "Chvála a sláva tobě na věky." (Dan 3,52-56). Oslava, neboť náš Bůh je slavný! Kéž je tedy pro nás tato oslava časem úžasu, úcty, ale i nadšení a radosti. Ačkoli totiž tajemství Trojice nechápeme, dnešní svátek nám zjevuje, že Bůh je nám nesmírně blízko, vždy na naší straně. Až budete tento týden trávit svůj osobní čas s Bohem, můžete s ním procházet vším, co prožíváte - dobrým i zlým, útěšným i zdrcujícím - a vnímat, jak je váš Bůh ve všem s vámi. Ne někde daleko, ale přímo ve vašem srdci. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Pán si povolal na věčnost trvalého jáhna pana Orlitu

    Na svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze si, Pán 1. června 2023 v ranních hodinách povolal ve věku 90 let svého věrného služebníka Mgr. RNDr. Aloise ORLITU, CSc, trvalého jáhna v Otrokovicích.     Parte ke stažení zde: parte Mgr. RNDr. Alois ORLITA, CSc.   V roce 2019 oslavil pan Orlita 25 let jáhenské služby, tehdy sám v rozhovoru pro náš FOM – farní občasník zavzpomínal na svoji službu:   Díky za 25 let jáhenské služby O prázdninách oslavil 25. výročí své jáhenské služby pan Alois Orlita. Otrokovičtí farníci mu vyjádřili své poděkování a obdiv při mši svaté na začátku července. Farní občasník se ke slovům díků připojuje a přináší rozhovor, v němž se náš jáhen ohlíží za čtvrtstoletím své služby.   Jak vás to vlastně napadlo stát se trvalým jáhnem? V listopadu 1989 jsme byli účastni svatořečení sv. Anežky, následně se zhroutil socialismus a přišla svoboda. Ta znamenala i veliký impuls pro duchovní obrození národa. Pro velký nedostatek kněží nabídl otec arcibiskup možnost studia trvalého jáhenství, a to nejen pro svobodné muže, ale i pro muže ženaté. A tak po dlouhém zvažování a po konzultacích s otcem Vojtěchem Šímou, který v té době působil u nás jako farář, jsem se ke studiu přihlásil. Zamýšlel jsem se i nad tím, že mi do odchodu do důchodu zbývaly už jen tři roky. Proto jsem uvažoval, že bych mohl v důchodu ještě něco pro farnost udělat. Takže to byl druhý impuls ke studiu jáhenství.   Jak probíhala vaše formace? Do Olomouce jsme jezdili co 14 dnů, a to v letech 1990 až 1994. Jáhenské svěcení jsme přijali 9. července 1994. Letos si tedy připomínáme 25. výročí jáhenské služby. Poněvadž tehdy ještě nebylo ustanoveno biskupství ostravsko-opavské, studovali spolu s námi i kolegové z tohoto budoucího biskupství. Celkem nás přijalo jáhenské svěcení z rukou otce arcibiskupa víc jak čtyřicet. Původně nás tam bylo 44, pak dva odešli. Další, ten byl svobodný, potom přešel do semináře a stal se knězem. Byl jediný z nás, co přešel, ostatní jsme byli ženatí a všichni už v pokročilejším věku. Ne přímo už senioři, ale tak prostě inklinující k tomu důchodovému zaměření.   Pozoroval jste po svěcení nějaké duchovní změny, příliv nových milostí? Dá se říct, že to už v průběhu studia byla jakási cesta „na hlubinu“. Byl to růst jak v oblasti obecně teologické, tak i v prohlubování víry. Takže po výstupu z formace do praktického života jsme se cítili připraveni k jáhenské službě. Myslím, že po celých 25 let mi tato služebnost nedělala potíže. A kdykoli kněz – naposledy otec Josef – po mě něco žádal, nikdy jsem neodmítl. Jáhenství – služba a farníci – to je vlastně spojitá nádoba: já z toho, co jsem přijal, předávám druhým, a tak obojí čerpáme z darů, které nám Bůh dopřává.   Co vlastně jáhen biskupovi slibuje? Kněží úctu a poslušnost, ale co jáhen?  Především věrnost ve službě, kterou jáhen na sebe vzal pro církevní obec, a pak také péči a starost o vlastní rodinu – trvalí jáhni jsou převážně ženatí. Samozřejmá je i poslušnost vůči představeným a svědomité plnění jáhenských povinností – kam patří křty, sňatky, pohřby, výuka náboženství, a především bohoslužba slova. Vzpomínám, že otec Jašek – když ještě nebyla obsazena pohořelická farnost – mě pověřil, abych tam vedl i přípravu na biřmování pro adepty z Pohořelic, Oldřichovic a Komárova. Příprava probíhala v neděli odpoledne v místní škole.   Co je povinností jáhna po formační stránce, kněží se modlí breviář, a co vy? My jako jáhni máme povinnost modlit se ranní chvály a nešpory. Případně ještě závěr – kompletář. Nemáme povinné modlitby během dne.   Neuvažoval jste někdy i o kněžství? Musíme se přenést do 50. let minulého století. Já jsem maturoval po roce 1952 a tehdy už panoval tvrdý komunistický režim. Kněžské semináře byly zrušeny a byl ponechán pouze jeden – v Litoměřicích. A ten byl pevně pod kontrolou soudruhů. Proto z kazatelen byly čteny výzvy biskupů, aby studenti do semináře nevstupovali. Domnívali se totiž, že vláda komunistů brzy pomine. To se však nestalo, a tak v následujících letech bylo nutno smířit se se studiem kněžství ve zmíněném semináři. My, maturanti z počátku padesátých let, jsme už však studovali na vysokých školách podle zvolených oborů. Já jsem studoval biochemii na Masarykově univerzitě v Brně. Po skončení studia jsem dostal „umístěnku“ do Výzkumného ústavu kožedělného v Otrokovicích, kde jsem pracoval až do důchodu.   Jaké byly počátky vaší služby? Nejprve bylo potřebí zajistit jáhenské oblečení. O to se mi postarala paní Stodůlková, manželka senátora Ing. Stodůlky, za což jí vyslovuji veliké poděkování. No a pak nastala vlastní práce, a to jak v naší farnosti, tak i v některých jiných farnostech zlínského děkanátu. Kromě již zmiňovaných míst jsem pak měl velmi dobrou spolupráci s farností malenovickou za otce W. Griegra, kde jáhenská služba zahrnovala i Lhotu u Malenovic a Tečovice. Velmi dobrá byla i spolupráce ve farnosti Mysločovice s otcem Vavřincem Černým. A také ve farnosti březnické, kde jsem sloužil i v Bohuslavicích a na Salaši. Jako katecheta jsem vyučoval náboženství v otrokovických školách a otci Adámkovi jsem vypomáhal s výukou ve škole v Malenovicích. Byla mi také svěřena příprava rodičů pro křest dětí i vlastní udělování svátosti křtu.   Víte zhruba, kolikrát jste tu svátost udělil? Statistiku jsem si sám soukromě nevedl, protože všechno je v matrikách. Takže tam by se to dalo vyčíst.   Jaké další aktivity jste si za ta léta v naší farnosti vyzkoušel? Po panu Záleském jsem převzal vydávání Farního občasníku. Ten je ale dnes připravován a vydáván mladšími farníky. Je u čtenářů oblíben a přeji tedy členům redakce, ať se jim dílo daří, i když z vlastní zkušenosti vím, jak těžko se shání příspěvky. Když byla založena charita, stála tehdy v jejím čele tzv. charitní rada. My jsme byli členové charitní rady už z hlediska našeho působení na faře. Jenže otec Jašek se své účasti potom zřekl, takže jsem docházel do charity já. Každá schůze byla zahajována duchovní myšlenkou. Když se posléze změnila struktura charit, tak byly charitní rady zrušeny.   A co vaše nynější aktivity? Za zmínku stojí farní společenství seniorů, o které se starají zejména paní Budínová a paní Švehlíková a kde mám na starosti duchovní stránku setkávání. Dalším společenstvím ve farnosti je Chvíle nad Biblí. Setkáváme se od roku 2000 a stále máme co objevovat v knihách Starého i Nového zákona a hlouběji pronikat do myšlenek a slov Božího zjevení. Obojí společenství tvoří především senioři a mohu říci, že je nám spolu dobře. Přátelský duch, porozumění a vzájemné sdílení nás obohacují o radost, kterou chceme rozdávat i dopřát jiným.   Pokud vím, tak jste i v církevním soudu. Ano. Už v roce 1995 mě arcibiskup jmenoval členem církevního soudu a zatím to jmenování mám do roku 2021. Náplní práce jsou především žádosti a problémy s platností a neplatností uzavřených manželství.   Co se týče vašeho občanského zaměstnání, byl jste několikrát přizván i k restaurování zajímavých historických památek, například pouzder na korunovační klenoty či obsahu relikviáře svatého Maura. Měl výběr vaší osoby pro tuto práci nějakou souvislost s vaším jáhenstvím? Ne, restaurátoři z Prahy, z Plzně a podobně nevěděli, že konám i jáhenskou službu. Konzervování a restaurování historických předmětů nemělo přímou souvislost s jáhenstvím. Vyplynulo to z mého profesního zaměření. Mnoho historických památek v knihovnách, archivech, klášterech – zejména knih – bylo vyrobeno z kůže a z pergamenů. Bylo a je potřebí je konzervovat, neboť se jedná o díla vyrobená před mnoha staletími. A poněvadž Výzkumný ústav kožedělný byl pověřen i řešením konzervace výrobků z usní a pergamenů, stali jsme se účastníky profesního týmu konzervátorů v rámci celé republiky.   Takže vaše účast byla spíše Boží řízení? Konzervování možnost dostat se do kontaktu se vzácnými věcmi vede člověka k poznání, jak úžasní byli naši předkové. Práce spojená s konzervací a restaurováním historických předmětů naplňuje člověka údivem, co všechno dovedl člověk už před mnoha staletími zhotovit. Dát do svého výtvoru nejen funkčnost, ale i krásu a především ducha. S úctou a pokorou pak přistupuji k práci na těchto dílech, což se týká nejen práce na relikviáři sv. Maura, na kožených schránkách korunovačních klenotů, ale i práce na mnoha knihách a spisech v klášterních knihovnách, které během historie přinášely do našich zemí nejen ducha křesťanství, ale i obecnou vzdělanost se všemi civilizačními prvky. Ono benediktinské „ORA ET LABORA“ (Modli se a pracuj) potvrzuje, jak moc se kláštery a křesťanství zasloužily o rozvoj lidské společnosti i v našich krajinách. A tak nyní – v seniorském věku – vidím, k jak úzkému propojení došlo mezi mou odbornou profesí a jáhenstvím. V obojí práci lze nalézt jakousi Boží stopu. Obojí pozvedá ducha k přemýšlení, co všechno Bůh člověku daroval a dovedl ho k poznání, že je tvorem Božím, tvorem moudrým, který dovede vytvořit nádherná díla. Ale také vede k zamyšlení se nad tím, kdo je a kam by měl směřovat.   Kdo vás ve vaší jáhenské službě nejvíce podporoval? Musím říct, že jsem samozřejmě potřeboval podporu otce Vojtěcha Šímy. Rozhodnutí ke studiu jáhenství jsme probírali vícekrát, byl v tom i čas na rozmyšlenou, 1–2 měsíce. Takže po delším rozhodování a přemýšlení jsem se s doporučením otce Vojtěcha ke studiu přihlásil. V době praktického jáhenství mi „dopřával“ dosti služeb např. otec Jašek; sloužil jsem i v rámci děkanátu.   Jak byste svoji 25letou činnost shrnul? Rozsah práce jáhna je vždy velice pestrý, ale je náročný na čas a přípravu. Je potřebí stále sledovat i studovat vše nové, co přináší současná doba nejen po stránce teologické, ale i společenské. Je k tomu třeba mít i příhodné zázemí v rodině, za což musím poděkovat své zemřelé manželce. Jáhenská služba je náročná, ale dovede člověka naplnit poznáním, že jeho práce není marná, že má smysl, neboť rozdávat všechna Boží dobra svým bližním naplní srdce pokojem a radostí. Vnitřní radost je o to větší, když někoho skrze službu jáhna přivedete k obrácení nebo k hlubšímu prožívání víry. Za to všechno, za celých 25 let jáhenské služby, děkuji Pánu a jeho Matce Panně Marii a svěřuji se do jejich péče a ochrany i do dalších dnů.  Rozhovor připravila Lenka Hanzlová     Rozhovor ke stažení zde: rozhovor pan Orlita 25 let jáhenské služby FOM 2019-5