Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení MOUDROST (15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Otevři si dnes (i zítra, pozítří…) Bibli a čti, čti a čti… dokud tě neosloví nějaké slovo, věta. Tu pak přijmi jako semeno do svého srdce a pros Pána, aby to slovo uskutečnilo dílo, ke kterému bylo posláno (srov. Iz 55, 10–11). Pros Pána, aby navštívil zemi tvého srdce a požehnal rostlinu (viz responsoriální verš), která z daného slova začíná růst. Léta čtu Písmo a vždy v něm objevím něco nového. Nyní o prázdninách se snažím každý den přečíst něco z Knihy Pláč. A hledám slovo, které by mi zakořenilo v srdci. V těchto dnech je to tento verš: „Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích!“ (Pláč 3, 41). Žiji v naději, že tato kniha a možná právě tento verš přinese bohatou úrodu - nejen pro mě, ale zejména pro lidi, se kterými žiji: Každodenní čtení Božího slova totiž ve mně vzbuzuje touhu pozdvihovat své srdce spolu s jinými, aby v mnoha srdcích klíčilo Boží slovo a přinášelo bohatou úrodu. Chci se o své objevy a prožívání Božího slova dělit nejen anonymně na těchto webových stránkách, ale s konkrétními lidmi, které vidím tváří v tvář. Milovaný Bože, jak to udělat? Po měsíci, ve kterém jsme poslouchali texty o vyvolení, poučení a rozeslání apoštolů, přicházejí texty o setí, o sklizni, o pokladu na poli či vzácné perle. Jsou o bohatství, které má Bůh pro nás připravené a které nám již nyní ve svém slově hojně dává. Přijímejme ho jako moudří, kteří vědí, jaký je jejich cíl a jaké je jejich poslání v tomto životě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení POKORA A JÁSOT… (14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    V čem spočívá pokora Boha? Hledám odpověď, neboť o pokoře Páně zpíváme jak v responsoriu, tak o sobě mluví Ježíš v evangeliu. Podle mě jedním z aspektů pokory Boha je jeho nesmírná důvěra v lidi. Tři neděle jsme nyní poslouchali evangelium o vyvolení Dvanácti a jejich rozeslání. A když se vrátili, tak dnes slyšíme o radosti Ježíše - Bohočlověka, který jásá nad jejich úspěchy. Bůh si všechno mohl udělat sám. Ale neudělal. Rozhodl se, že potřebuje lidi, kterým důvěřuje, že uskuteční jeho dílo. Něco z toho si uvědomuji každé ráno, když děkuji za nový den, který Bůh přidal k mému životu. Ale nepřidal mi ho proto, abych ho nějak převegetil, ale abych zvelebil jeho království. Svými drobnými, každodenními činy, svou modlitbou, snášením utrpení, radostí z jeho darů… Je až neuvěřitelné, že Bůh, který mohl stvořit naprosto hotový a dokonalý svět (a takový ho i stvořil), se rozhodl, že nám dá podíl na svém díle – abychom ho zkrášlili, dotáhli do konce. On udělal téměř všechno – ale dokončení, podpis nechal na nás. Neuvěřitelné! V tom je pokora Boha, který sebe postavil do pozadí, abychom my mohli sklidit slávu. Toto poznání však má také nás vést k pokoře. Přestože každý den nějak dokončujeme Boží dílo, máme na něm podíl, musíme pokorně přiznat, že naše práce/utrpení/kříže/radosti jsou také darem Boha. Všechno máme od něho. I ten náš pomyslný autorský podpis je jeho darem. Proto oslavujme Pána! Neboť vše, co činíme pro zvelebení nebeského království, je darem Boha. Ať už vaříme oběd nebo zametáme chodník, ať hlásáme silná slova evangelia nebo jen říkáme vtipy pro rozveselení smutných lidí, všechno má cenu pro nebe. Pokud to děláme s Pánem. A víš, co mě ještě na Bohu fascinuje? Že plesá a jásá, že se raduje, když se nám něco povede. Jakoby celý úspěch připisoval nám… A přitom bez něj nemůžeme ani dýchat… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Prázdninový projekt Rodina na cestě

    Během celých letních prázdnin můžete poznávat místa, která jsou spojena s poustevníky a pouštními otci. Budou to kostely zasvěcené některým svatým poustevníkům. Někde poutníci uvidí sochu nebo obraz poustevníka a snad narazí i na starobylé místo, kde kdysi bývala poustevna, v níž poustevník přebýval. Také dnes jsou vyhledávána místa klidu a máme moderní poustevny, o kterých jste třeba ještě neslyšeli nebo místa, kde je ticho, klid a krásná příroda. Pojďte je objevit!   Na každém místě pátrejte po heslu. Pomocí aplikace se pak dostanete na stránku s překvapením pro děti i pro dospělé. Na děti budou čekat tipy na hry, různé kvízy, hádanky, omalovánky a spousta dalšího. Dospělí se něco dozvědí o životě poustevníků a budou se moci zamyslet nad slovy a moudry poustevníků i pouštních otců.   Soutěživým rodinám připravíme záložku s formulářem a za alespoň 10 navštívených míst získá rodina odměnu. Celý projekt Rodina na cestě ukončíme na Arcidiecézní pouti rodin na Svatém Hostýně v sobotu 26. srpna 2023. Při této pouti hostýnský vrchol rozhodně nebude pustý.   Věříme, že rodiny si nenechají ujít připravený program, věnovaný tentokrát 100. výročí úmrtí arcibiskupa Stojana. Mohou se těšit na mši svatou s otcem biskupem, pro děti připravíme stanoviště s úkoly a rodiče zveme na přednášku. Po závěrečné adoraci bude vyhodnocení soutěží, a kdo bude mít zájem, může zůstat na koncert.   Prázdninový projekt Rodina na cestě připravilo Centrum pro rodinný život Olomouc s P. Petrem Hofírkem. V případě dotazů (zvláště pokud vám nepůjde správně vyplnit KLÍČ) nám pište na e-mail: rodinnyzivot@ado.cz   Odkaz na více informací i aplikaci: https://rodinanaceste.ado.cz/

  •

    Zamyšlení BŮH TI VĚŘÍ! (13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pamatuješ si, že před dvěma týdny jsem psal o našem povolání být Božím vlastnictvím, jeho královskými kněžími a svatým národem? Z tohoto povolání jsem odvodil, že máme nezastupitelnou úlohu v dnešní společnosti ohlašovat Ježíše Krista, a to zmrtvýchvstalého. Před týdnem jsem k tomu přidal myšlenku o boji – ne proti něčemu (např. proti gender ideologii či potratům), ale za něco: abychom se snažili znát Pána a bojovali o to, aby i jiní ho poznávali. Dnešní texty to připomínají zpěvem před evangeliem, který je odezvou prvního čtení před dvěma týdny: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.“ Pokud toto nedostaneme do popředí našeho smýšlení, tak stále jen budeme proti někomu či něčemu bojovat. Ale my jsme povoláni ohlašovat slavné skutky našeho Boha! Jsme povoláni poznávat Pána a snažit se, aby ho i jiní poznávali – zejména tak, že v nás budou poznávat svaté Boží lidi. Jako například Sunamitka, která poznala, že takovým člověkem je prorok Elíša. Vyplatí se přečíst celý ten složitý příběh ze 4. kapitoly Druhé knihy králů, neboť nešlo jen o odměnu pro ty, kteří přijali „proroka jako proroka“ (Mt 10, 41). Šlo i o projevy moci, když prorok vzkřísil mrtvého chlapce. Vzpomínáš, co Ježíš přikázal apoštolům? A že je náš úkol, naše povolání jedinečné a nezaměnitelné, dokazují i dnešní Ježíšova slova při rozesílání Dvanácti. Požaduje jasné postoje, rozhodnost, zaměření se na jednu věc - na něj, na Ježíše, na království. Ano, slibuje přitom odměnu, velkou odměnu - pro poslané i pro ty, co jeho posly přijímají -, ale odměna je jen „návnadou“, abychom své poslání plnili ochotněji, s větší důvěrou a s větším nasazením. Bůh ti věří (jak věřil Dvanácti), že na to máš. Ježíš nám řečí při rozesílání Dvanácti nabízí pevný pokrm, který je třeba pořádně přežvýkat a dobře strávit (k tomu viz Žid 5, 11–14). A pak jednat, aby tak všichni kolem nás poznali Pána, aby všichni věděli, že jsme svatí Boží lidé. Neboť Bůh je naše „síla a nádhera a jeho přízní se zvedá naše moc“ (srov. Ž 89, 18). Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - NEVÝSLOVNÝ DAR – zpověď

    Pro příjemně strávený prázdninový čas můžete využít seriály z Vlčího doupěte: Stop Start se svatými a Příběhy z Vlčího batůžku.   Na webu vlcidoupe.cz je možnost zaregistrovat se pro odběr informačních emailů a na začátku týdne či v den svátku světce Vám přijde odkaz na video.    Roman Vlk | NEVÝSLOVNÝ DAR | zpověď

  • Sazovice zvou na mši s našimi biskupy

  • Zamyšlení BOJ! (12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    V některých filmech jsou nádherné scény, kdy vůdce vojska má před bojem burcující řeč ke svým bojovníkům. Pamatuji si na takovou scénu asi z filmu Vinnetou, kde na bojové poradě náčelníci vstávají, chytají své kopí a zabodávají je do země se zvoláním: Boj! Mám ty chvíle rád. Naskakuje mi husí kůže a říkám si: Chtěl bych mít takového vůdce, chtěl bych bojovat takový boj. Vzpomněl jsem si na ty scény při čtení dnešního evangelia. Ježíš nemá jemnou a laskavou řeč. On burcuje do boje: Nebojte se! Vyznejte! Rozhlašujte! Jeremiáš zase mluví o Bohu, že je mocný bojovník. Takový je i můj Bůh – mocný, hrozný, bojující, vítězný. Už teď se těším, jak zahrne věčnou, nezapomenutelnou hanbou ty, kdo mě pronásledují – tedy ďábla (viz Jer 20, 11). Při takovém pohledu nabývá jiný rozměr i žalm – hovoří sice o potupě, hanbě a urážkách, ale není nářkem nad vlastní bídou. Je mocným vyznáním Božího bojovníka, který ví, že Bůh nepohrdá svými, když jsou v zajetí (Ž 69, 34). Je vyjádřením důvěry v Boha, který vede vítězný boj. Takový můj myšlenkový sled se může zdát nečekaný a zvláštní. Ale má to svůj důvod. Tento týden se v posvátném čtení Liturgie hodin čtou úryvky z Knihy soudců. Velmi mi popisované události připomínají naši situaci, kdy roste útlak věřících, ale také lhostejnost a nezájem o Boží věci u pokřtěných. Při čtení těch textů ve mně rostla touha po boji. Burcovat, povzbuzovat, naléhat… Tak se nebojme! Ježíš je tady! Jsem-li s Ježíšem, pokud ho vyznávám před lidmi, i on se ke mně přizná před svým Otcem (srov. Mt 10, 23). Jedno nesmím – nesmím mlčet. Boj! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Prázdniny s Vlčím doupětem

      Pro příjemně strávený prázdninový čas můžete využít seriály z Vlčího doupěte: Stop Start se svatými a Příběhy z Vlčího batůžku.   Na webu vlcidoupe.cz je možnost zaregistrovat se pro odběr informačních emailů a na začátku týdne či v den svátku světce Vám přijde odkaz na video.   Vlčí doupě – Nechte děti přicházet ke mně

  • Velehradské Dny lidí dobré vůle připomenou osobnost A. C. Stojana

    Ve dnech 4. a 5. července ožije Velehrad tradičními cyrilometodějskými oslavami, kterých se každoročně účastní na 30 tisíc lidí. A pokaždé je ústředním tématem významné výročí daného roku. Letos je to 100 let od úmrtí olomouckého arcibiskupa a vizionáře Antonína Cyrila Stojana, a to na Velehradě nesmí zapadnout…   Osobnost A. C. Stojana připomene během Dnů lidí dobré vůle výstava, umělecké dílo Stojanovo otcovské srdce a speciální hudební vystoupení – dechové hudby Bojané, Šarovec a Staroměstská kapela vzdají během benefičního koncertu poctu „tatíčkovi Moravy“.   Bohatý program a veškeré informace najdete zde: http://www.velehrad.eu/dny-lidi-dobre-vule/program   Dny lidí dobré vůle - Velehrad 2022   Modlitba za vlast - Velehrad 2022   Mladí fandí Velehradu Velehrad 2022   Kdo byl A. C. Stojan? Jméno zná u nás každý. Ale víte, kdo to vlastně ve skutečnosti byl? Kněz, vlastenec a politik nazývaný „tatíček Stojan“, protože byl skutečný lidumil. Vycházel z modlitby a hlubokého duchovního života. Objevil se tam, kde ho bylo třeba. Stavěl kostely, farmy, zakládal knihovny, pomáhal hasičům u požáru nebo zachraňoval z rozvodněné řeky. Organizoval poutě, setkal se s třemi papeži, obnovil Velehrad a Svatý Hostýn. Šokoval svými projevy lásky. Prosebníkovi na ulici dal vlastní boty a kabát, fara byla stále plná chudých lidí, které zval na oběd. To byl Stojan. Stovka obcí ho jmenovala čestným občanem.   Výstava na Velehradě Na Velehradě vznikla z iniciativy Mons. Jana Graubnera malá stálá expozice věnovaná A. C. Stojanovi. Najdete ji v prostoru Stojanova gymnázia a veřejnosti bude poprvé zpřístupněna v rámci Dnů lidí dobré vůle 5. července. Návštěvníci v ní naleznou autentické předměty, které Stojan používal – například jeho cestovní pas či části liturgického oděvu. Pozoruhodný je rovněž kaligram StoXJan se stovkou charakteristik tohoto ctihodného muže: nápisy utvářejí Stojanovu tvář. V expozici je rovněž situována kniha s výběrem modliteb, které v písemné podobě zaznamenali Stojanovi ctitelé v Královské kapli velehradské baziliky v letech 1990–2023.   Stojanovo otcovské srdce Umělecký artefakt Stojanovo otcovské srdce vytvořil velehradský sochař Otmar Oliva u příležitosti 100. výročí úmrtí olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Dílo vzniklo z iniciativy Matice velehradské a vyjadřuje vztah současné generace k tomuto ctihodnému muži i přání především moravských křesťanů, aby byl brzy blahořečen. Dílo v podobě relikviáře tak předznamenává to, v co křesťané věří. Umělecká plastika ztvárňuje myšlenku Stojanovy štědrosti, starosti o bližního: srdce žhne, je trháno, rozdává se. Připojena jsou Stojanova slova: „Mám, co jsem dal druhým.“ Tato Stojanova štědrost tryská z trojúhelníkového podstavce, který symbolizuje Nejsvětější Trojici. V podstavci je zakomponována rovněž symbolika svatých Cyrila a Metoděje a Panny Marie Svatohostýnské: Stojanovo srdce žhnulo pro Velehrad a Svatý Hostýn. Třetím připomenutým místem je skrze znak olomouckého arcibiskupství Olomouc jako sídlo moravských metropolitů.   Umělecké dílo bude od 4. července 2023 instalováno v Královské kapli velehradské baziliky, kde je Antonín Cyril Stojan pohřben. Na jeho vytvoření přispěli Stojanovi ctitelé prostřednictvím veřejné sbírky.   Zdroj: www.velehrad.eu

  •

    Zamyšlení NIKDY NEBUDU APOŠTOLEM (11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Přestože se na první pohled může zdát, že povolání apoštolů je hlavním tématem dnešního evangelia, dovolím si tvrdit, že tato událost je jen ilustrací jiné, mnohem důležitější události – povolání izraelského národa a v konečném důsledku povolání Církve k tomu, aby byly vlastnictvím Boha, jeho královským kněžstvím a svatým národem (viz Ex 19, 5–6). Teprve z tohoto povolání a jeho přijetí pak vyplývá úkol ohlašovat „nebeské království“ (Mt 10, 7). Izraelité sice přijali pravdu, že jsou zvláštním Božím vlastnictvím, ale další povolání – královské kněžství a svatý národ – nenaplnili. Zaměřili se na svou svatost a nekompromisně se oddělovali od pohanů. Přitom jejich úkolem jako kněží bylo nejen přinášet oběti, ale i pohanům zvěstovat pravého Boha a umožnit jim, aby se staly součástí Božího království. Jako svatý národ měli ostatním ukazovat příklad radostného života s Bohem a tímto svědectvím je přitáhnout k Bohu. I my jsme povoláni – namísto Izraele – ohlašovat vykoupení, přinášet oběti a dávat příklad svatého života. I my jsme však zároveň ohroženi stejným pokušením - pýchou na to, že jsme Božím vlastnictvím, a zájmem jen o "svou svatost". Proto Ježíš ilustruje toto povolání konkrétním povoláním svých učedníků, kterým svěřuje úkol ohlašovat a dává jim moc jednat Boží skutky, aby i lidé „mimo“ uvěřili a stali se součástí vyvoleného lidu. Pokud chceme dosáhnout svatosti, nepodaří se nám to bez plnění úkolu ohlašovat a svědčit. Něco jako „moje svatost“ totiž neexistuje, pokud mi na srdci neleží svatost – spása – lidí, se kterými žiji. Pro někoho to může být jeho nejbližší rodina, jiný se dokáže starat o spásu kolegů v práci či sousedy na ulici, jsou takoví, co usilují o záchranu politiků… Písmo to vyjadřuje slovy Jeruzalém, Judea, Samaří, kraj země (viz Sk 1, 8). Když po těchto úvahách čteme či slyšíme stý žalm, najednou ho můžeme vnímat z jiné perspektivy. Je voláním k pohanům, aby jásali na chválu Pánu. Nelogické? Asi ano, ale je to plnění úkolu ohlašovat. Neboť žalmista dále říká, jak je jeho Bůh - dobrý, milosrdný, věrný. Vyplatí se věřit takovému Bohu? Nikdy nebudu apoštolem. To bylo specifické povolání Dvanácti. Ale jsem povolán být Božím vlastnictvím, královským knězem, členem svatého národa. Přijal jsem toto povolání? Jak ho dnes/zítra/tento týden naplním? Koho vyzvu k jásotu k Boží chvále, neboť Pán je ke mně dobrý a milosrdný? Pohané, jásejte! Vy všichni, co nevěříte Bohu, jásejte! Vy, co jste křesťany jen podle jména, ale ne životem, jásejte! Nebo náš Pán je Bůh! Ne váš, ale náš! Jásejte, neboť tento Bůh, který je dobrý, věrný a milosrdný, se chce stát i vaším Bohem, abyste prožívali to, co my. A my jsme jeho lid, on je nás stvořitel a jemu patříme. Pohané a všichni nevěřící, jásejte, neboť se přiblížilo nebeské království! My jsme jeho předvojem, neboť patříme Kristu. On křísí mrtvé, uzdravuje nemocné, léčí malomocné, vyhání zlé duchy. Zkuste a přesvědčte se, jak dobrý je Pán. A pak s jásotem vstupte před jeho tvář. Bůh vás rád přijme za své vlastnictví. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/