Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • Zamyšlení JÁ A MŮJ DŮM (21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Dnešní nedělí končí čtení Ježíšovy řeči o eucharistickém chlebu, kterou jsme poslouchali pět neděl. Vždy k ní bylo připojeno starozákonní čtení, které zdůrazňovalo některý aspekt toho, co Ježíš říkal. Nejprve to byl příběh o tom, jak Elíša nasytil dvaceti ječnými chlebíčky stovku chlapů (2 Kr 4, 42-44). Další neděli to bylo čtení o maně, andělském chlebu na poušti (Ex 16, 2-4. 12-15). Potom jsme slyšeli příběh o Eliášovi, který po snězení chleba, který mu donesl anděl, kráčel čtyřicet dní a nocí k hoře Choreb na setkání s Pánem (1 Kr 19, 4-8). A konečně minulou neděli nám Bůh mluvil o moudrosti, která připravila hostinu pro všechny, dokonce i pro pošetilé, pokud zanechají dětinství a začnou kráčet cestami rozumnosti (Přís 9, 1-6). Dnes máme k závěru Ježíšovy řeči, kterou mnozí jeho učedníci odmítli, pevné slovo Jozueho, který dává Izraelitům na výběr, komu chtějí sloužit. Zároveň však rozhodně prohlašuje, že on a jeho dům budou sloužit Pánu (Joz 24, 1–2a. 15–17.18b). Podobně i Petr mluví za sebe i ostatní apoštoly, že neopustí Ježíše, neboť on má slova věčného života (Jan 6, 60 – 69). Všimněme si pedagogického rozměru takového výběru starozákonních čtení. Pět neděl nás učí vnímat různé rozměry Eucharistie, přičemž zdůrazňují, že ona nám dává sílu konat Boží skutky, jít po Božích cestách a k tomu věčný život! Důležité je však uvěřit a rozhodnout se podle této víry žít – sloužit Pánu. A důležitým dodatkem k této škole o Eucharistii je 34. žalm, který jsme zpívali poslední tři neděle vždy se stejným responsoriem: „Okuste a vizte, jak dobrý je Pán“ (Ž 34, 9a). Mnoha způsoby popisuje, jak se Pán stará o ty, co ho přijímají a milují, ale také jak zavrhuje hříšníky – ne ty, co hřeší (vždyť všichni hřešíme), ale ty, kteří svého hříchu nelitují a nekonají pokání, co nechtějí zanechat zlo, aby mohli přijímat Chléb života. Jaké je tedy tvé rozhodnutí po pěti týdnech v eucharistické škole? Komu budeš sloužit? Čím budeš naplňovat svůj život, svou mysl, své srdce, svoji paměť? Co bude hlavním tématem tvých slov, o čem budeš přemýšlet a na co zaměříš svou představivost? „Já a můj dům, my budeme sloužit Pánu“ (Joz 24, 17). Ať všechno, čím jsi, slouží Pánu. Eucharistie ti k tomu dává sílu a všechny schopnosti, abys to dokázal. Pro Boží slávu a pro spásu tvou i tvého domu!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • 1. setkání klubu maminek bude 6. září

      Zvu všechny rodiče na mateřské dovolené s nejmenšími dětmi do malého společenství – klubu maminek. Budeme si hrát, zpívat, modlit se či tvořit. Začneme se scházet v září 2024 - každý pátek od 9 do 11 hodin v suterénu kostela sv. Vojtěcha. V případě hezkého počasí budeme moct využít i hřiště za kostelem a časem třeba podnikneme i různé výlety. V případě zájmu mě prosím kontaktujte a já vás přidám do skupinky, kde bude více informací. Je to nezávazné a na všem se společně teprve domluvíme, abychom si hlavně užívali společný čas spolu a dětmi. V suterénu bude možnost využít i kávovar, můžeme vždy donést něco dobrého a věřím, že si to společně uděláme hezké.Kdyby vás cokoli zajímalo, klidně mě kontaktujte. Na všechny se předem moc těším.Kačka Rafajová (ka.rafajova@gmail.com, 737 572 608)

  • MOUDROST (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Velmi se mi líbí, že Ježíšovu řeč o eucharistickém chlebu (Jan 6, 51–58) dnes Církev v liturgii spojuje s moudrostí (Přís 9, 1–6). Neboť jen Moudrost umí vymyslet něco takového, jako je Nejsvětější svátost oltářní, Eucharistie. Bůh se dává za pokrm těm, kdo v něho věří, a proměňuje je na sebe. Zbožšťuje nás… To sice přesahuje náš rozum, ale to neznamená, že je to bláznovství, jak si to mysleli mnozí z těch, kdo poslouchali Ježíše. Věříme-li Bohu, tak naší největší moudrostí je poslouchat jeho slovo a s vírou přijímat Chléb života, neboť to nám zajišťuje věčný život. Ano, jednou zemřu (pokud se do té doby Ježíš nevrátí), ale víra ve vzkříšení těla mi říká, že jednou vstanu z mrtvých a budu žít věčně. Neumím si to představit, ale je jisté, že ten věčný život je mnohem lepší, než ten nejlepší život zde na zemi. Možná řekneš, že tomu nevěříš a že nevěříš ani v přítomnost Krista v eucharistickém chlebu. A že když zemřeš, stejně už nic nebude. Pokud máš pravdu ty, tak oba po smrti už prostě nebudeme. Ale pokud mám pravdu já, co bude s tebou, když zemřeš? Moudrost připravila hostinu. Tady nám dává její závdavek, abychom jednou hodovali celou věčnost. Vůbec si to neumím představit. Ale pokládám za rozumné věřit tomu a podle toho jednat, abych po smrti nebyl zaskočen a nepřipraven.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • Pozvání ke společné modlitbě a svědectví

      3 neděli po sobě jsme slyšeli z 6. kapitoly evangelia sv. Jana tzv. Ježíšovu eucharistickou řeč. Zvu vás k zapojení do aktivity: Co pro mne Ježíš přítomný v Eucharistii udělal? Co mi pověděl, čeho mne zbavil, s čím pomohl? Můžete o tom napsat anonymně nebo i pod vlastním jménem a lístek vložit do krabičky v křestní kapli v Otrokovicích (na stolku s dary v Kvítkovicích). Toto naše svědectví může povzbudit víru druhých a společně vzdáme Bohu chválu.   Taky zde můžete vhazovat své modlitební, abychom se za ně při společné modlitbě růžence přede mší nebo při zapálení svíce u ikony sv. Rodiny mohli pomodlit a pak o síle přímluvné modlitby svědčit.  

  • Arcidiecézní pouť rodin na Svatém Hostýně

      Každý rok se poslední srpnovou sobotu na Svatém Hostýně setkávají rodiny na mši svaté s otcem arcibiskupem, aby společně poděkovali za prázdniny a vyprosili si Boží požehnání pro následující školní rok. Centrum pro rodinu spolu s pracovníky děkanátních center pro rodinu chystají program nejen duchovní, ale také zábavný, a to především pro rodiny s dětmi. S ohledem na každoroční tematické zaměření se děti mohou dozvědět něco nového a vyzkoušet si rukodělné či sportovní disciplíny.  

  • TOM zve na rozloučení s prázdninami

      Příští neděli odpoledne 25. 8. se na všechny těší vedoucí turistických oddílů od 16:00 na hřišti na ukončení prázdnin. Připraven je bohatý program plný her a soutěží. Toto odpoledne není jenom pro děti, ale i rodiče a prarodiče.

  • Zamyšlení PRO VĚČNÝ ŽIVOT (19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Možná jste si všimli, že již třetí neděli za sebou nečteme při mši svaté Evangelium podle Marka, ale Evangelium podle Jana, konkrétně 6. kapitolu – řeč o eucharistickém chlebu v synagoze v Kafarnaum. Markovo evangelium je krátké, proto se při tvorbě lekcionářů na nedělní cyklus jeho tvůrci rozhodli vložit na pět neděl Janovy texty. Proč si vybrali právě téma Eucharistie? Protože je mimořádně důležitá. Láska i úcta k Eucharistii – k přítomnosti samotného Boha Ježíše Krista mezi námi patří k nejdůležitějším prvkům našeho katolického života. A samozřejmě její přijímání. Proto je důležité dát tomuto tématu pět neděl za sebou, abychom svou víru v Eucharistii obnovili a s novou vroucností pěstovali svůj upřímný vztah s Milovaným. I to byl důvod, proč například biskupové v USA při zjištění, že víra v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii upadá, se rozhodli uspořádat národní Eucharistický kongres, který před pár týdny vyvrcholil po několikaměsíční pouti s Eucharistií po mnoha trasách celých Spojených států amerických. Mně zatím při čtení všech textů těchto neděl neustále přichází na um téma Bůh se stará. Začali jsme vykopávat brambory – tak po starém, motykou, každý den košík, dva. Je to čas na uvažování o tom, jak se Bůh stará o náš tělesný pokrm. Letos nám daroval dobrou úrodu. Minulý rok byla horší, ale Bůh se staral o to, aby se někde urodilo obilí, rýže a aby se dostali do obchodu a nezahynuli jsme hladem. Při tomto poznání jsem sedl k počítači a poslal nějaký peníz na účet Mary' Meals, hnutí, které sytí miliony dětí po celém světě. Podělit se… Možná se najde i někdo, s kým se budeme dělit o brambory. Úroda na poli je však zároveň znamením, jak se Bůh stará také o pokrm pro věčný život. Dostal jsem ho při křtu a potřebuji ho živit - Chlebem života. Když Eliáš dostal obyčejný chléb a vodu, dokázal kráčet čtyřicet dní a nocí. Když já přijímám Ježíše v Oltářní svátosti, dostávám sílu jít v temnotách tohoto světa až do smrti k věčnosti, domů, k Otci. Kdybych nebyl hříšník, tak by mi mělo stačit jedno přijímání na celý život. Ale jsem hříšník a potřebuji tento božský pokrm často, velmi často. Jak jsem byl šťastný, když mi během onkologické léčby přítel akolyta nosil Pána Ježíše osm měsíců každou neděli domů. Když jdeme kolem kostela, vejděme do něj alespoň na pár vteřin poklonit se Ježíši a vyznat mu svou lásku. Když ráno vstáváme či večer se ukládáme k odpočinku, pozdravme Ježíše přítomného v nejbližším svatostánku. Když jsme na mši svaté, vždy dělejme vše pro to, abychom mohli přijmout i nebeský pokrm. Často pozdravujme Ježíše, který žije v nás.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • SKVĚLÝ POKRM (18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pán se stará. Toto téma z minulé neděle mi rezonuje i při biblických čteních během mše svaté této neděle. Bůh nám dává pokrm lepší, než byla mana. A ta byla skutečně andělským chlebem. Pokud si dobře pamatuji, tak v židovské tradici se říká, že před stvořením hmotného světa Bůh stvořil anděly, Tóru a manu. Když pak Židé putovali na poušti, tak jim dal z tohoto andělského pokrmu, který se sice na slunci rozpustil, ale dal se vařit i péct. Vydržel pouze jeden den, ale to, co nasbírali v pátek, měli i na sobotu. Měl jednu chuť, ale ta zároveň splňovala představy a požadavky každého (viz Moudr 16, 20–21). A přece byl tento skvělý pokrm jen předobrazem toho chleba, který nám dal Ježíš. Eucharistie nás totiž proměňuje v něj. Mana se měnila v těla lidí, kteří ji požívali. Eucharistie nás mění na toho, který je v tomto Chlebu přítomen. Zbožšťuje nás. Není to nádherný důkaz toho, jak se Bůh o nás stará, jak touží, abychom byli jako on? Při vnímání toho, jak málo katolíků přijímá Eucharistii, spolu se svatým Pavlem ke všem volám: „Už nežijte, jak žijí pohané, v marnosti svého smýšlení“ (Ef 4, 17)! Uvěřte v tento Boží dar, v Živý chléb, kterým je sám Kristus – Boží Syn, a změňte smýšlení, žijte jako noví lidé, nežeňte se do zkázy (viz Ef 4,20–24)!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • Diecézní svatováclavská pouť do Říma

    Arcibiskupství olomoucké pořádá u příležitosti svátku sv. Václava 24. 9. – 29. 9. 2024 diecézní pouť do Říma a Vatikánu za účasti arcibiskupa Josefa Nuzíka. Pouť je pořádána ve spolupráci s cestovní kanceláří Awertour.  Cena:  12 000 Kč Doprava: autobusem Trasa: Vsetín, Val. Meziříčí, Kroměříž, Otrokovice, Uh. Hradiště, Řím   Řím – Věčné město je srdcem křesťanství. Téměř po celou dobu dějin Církve je zde sídlo Kristova náměstka – Svatého Otce. Řím, město, kde zemřel sv. Petr, město, které dýchá historií, uměleckými a monumentálními skvosty a jedinečnými památkami, pro křesťany posvátné místo. Poutní zájezdy do Věčného města jsou pro účastníky nezapomenutelnými zážitky. Jsou to cesty za jedinečnými památkami a historií, cesty díků za Svatým Otcem a za duchovní obnovou naší víry.     Cena zahrnuje:   - autobusovou dopravu ze Vsetína a dále podle nástupních míst do Říma - 3x ubytování v 3* hotelu se snídaněmi (dvou a třílůžkové pokoje se soc. zařízením) v Římě - průvodce zájezdu - lístky na městskou dopravu v Římě - daň městu - pojištění proti úpadku     Cena nezahrnuje:   - možnost dokoupení 3 večeří, cena 400 Kč/1 večeře - v případě zájmu nutné nahlásit   a zaplatit současně s úhradou zálohy - cestovní pojištění (nutné sjednat individuálně) - příplatek za jednolůžkový pokoj 2 000 Kč/osoba - fakultativní vstup do Vatikánských muzeí 17 Euro, nutné nahlásit nejpozději do 15. 7. 2024   RÁMCOVÝ PROGRAM ZÁJEZDU:   den: odjezd autobusu v 12:30 hod ze Vsetína a dále podle nástupních míst s krátkými občerstvovacími přestávkami přes Rakousko do Itálie, města Říma. den: v ranních hodinách příjezd do Říma. Odchod do Vatikánu. Setkání na Svatopetrském náměstí s audiencí u Sv. Otce ve Vatikánu spojenou s jeho požehnáním. Odpoledne bazilika Santa Maria Maggiore, kde papež Hadrián II. schválil staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Prohlídka baziliky sv. Petra v okovech, kde se nacházejí řetězy, kterými byl během věznění svázán sv. Petr v Římě. Ubytování, večeře a nocleh.   den: snídaně, návštěva baziliky sv. Klimenta, kde se nachází hrob a pozůstatky sv. Cyrila. Prohlídka Kolosea, Římského fóra, Fóra Trajana a Kapitolu. Pěší prohlídka významných římských náměstí a fontán. Večeře a nocleh.   den: snídaně, prohlídka města - bazilika Sv. Pavla za hradbami, bazilika Sv. Jana v Lateránu (římská katedrála – matka chrámů), Svaté schody, které se nacházejí v budově Scala Santa, bazilika Sv. kříže, kde se nacházejí nejvzácnější relikvie světa. Přesun na koncert českého sboru. Večeře a nocleh.   den: snídaně, prohlídka baziliky Sv. Petra ve Vatikánu. Fakultativní návštěva Vatikánských muzeí se Sixtínskou kaplí. Mše svatá za účasti otce arcibiskupa Mons. Josefa Nuzíka při příležitosti svátku sv. Václava. Po programu odjezd z Říma s krátkými občerstvovacími přestávkami do Vsetína.   den: předpokládaný příjezd do Vsetína v dopoledních hodinách.     Každý den bude zařazena v programu mše svatá. Průvodce zájezdu si vyhrazuje změnu programu podle aktuální situace v Římě.     Přihlášení na pouť:  https://awertour.cz/tour/rim-a-vatikan-24-9-29-9-2024-2/    AWER TOUR s. r. o.  Farní 1, Zábřeh, 789 01, telefon: 583 418 297, mobil 731 626 506, e-mail: info@awertour.cz www.awertour.cz

  • PÁN SE STARÁ (17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      První čtení a evangelium dnes spojuje (mimo jiné) naprosto realistický pohled dvou postav – Elizeova sluhy a apoštola Ondřeje. První říká při pohledu na dvacet chlebíčků: „Jak mám tohle dát stovce chlapů?“ A druhý při pohledu na pět chlebů a dvě ryby: „Ale co je to pro tolik!?“ (Bylo tam kolem pěti tisíc mužů.) I my – naprosto správně a opodstatněně – bychom v takové či podobné situaci řekli totéž. Když tedy Bůh v obou případech udělal zázrak, co nás jím chtěl naučit? V první řadě to, že prvořadý není zázrak, ale událost jako znamení. Potřebujeme vidět „za“ nasycení množství lidí. Bůh nám dává znamení, že se umí o všechno postarat. Copak není každoroční úroda jasným důkazem této pravdy? A druhá věc, kterou nás dnešní texty učí, je to, že Bůh pro nasycení jiných potřebuje nás. Když na nic jiného, ​​tak alespoň na to, abychom těch pár chlebíčků donesli a nabídli. Obě tyto pravdy vyžadují naši důvěru, každodenní zápas o naše smýšlení, zaměřené na sebe. Pokud by totiž Ježíšovi šlo jen o zázrak, tak vlastně selhal - nasytil pár tisíců, ale miliony dodnes hladoví a umírají hlady; jim nepomohl. Ale pokud se jedná o znamení, tak je jasné, že hlad se dá zmírnit, hladového lze nasytit, pokud se podělíme, přestaneme-li hledět v první řadě na sebe. Dejme si tento týden předsevzetí, že nevyhodíme žádné potraviny (což by se mělo stát samozřejmostí). Pozveme někoho ke stolu, někomu něco z našeho jídla odnesme, vynechejme jeden nákup potravin a ušetřené pošleme někomu, kdo sytí hladové (viz např. marysmeals.cz)… A zažijeme, že Pán skutečně pečuje. Jen potřebuje k tomu nás. Tebe. Mě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/