Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy
-
SLUŽBY SENIORŮM V NAŠÍ FARNOSTI
- Aktuality
- napsal Pavel
- 25.7.2024
Chtěl bych u příležitosti 4. světového dne prarodičů a seniorů poděkovat: - Všem, kdo se v naší farnosti celoročně věnujete komukoliv ve vašem okolí, kdo se již tak často nebo vůbec k nám do kostela z různých důvodů nemůže dostat. - Zvlášť děkuji akolytům nejenom za jejich službu při mších, ale taky za jejich obětavost, kdy zájemcům nosíte svaté přijímání každou neděli i domů. - Velké poděkování Jendovi Žalčíkovi za jeho pastorační službu na charitním domově, Marii Čechové, Pavlovi Záleskému za jejich ochotu povídat si s klienty Senioru B a C a navštěvovat je se svatým přijímáním. - Velké poděkování všem řidičům, kteří v neděli svážejí hůře pohyblivé farníky na mše svaté. - Velké poděkování za setkávání seniorů v suterénu kostela. Pokud byste věděli o někom z naší farnosti, kdo se již nemůže dostat na bohoslužby, nabídněte mu cokoliv z výše jmenovaných služeb. Taky nabídněte možnost návštěvy kněze s udílením svátostí 1x za měsíc. V naší farnosti takto aktuálně navštěvujeme každý měsíc přes 85 farníků.
-
Poselství Svatého otce Františka ke 4. Světovému dni prarodičů a seniorů (28. 7.)
- Inspirace
- napsal Pavel
- 21.7.2024
„Ve stáří mě neopouštěj“ (srov. Ž 71,9) Drazí bratři a sestry, Bůh své děti nikdy neopouští. Ani v pokročilém věku, kdy ubývá sil a vlasy už jsou bílé, klesá společenská role, život se stává méně produktivním a hrozí, že bude považován za zbytečný. Bůh nehledí na zdání (srov. 1 Sam 16,7) a nepohrdne ani volbou těch, kteří mnohým lidem připadají bezvýznamní. Neodhazuje žádný kámen, naopak, ty „nejstarší“ jsou bezpečným základem, na němž mohou spočinout „nové“ kameny, aby společně vystavěly duchovní stavbu (srov. 1 Pt 2,5). Celé Písmo svaté je vyprávěním o Hospodinově věrné lásce, ze které vychází jistota, jež přináší útěchu: Bůh nám stále projevuje své milosrdenství, vždy, v každé fázi života, ať se nacházíme v jakýchkoli podmínkách, i v našich selháních. Žalmy jsou plné úžasu lidského srdce vůči Bohu, který se o nás stará navzdory naší ubohosti (srov. Ž 144,3-4); ujišťují nás, že Bůh nás utkal v lůně naší matky (srov. Ž 139,13) a že neopustí náš život ani v podsvětí (srov. Ž 16,10). Můžeme si tedy být jisti, že nám bude nablízku i ve stáří, tím spíš že v Bibli je stárnutí znamením požehnání. V žalmech však najdeme i tuto upřímnou prosbu vůči Hospodinu: „Nezavrhuj mě v čas stáří“ (Ž 71,9). Silné, velmi tvrdé vyjádření. Připomíná krajní utrpení Ježíše, který na kříži zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46). V Bibli tedy nacházíme jistotu Boží blízkosti v každém životním období a zároveň strach z opuštěnosti, zejména ve stáří a v období bolesti. To není rozpor. Když se rozhlédneme kolem sebe, není obtížné zjistit, jak takové výrazy odrážejí více než zřejmou skutečnost. Osamělost je až příliš často trpkým průvodcem života nás, seniorů a prarodičů. Mnohokrát se mi jako biskupovi v Buenos Aires stalo, že jsem navštívil domovy pro seniory, a uvědomil jsem si, jak mají tito lidé zřídkakdy návštěvy: někteří své blízké neviděli mnoho měsíců. Příčin této osamělosti je mnoho: v mnoha zemích, zejména těch nejchudších, se senioři ocitají sami, protože jejich děti jsou nuceny emigrovat. Nebo myslím na mnohé konfliktní situace: mnozí senioři zůstávají sami, protože muži – mladí i staří – jsou povoláni do války a ženy, zejména matky s malými dětmi, opouštějí zemi, aby zajistily pro své děti bezpečí. Ve městech a vesnicích zničených válkou zůstávají osamoceni mnozí staří a přestárlí lidé jako jediné známky života v oblastech, kde zdánlivě vládne opuštěnost a smrt. V jiných částech světa pak existuje falešné přesvědčení, hluboce zakořeněné v některých místních kulturách, které vyvolává vůči starým lidem nepřátelství, protože jsou podezříváni, že se uchylují k čarodějnictví, aby mladým lidem vzali životní energii, takže v případě předčasné smrti, nemoci nebo nepříznivého osudu, který postihne mladého člověka, je vina svalována na nějakého starého člověka. Proti této mentalitě je třeba bojovat a vymýtit ji. Je to jeden z těch neopodstatněných předsudků, od kterých nás křesťanská víra osvobodila a který podněcuje přetrvávající generační konflikt mezi mladými a starými. Když se nad tím zamyslíme, toto obvinění seniorů, že „kradou budoucnost mladým lidem“, je dnes všude velmi aktuální. V jiných podobách se s ním setkáváme i ve vyspělejších a modernějších společnostech. V současné době se například rozšířilo přesvědčení, že senioři zatěžují mladé generace náklady na péči, kterou potřebují, a tím ubírají prostředky na rozvoj země, a tedy i mladým lidem. Jedná se o zkreslené vnímání reality. Jako by život seniorů ohrožoval život mladých lidí. Jako by pro zvýhodnění mladých lidí bylo nutné seniory zanedbávat nebo dokonce utiskovat. Rozpor mezi generacemi je podvodem a otráveným plodem kultury střetu. Stavět mladé lidi proti seniorům je nepřijatelná manipulace: „V sázce je jednota věkových kategorií života: to znamená skutečný opěrný bod pro pochopení a ocenění lidského života v jeho celistvosti“ (Katecheze 23. února 2022). Výše citovaný žalm – v němž člověk prosí, aby nebyl ve stáří opuštěn – hovoří o spiknutí, které doléhá na život seniorů. Tato slova se mohou zdát přehnaná, ale pochopíme je, pokud uvážíme, že osamělost a odvržení seniorů nejsou ani náhodné, ani nevyhnutelné jevy, ale spíše důsledek rozhodnutí – politických, ekonomických, sociálních a osobních – která neuznávají nekonečnou důstojnost každého člověka „navzdory všem okolnostem a jakémukoliv stavu či situaci, v níž se nachází“ (Dich. Dignitas infinita, 1). K tomu dochází tehdy, když se vytrácí hodnota každého člověka a lidé se stávají pouhým nákladem, v některých případech příliš vysokým na to, aby se dal zaplatit. Horší je, že této mentalitě často nakonec podléhají i sami senioři, kteří se začnou považovat za přítěž a přejí si ustoupit stranou. Na druhou stranu, dnes existuje mnoho žen a mužů, kteří hledají své osobní naplnění v co nejvíce nezávislém životě, odděleném od ostatních. Společná sounáležitost je v krizi a prosazuje se individualita; posun od „my“ k „já“ se zdá být jedním z nejzřetelnějších znaků naší doby. Rodina, která je prvním a nejradikálnějším zpochybněním představy, že se můžeme zachránit sami, je jednou z obětí této individualistické kultury. Jak však člověk stárne a ubývají mu síly, iluze individualismu, iluze, že nikoho nepotřebuje a může žít bez vazeb, se ukazuje taková, jaká je; místo toho člověk zjišťuje, že potřebuje všechno, ale nyní je sám, bez pomoci, bez někoho, na koho by se mohl spolehnout. Je to smutné zjištění, které mnozí učiní, až když už je příliš pozdě. Osamělost a vyřazení jsou častými jevy v prostředí, do kterého jsme ponořeni. Mají více kořenů: v některých případech jsou výsledkem naprogramovaného vyloučení, jakéhosi smutného „společenského spiknutí“, v jiných případech jsou bohužel vlastním rozhodnutím. Jindy jsou zase trpěny předstíráním, že jde o vlastní volbu. Postupně „jsme ztratili chuť k bratrství“ (Fratelli tutti, 33) a máme problém si vůbec představit něco jiného. U mnoha seniorů můžeme pozorovat pocit rezignace, o němž mluví Kniha Rút, když vypráví o stařence Noemi, která po smrti svého manžela a dětí vyzve své dvě snachy, Orpas a Rút, aby se vrátily do země svého původu a domova (srov. Rút 1,8). Noemi se – podobně jako mnoho seniorů v dnešní době – obává, že zůstane sama, přesto si nedokáže představit nic jiného. Jako vdova si uvědomuje, že v očích společnosti má jen malou cenu, a je přesvědčena, že je přítěží pro ty dvě mladé ženy, které mají na rozdíl od ní celý život před sebou. Proto si myslí, že je lepší ustoupit stranou a sama vyzve své mladé snachy, aby ji opustily a budovaly svou budoucnost jinde (srov. Rút 1,11-13). Její slova jsou souhrnem společenských a náboženských konvencí, které jsou považovány za neměnné a poznamenávají její osud. Biblické vyprávění nám v tomto bodě předkládá dvě různé možnosti vůči výzvě Noemi, a tedy i vůči stáří. Jedna ze dvou snach, Orpas, která Noemi také miluje, ji s láskyplným gestem políbí, ale přijme to, co i jí připadá jako jediné možné řešení, a odchází svou cestou. Rút se naopak od Noemi neodpoutá a osloví ji překvapivými slovy: „Nenaléhej na mě, abych tě opustila“ (Rút 1,16). Nebojí se vzepřít zvyklostem a běžnému mínění, cítí, že ji stará žena potřebuje, a s odvahou zůstává po jejím boku v tom, co pro obě bude začátkem nové cesty. Nás všechny navyklé na myšlenku, že osamělost je nevyhnutelným údělem – Rút učí, že na výzvu „Neopouštěj mě!“ je možné odpovědět: „Neopustím tě!“ Neváhá vyvrátit to, co se jeví jako neměnná realita: život v osamění nemůže být jedinou alternativou! Není náhodou, že Rút – ta, která zůstává v blízkosti staré Noemi – je předchůdkyní Mesiáše (srov. Mt 1,5), Ježíše, Emanuela, toho, který je „Bůh s námi“, toho, který přináší Boží přízeň a blízkost všem lidem ve všech životních podmínkách a v každém věku. Svoboda a odvaha Rút nás vybízejí, abychom se vydali novou cestou: pojďme v jejích stopách, vydejme se s touto mladou cizinkou a se stařenkou Noemi, nebojme se změnit své zvyky a představme si jinou budoucnost pro naše seniory. Naše poděkování patří všem lidem, kteří navzdory mnoha obětem následují příklad Rút a starají se o seniora nebo prostě denně projevují svou blízkost příbuzným či známým, kteří už nikoho nemají. Rút se rozhodla být Noemi nablízku a byla požehnána: šťastným manželstvím, potomky, půdou. Platí to vždy a pro každého: budeme-li seniorům nablízku, uznáme-li jejich nezastupitelnou roli v rodině, ve společnosti i v církvi, obdržíme i my mnoho darů, mnoho milostí, mnoho požehnání! V tento čtvrtý světový den, který je jim věnován, nezapomeňme projevit svou něhu prarodičům a seniorům v našich rodinách, navštivme ty, kteří ztratili důvěru a už nedoufají, že je možná jiná budoucnost. Na obecný postoj, který vede k vyřazení a osamělosti, reagujme otevřeným srdcem a radostnou tváří těch, kteří mají odvahu říci: „Neopustím tě!“ a vydat se jinou cestou. Vám všem, milí prarodiče a senioři, a všem vašim blízkým žehnám a modlím se za vás. Nezapomeňte se, prosím, i vy modlit za mě. Řím, sv. Jan v Lateráně 25. dubna 2024 FRANTIŠEK
-
DUCHOVNÍ OBNOVA S DR. MARY HEALY
- Inspirace
- napsal Pavel
- 20.7.2024
Od 9. do 11. 8. se v Brně ve Starez Aréně Vodova uskuteční Duchovní obnova s Dr. Mary Healy. Je jednou z nejvýznamnějších katolických vůdkyň naší generace, profesorkou biblistiky, autorkou mnoha knih a řečnicí. Prožijte výjimečnou duchovní obnovu, během které vás Bůh může povzbudit ve vaší víře, prohloubit váš vztah s Ním a fyzicky i duchovně vás uzdravit! Jedním z jejích hlavních témat jsou charismata, duchovní dary a uzdravení – a právě na tato témata bude Dr. Mary Healy v Brně přednášet a modlit se za ně. Její autentické nadšení pro působení Ducha svatého, dlouholeté studium a znalosti způsobují, že nese a uvolňuje Boží přítomnost kamkoli přijde. Mezi hosty bude také o. Vojtěch Kodet, redemptorista o. Jozef Mihok a další. Více informací a přihlašování zde: obnova.credonf.cz Přednášky z 1. ČR návštěvy Dr. Mary Healy 7. 5. 2023 v Praze Dr. Mary Healy: Ježíš – uzdravitel duše i těla Dr. Mary Healy: Kráčení v nadpřirozené službě Dr. Mary Healy: Jak se modlit za uzdravení Dr. Mary Healy na Tv Lux Z “NEDEĽNEJ KATOLÍČKY” EVANJELIZÁTORKA MARY HEALY | BOLI DARY DUCHA SVÄTÉHO URČENÉ LEN PRE ČASY APOŠTOLOV? MARY HEALY | AKO MÔŽE DUCH SVÄTÝ VSTÚPIŤ DO MÔJHO ŽIVOTA? MARY HEALY | ŽIVOT V DUCHU SVÄTOM MARY HEALY | DUCHOVNÉ DARY MARY HEALY | NÁDHERNÝ BOŽÍ PLÁN
-
Temnota rokle (16. neděle v mezidobí)
- Promluvy
- napsal Pavel
- 20.7.2024
Pre každého môže byť tmavá dolina z dnešného žalmu niečo iné. Pre mňa v súčasnosti je to pesimistic-ký pohľad na situáciu vo svete i v Cirkvi. V mnohom je tento pohľad možno oprávnený, ale to ma neo-právňuje k tomu, aby som na všetko pozeral negativisticky. A tak s tým bojujem. Niekedy (a je to dosť často) sa len tak-tak držím nad hladinou. No práve verše o tom, že i pri kráčaní tmavou dolinou sa nebu-dem báť zlého, lebo Pán je so mnou, sa mi dennodenne opakujú v slovách Boha pri rannej modlitbe. Napríklad mnou toľkokrát spomínaný Žalm 100. Takmer každé ráno sa ho modlím v invitatóriu. Pri-pomína mi, že pred Pánovu tvár mám vstupovať s radosťou a plesaním. V mojom tmavom údolí na to ne-mám chuť, ale chcem poslúchať Božie slovo a tak sa o to pokúšam. Hneď je ráno krajšie. Dnes ráno som čítal biblický príbeh o tom, ako kráľ Jozafat, plný strachu z útočiacich nepriateľov, zvo-lal ľud a hľadal radu, čo robiť. A Pán vzbudil proroka, ktorý všetkých vyzval nebáť sa a dôverovať. A vieš, čo Jozafat nasledujúci deň, keď vojsko tiahlo do boja, urobil? Postavil na čelo vojska spevákov v posvätnom rúchu, aby jednohlasne spievali: „Oslavujte Pána, lebo jeho milosrdenstvo je večné“ (pozri 2 Krn 20). Keď čítam takéto Božie slovo, ako môžem nariekať? Tak sa radšej pripojím k chválospevu a vo svojom tmavom údolí spievam Pánovi tie isté slová. Alebo čítam v katechézach svätého Ambróza o tom, ako vysvetľuje novokrstencom podstatu Eucharis-tie. Hovorí, že manna ako chlieb z neba podliehala skaze, ak sa odložila do druhého dňa, ale Kristovo telo odoláva akémukoľvek porušeniu a ani ten, čo ho nábožne požíva, nemôže okúsiť porušenie (pozri Liturgia hodín III, s. 504 – 505). Aká to potecha v temnom údolí, keď viem, že budem žiť večne. Ak v tmavej doline ide Pán od rána so mnou, tak mám svetlo. Nemusím sa báť a vždy to do večera ne-jako zvládnem. A večer sa ukladám do Božieho náručia v dôverou, že ak mi pridá ďalší deň, opäť pôjde so mnou. Ako svetlo v tmách. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/
-
Zamyšlení má to smysl (15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ B)
- Promluvy
- napsal Pavel
- 13.7.2024
Dnešné evanjelium (Mk 6, 7 – 13) možno vnímať – bez pohľadu viery – ako pokus vykresliť Ježiša ako blázna či úplne naivného človeka. Posiela nejakých chlapov (bez akéhokoľvek hmotného zabezpečenia), aby čosi ohlasovali – že treba robiť pokánie, a k tomu tvrdí, že im dáva moc nad nečistými duchmi. Ale výsledok hovorí, že Ježiš nemohol byť blázon, lebo tí, čo boli poslaní, skutočne dokázali svoje poslanie naplniť. Dokonca až tak, že aj my dnes po dvetisíc rokoch sme tiež kresťanmi, tiež veríme v jedného Boha a žijeme pre neho. To znamená, že človek Ježiš, ktorý to všetko začal, bol zároveň Boh. Lebo nijaký iný človek nedokázal urobiť s pár chlapmi to, čo urobil Ježiš. A v tejto chvíli sa stávam bláznom ja. Lebo ohlasujem, že Ježiš, ten z Nazareta, je Boh, ktorý sa stal človekom. Trpel, zomrel a vstal z mŕtvych, čím nám podľa Písma zabezpečil vykúpenie z hriechov a dar večného života. Ak chceš žiť večne, máš jedinú možnosť – spojiť sa so živým Ježišom, prijať odpustenie a nový život, ktorý sa neskončí. A túto skvelú správu máš ponúkať ďalším, aby aj iní mali večný život. Prečo som napísal, že som blázon? Lebo si myslím (a verím!), že to, čo som práve napísal, pomôže nie-komu spoznať Ježiša, uveriť Ježišovi, milovať Ježiša a ohlasovať Ježiša. A to je naivita, ak za tým všetkým nie je Boh... Ešte ťa nik neposlal ohlasovať vykúpenie? Choď za miestnym kňazom a požiadaj ho, aby ťa poslal. Budeš konať v mene Cirkvi, teda zároveň v Ježišovom mene. Môžeš použiť slová, ktoré som napísal vyš-šie. Možno sa budú diať aj divy a znamenia. A v každom prípade sa stretneš aj s odmietnutím, ako sa to stalo pred mnohými storočiami prorokovi Amosovi (pozri dnešné prvé čítanie – Am 7, 12 – 15). Nech ťa nič neodradí – ak si Ježiša spoznal, uveril mu a miluješ ho, nemôžeš mlčať. Má to zmysel! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/
-
Manželská mediace - pomoc nabízená manželům
- Ohlášky
- napsal Pavel
- 12.7.2024
Milí bratři a sestry, rádi bychom Vám představili službu Manželská mediace, která vznikla v olomoucké arcidiecézi v roce 2021. Tato forma pomoci je podporována a garantována Cyrilometodějskou teologickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, s cílem podpořit manželské páry této diecéze při zvládání těžkostí ve vztazích. Abychom lépe porozuměli podstatě manželské mediace, přibližme si, co je mediace obecně. Mediace je metoda mimosoudního řešení sporů a konfliktů, která má své počátky v dávné historii. V Evropě se s ní setkáváme zejména od 70. let 20. století. Za tu dobu si vydobyla své nezpochybnitelné místo při řešení různých kauzalit, a to jak v občansko-právních, spotřebitelských, majetko-právních sporech, tak i při řešení sporů vztahových. Mediace je dobrovolný a důvěrný proces, ve kterém mediátor pomáhá stranám konfliktu změnit kvalitu jejich rozhovoru z negativní a destruktivní podoby na podobu konstruktivní. Umožňuje stranám více rozumět sobě i tomu druhému, a podporuje je ve schopnosti dělat vlastní nebo společná rozhodnutí, která jim dávají smysl. A co je manželská mediace? Manželská mediace je tentýž proces, avšak zaměřen je výhradně na práci s manželskými páry. Je to příležitost spolu mluvit, když to zrovna moc nejde – tedy v náročné situaci, konfliktu či krizi. V průběhu manželství se čas od času vynoří období, ve kterém se nám nedaří s druhým dohodnout. Kdy se tzv. „zasekneme“. Konflikt totiž způsobuje, že se stáváme slabými a sebestřednými, což snižuje naši schopnost přijmout úhel pohledu toho druhého. Konflikt nás dělá tak trochu jiným člověkem. V jeho průběhu mnohdy sami sebe nepoznáváme, o to spíše toho druhého. Manželská mediace je tedy šance říci si navzájem, jak tu situaci vidíme a získat nadhled nad tím, co se nám ve vztahu právě děje. To vše díky přítomnosti mediátora, který je manželům nestranným průvodcem v jejich rozhovoru. Je to právě on, kdo pomáhá manželům vést spolu tak trochu jiný rozhovor, než na jaký jsou spolu zvyklí, a dělat rozhodnutí, která jim oběma budou dávat smysl. Kdo jsou mediátoři Manželské mediace? Mediátor je průvodce rozhovorem. Pomáhá oběma manželům, aby zaznělo vše, díky čemuž by si lépe porozuměli. Jeho přístup je podporující. Je nestranný, neudílí rady, nehodnotí ani nedoporučuje. Je otevřený pro oba dva v nejvyšší míře. Vždy je vázán mlčenlivostí. Mediátory ve službě Manželská mediace se stali manželé, kteří cítí povolání pro pastoraci rodin, a kteří prošli akreditovaným výcvikem v Transformativním přístupu ke zvládání konfliktů. Na základě úspěšného absolvování tohoto výcviku, a za předpokladu účasti na dalších navazujících supervizních setkáních, získali oprávnění pro výkon této služby. Co je cílem? Touto formou pomoci chceme podpořit manžele naší diecéze, aby s pomocí mediace překonali konflikt, který je rozděluje, a nalezly cestu smíření. Zveme vás tedy k využití této možnosti při řešení vašich sporů v manželství. Nedovolte konfliktu, aby vaše manželství zničil, rozložil. Tato služba je manželským párům olomoucké arcidiecéze poskytována zdarma. Mgr. Bc. Marcela Anežka Kořenková, Koordinátor manželských mediací Více informací na: www.manzelskamediace.cz KONTAKT NA MEDIÁTORY V NAŠEM OKOLÍ:
-
Zamyšlení výsměch a pohrdání (14. neděle v mezidobí B)
- Promluvy
- napsal Pavel
- 6.7.2024
Z textov biblických čítaní tejto nedele ma najviac oslovujú posledné slová žalmu: „... už máme dosť pohŕdania; lebo naša duša má už dosť výsmechu boháčov a pohŕdania pyšných“ (Ž 123, 3b – 4). Aj preto, že práve tieto slová priamo súvisia s tým, čo sa stalo Ježišovi – odmietli ho jeho vlastní. Možno to boli navonok zbožní Židia, ktorí sa pravidelne zúčastňovali modlitieb v synagóge a chodili na púte do Jeruza-lemského chrámu. Zrejme sa aj pravidelne každý deň modlili. A predsa sa na nich vzťahujú slová žalmistu, lebo pohrdli Božím Synom: „‚Skade to má tento?‘... A pohoršovali sa na ňom“ (Mk 6, 2 – 3). Boh o nich ústami proroka Ezechiela hovorí: „Sú to synovia s bezočivou tvárou a zatvrdnutým srdcom“ (Ez 2, 4). Ale toto je bolesť tiež našich dní. Možno aj preto mi často pri spomienke na niektorých ľudí v našej spoločnosti prichádza na um prosba svätého Pavla, aby sme sa modlili o oslobodenie „od zvrátených a zlých ľudí; lebo nie všetci veria“ (2 Sol 3, 2). Našimi zbraňami v tomto zápase so zlom však nie sú zbrane Zlého – pohŕdanie, výsmech, bezočivosť... Našimi zbraňami sú dobrota, trpezlivosť, žičlivosť, žehnanie. A dôvera, že Boh sa o nás v každej situácii postará a vnukne nám správne postoje i správne konanie. Ak budú potrebné, tak aj správne slová. Niekedy je náročné znášať to, čo nám spomínaní ľudia spôsobujú a ako sa k nám správajú. No Boh nám dá vytrvať a vytrhne nás zo skúšky. Aj keby sme mali čakať dlho, predlho... Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/
-
BŮH JE DOBRÝ. VŽDY. (13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)
- Promluvy
- napsal Pavel
- 29.6.2024
Bůh je dobrý. Zlo, včetně smrti, přišlo na svět ze závisti ďábla. Tak nás to učí Boží slovo, dnes konkrétně ve čtení z Knihy moudrosti. A to, že zlo nemá poslední slovo, dokazuje i Ježíšovo jednání, který dotykem, slovem uzdravuje i křísí z mrtvých. Zlo není definitivní, jednou každé zlo skončí. Zůstane jen dobro. Zůstane jen Bůh. Nám se to často může zdát jinak. I mně. Vždyť jsem nevyléčitelně nemocný, zázrak uzdravení se zatím navzdory mnoha modlitbám nekonal. Často se cítím špatně, nejednou se ve mně objevuje i myšlenka, jestli se Bůh o mě opravdu stará. Díky jeho milosti jsem zatím takové smýšlení vždy odmítl. Velmi mi při tom pomáhá psaní těchto textů (i to je Boží milost). Protože tento úkol mě nutí navzdory mému zdravotnímu stavu uvažovat nad tím, jak napsat každý text povzbuzující, pro budování těch, kdo ho čtou. A tím povzbuzuji i sebe, vedu vítězný boj. Přitom prosím Boha, že pokud se stane, že upadnu do deprese či sklíčenosti, aby i tehdy stál u mě a doprovázel mě tmavým údolím… Bůh je dobrý. Každý, kdo se s ním setkal, umí najít ve svém životě konkrétní důkazy jeho dobroty. A umí je vidět nejen ve vzpomínkách, ale také v mnoha situacích aktuálního dne. Mně například teď při psaní tohoto textu zní v pozadí vysílání Rádia Lumen. Začala mše svatá a na její úvod sbor zazpíval mou oblíbenou píseň Radostí velkou srdce mi jásá. I mně při ní zaplesalo srdce a radostněji i s novou důvěrou v dobrotu Boha budu procházet dnem. Za chvíli jdu do nemocnice, kde mi dají další injekci v rámci mé léčby. Jak ji budu snášet, co se mnou udělá? Nevím. Ale vím, že Bůh je dobrý, že on obrací můj nářek v radost (Ž 30, 12a). Náš Bůh je dobrý. Řekni dnes o tom někomu. Možná nejprve sobě samému. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/
-
P. Roman Vlk - JAK NA TO - Svěcená voda
- Promluvy
- napsal Pavel
- 29.6.2024
Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Roman Vlk | JAK NA TO | Svěcená voda
-
VEČER CHVAL S JEREMY A KATIE RIDDLE NA VELEHRADĚ
- Aktuality
- napsal Pavel
- 26.6.2024
Toužíme se jako národy spojovat v modlitbě chval a uctívání a vyhlašovat léto Hospodinovy přízně. Spojujeme modlitbou dvě historicky klíčová místa víry! Na společný čas modlitby se těší: Společenství Rieka Života, Credo, Gedeon worship, P. Petr Bulvas, P. Radim Kuchař a další. Spišská Kapitula - 29. 6. od 18:00 - v katedrále sv. Martina – modlitební večer Rieka Života a hosté Jeremy a Katie Riddle Velehrad - 30. 6. od 17:00 - v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje – modlitební večer Gedeon Worship, Rieka Života a hosté Jeremy a Katie Riddle V roce 2015 byl Jeremy hostem Camfestu a vznikl tam s ním tento rozhovor, ve kterém hovoří o chválách, hudbě a jeho vlastním životě. Tento rozhovor je převzat ze slovenského časopisu Nahlas. “Nikdy som sa nesnažil byť vedúcim chvál, nesnažil som sa písať chválové piesne. Nemal som ambície robiť kariéru v Cirkvi, netúžil som po povolaní do služby — len som cítil povolanie vzdať sa pred Bohom a chcel byť skvelým Božím mužom. O to sa stále snažím.” O svojom živote Narodil som sa v New Jersey. Obaja moji rodičia boli kresťania. Obrátili sa, keď boli hipisáci :-). Môj otec bol vedúci chvál a zároveň právnik. Veľa z toho, čo robím, som prijal od neho. Vstával o štvrtej ráno, hodiny chválil Boha a nebol pri tom ticho :-). Niekedy, keď som sa zobudil a vonku bola ešte tma, počul som zvuky odniekiaľ z domu. Pomyslel som si: „To je len otec modlí,“ a šiel som opäť spať. Keď ste malý, nepremýšľate o tom, je to normálna súčasť života, ale vtedy som sa učil o chválach. Videl som môjho otca, ako celý život chváli a preto je sloboda pre mňa prirodzená. Malá poznámka pre rodičov: deti pozorujú váš život, pozorujú váš vzťah s Bohom a to je oveľa viac ako všetky vyučovania, ktoré im môžeme dať. Keď som mal dvanásť, začal som hrať na gitaru. Naučil som sa tri akordy — to je všetko, čo potrebujete na chvály :-). Mal som v sebe veľký oheň a vychádzalo to z môjho srdca. Keď som mal trinásť, začal som viesť chvály. Bolo to predtým, než sa mi v puberte zmenil hlas, bol vtedy veľmi vysoký. Počas celej strednej a vysokej školy som viedol chvály. Na strednej som sa veľmi zaľúbil do jedného dievčaťa a plánoval som si s ňou život. Rok a pol som pracoval na tom, aby som ju oslovil. Jediný problém bol, že keď sa stredná končila, namiesto mňa začala chodiť s vedúcim mládeže. To nie je fér, lebo nemôžete súperiť s vedúcim mládeže. Mal som zlomené srdce a začal som písať ľúbostné piesne chlapca so zlomeným srdcom. Bol som trochu zatrpknutý na cirkev a orientoval som sa na rock-n-roll. Chcel som robiť niečo mainstreamové, necirkevné. Robil som to päť rokov. Medzitým som sa oženil, keď som mal 21 rokov a moja manželka mala devätnásť (bolo to skvelé, ona je úžasná). Počas celého toho času som vedel, že mám poslanie, ale nechcel som to. Myslel som si, že keď poviem Bohu áno, pošle ma do Afriky. Znie to hrozne, ale tak to vtedy bolo. Jedného dňa ku mne prehovoril môj otec, ktorý zjavne nebol nadšený z toho, čo robím. Náš vzťah bol plný napätia. Povedal: „Ideš veľmi rýchlo cestou, ktorú nechce Boh.“ Bola to pravda. Tak som dal všetky svoje vášne, túžby a sny na oltár a povedal som: „Bože, čokoľvek chceš robiť, tu to všetko je, dávam ti to a konaj, čo chceš. Nie moja vôľa, ale Tvoja vôľa nech sa stane.“ Toto rozhodnutie všetko zmenilo. Najprv som sa učil zomierať sebe, pretože moje sny a vášne boli pre mňa veľmi dôležité. Nezaujímalo ma až tak, čo chce Boh robiť s mojím životom, zaujímalo ma, čo ja chcem a musel som prísť až na koniec svojich síl, kým som videl Pánovu ruku konať v mojom živote. O hudobných plánoch Kedysi sa odo mňa ako od hudobníka vyžadovalo produkovanie nových nahrávok, ale keď som prišiel do Bethelu, bolo to iné. Bolo to menej o tom, aby som bol výkonným umelcom a viac o tom, aby som vstúpil do komunity. Bolo to viac o spoločnom robení niečoho namiesto samostatného robenia. Bola to jedna z mojich najväčších vášní. Teraz nanovo objavujem, že túžim urobiť opäť nejaký projekt. Chcem urobiť nahrávanie naživo, pretože nechcem zachytiť len piesne alebo hlas, ale kultúru uctievania, keď sa stretnú ľudia, ktorí chcú chváliť Boha. To je trochu náročnejšie. Mohlo by to vyjsť niekedy v roku 2016. O inšpirácii a svetskej hudbe Počúvam aj svetskú hudbu. Úprimne si myslím, že často je to len vecou jazyka, že my to tak potrebujeme mať pomenované, že niečo je svetské a niečo posvätné. Môžete nájsť niečo posvätné v svetských veciach a tiež aj niečo svetské v posvätných veciach. Nie je to tak, že všetka kresťanská hudba je posvätná. Dúfam, že mi rozumiete. Nie že by som odporúčal, a ani by som nedovolil mojej 13-ročnej dcére počúvať to, čo som ja kedysi počúval. Myslím si, že je to dosť subjektívne. Dávam si pozor na to, čo počúvam. Niekedy to je v pohode a inokedy to nie je v pohode — keď to nesýti môjho ducha. Takže si myslím, že dôležité je sledovať, čo sa deje vo vašom srdci, vo vašom duchu a že je dôležité sýtiť sa správnymi vecami. Mám aj obdobia, keď si poviem: „Nie, nemôžem to počúvať, lebo ma to nenapĺňa.“ Ale nepovedal by som, že toto je štandard, skôr že každý na to musí prísť na svojej ceste s Pánom. Vo svete chvály ma inšpirujú ľudia, ktorých pravdepodobne už nikto nepozná. Chlapík menom Kevin Prosch bol pre mňa super inšpiráciou. Bol to úžasne úprimný vedúci chvál a ja mám skutočne rád veľmi úprimných vedúcich chvál. Delirious pre mňa veľa znamenali, hlavne spôsob, akým sa Martin Smith do toho vkladal. Nevedel som, že sa dá takto napísať pieseň pre Boha. Bol to úplne nový, čerstvý, nádherný spôsob a ich piesne ma ovplyvňovali počas dospievania. Obrovský vplyv mala na mňa aj hudba zo zboru Vineyard a potom aj U2, Coldplay. Pamätám si, že keď som ako 18-ročný počúval U2, povedal som: „Ó nie, niekto používa rytmus, ktorý som mal raz ja zložiť. A oni ho už majú.“ (Smiech) Mám ich veľmi rád. Kedy si objavil, že vedenie chvál je tvojím povolaním? „Je to zaujímavá cesta. Chválovú hudbu som začal hrávať, keď som mal 12 rokov. Bola to jedna z vecí, kedy som hneď vedel, že toto budem robiť. Potom som nejako zahorkol na cirkev a snažil som sa robiť svetskú hudbu. Hrali sme v Hollywoode a písal som piesne o láske. Keď sa toto obdobie skončilo a opäť som dal Bohu svoje srdce, znovu som sa vrátil ku chválam. Bolo to, akoby som nanovo objavoval chvály. A vôbec som si nepredstavoval, že budem niekedy vedúci chvál. Bolo to len o spoznávaní radosti, ktorá prichádzala do môjho vnútra, keď som chválil. Toto je dodnes mojou najväčšou hnacou silou, že sa môžem spojiť s Bohom, keď začínam spievať a keď hrám na gitare a to tak ako žiadnym iným spôsobom. Je to pre mňa dar, ktorý mi Boh dáva, aby som sa s Ním mohol spojiť. Toto ma poháňa ďalej. Keď som to objavil, bolo mi jasné, že to mám robiť. Teraz robím hudbu na plný úväzok. Myslel som si, že to je sen, lebo každý hudobník o tom sníva. Ale nemám rád neustále cestovanie. Milujem svoju rodinu a svoj domov a mám rád stále rytmy. Byť na cestách nie je také očarujúce, ako sa môže zdať — napríklad sedíte v stane, kde je asi miliarda stupňov (smiech — počas rozhovoru v stane pre novinárov bolo asi 40 stupňov). Starám sa tiež o skupinu mladých dospelých v Betheli. Volajú sa Tribe a je to skupina 30–40 lídrov vo veku 18–30 rokov. Okrem toho ešte vediem chvály v nedeľu ráno a pomáham v chválovej komunite. To je môj život.“ Máš nejaké vzory? Myslíš si, že je dobre mať vzory alebo si myslíš, že nie je potrebné napodobňovať druhých a namiesto toho je potrebné byť sám sebou? „Namiesto slova vzor (v angličtine idol, pozn. red.) používam slovo hrdina. Myslím, že je nevyhnutné mať nejakých hrdinov — hrdinov viery. Ľudí, v ktorých vidíme Ježiša a pri ktorých sa môžeme spojiť s Ježišom. Pre mňa je hrdinom ten, kto mi pripomína, akým chcem byť človekom. Napríklad mám veľmi rád Billa Johnsona (líder zboru Bethel), pretože v ňom vidím muža, akým by som aj ja chcel byť. Niekedy vidíme takýchto ľudí a chceme sa dostať do ich blízkosti, lebo to robí niečo s naším srdcom. Myslím si, že je to nevyhnutné, aj keď sa to môže zdať čudné, lebo to môže vyznieť ako uctievanie ľudí. Ale na druhej strane si myslím, že ak máte nejakých ľudí, ktorých skutočne obdivujete a nasledujete ich životy, ťahá vás to vyššie. A to je podstatné. Znamená to vzájomné povzbudzovanie a vzrastanie do Krista.“ “Najsilnejší moment, ktorý som zažil počas chvál bol, keď sa Božia sláva zjavila fyzicky. Nikdy nezabudnem na to, ako sa celá miestnosť zmenila. Niekedy si neuvedomujeme, ako veľa pozornosti aj na chválach venujeme pozorovaniu toho, čo sa deje. Keď sa vtedy Boh zjavil, celá pozornosť bola na Ježišovi. To je naozajstné uctievanie.” O Betheli Chceme vidieť prebudenie, nielen v Reddingu, ale všade vo svete. To je to, pre čo nám bije srdce — vidieť Božie hnutie a spolupracovať s ním. To je Pánova modlitba: „Príď Kráľovstvo tvoje, nech je na zemi tak ako je v nebi“. To je pre nás definícia prebudenia. Či sú to videnia, divy a zázraky, čokoľvek to je, chceme vidieť vládu a kraľovanie Boha, ako prichádza na zem. Oslavujeme každý malý krôčik vpred, či už uzdravenie nádchy alebo niečo väčšie a radikálnejšie — chceme oslavovať každé jedno dielo, ktoré vidíme, že Boh koná. O príprave na chvály a o vyberaní piesní Príprava na chvály je určitým spôsobom životný štýl, je to konštantný postoj srdca pred Bohom a pokiaľ si tento postoj chránite, tak to nie je veľmi o príprave, ale to žijete. Uvedomujem si dve veci, keď pripravujem piesne: 1. ktoré piesne sa dotýkajú môjho srdca — mám poznámkový blok v iPhone a tam si ich zapisujem, 2. čo cítim, že Boh robí práve v tej chvíli. Nie je to o tom, že si spíšeme najpopulárnejšie piesne, ale o tom, čo cítime, že Boh robí v našich životoch. Pripravujeme sa najlepšie ako vieme, ale niekedy tak 30–40 percent času nevieme presne, čo sa stane. Máme tušenie, čo by sa mohlo diať. Niekedy aj uprostred chvál počúvame, čo Boh hovorí. Napríklad včera večer som nemal ani poňatia, čo sa stane a že uprostred chvál sa spýtam ľudí, či chcú byť naplnení Duchom Svätým. Nešiel som s tým na pódium, lebo pravdepodobne by som sám seba od tohto odhovoril, bál by som sa, aby som bol úprimný. Naučil som sa, že ak aj uprostred chvál cítim, že Boh ma niekam vedie, chcem ho nasledovať. Je fajn, že každý z kapely má hudobnú zručnosť a vie, ako ísť ďalej a hrať aj v situácii, keď nevieme, čo nastane. ODKAZY: https://medium.com/@CasopisNahlas Zde je 12 videoklipů s českým překladem, stačí zapnout titulky