Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Mše svatá – bohoslužba oběti – preface, proměňování

      V neděli jsme si v našem rozebírání části mše sv. povídali centru mše sv. – vzýváním Ducha Svatého nad dary a proměňováním. Zde jsou další zajímavé vysvětlení těchto částí.   Eucharistická modlitba (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 18)   Vzhůru srdce (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 19)   Preface (Liturgie.cz - 120" o liturgiii - Mše svatá 20)   Epikleze (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 21)   Proměňování (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 22)   Oběť (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 23)

  • Zamyšlení O KNĚŽÍCH (31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Manžel mé sestřenice kdysi dávno chodíval na mše svaté s pětikorunkou a desetikorunkou v kapse. Pokud se mu kázání líbilo, dal do zvonku deset korun. Pokud se mu líbilo méně, dal pět korun. Pokud se mu nelíbilo, nedal nic. Možná jsou i dnešní sbírky v našich kostelech tichým vyjádřením (ne)spokojenosti věřících se svým knězem… Téma dnešních čtení – tvrdá slova proroka Malachiáše na adresu kněží či našeho Pána Ježíše na adresu farizeů a zákoníků, tedy náboženských představitelů dané doby – v nás také může vyvolat podobná vyjádření, ba až rozčilení. Možná právě proto ten, kdo volil skladbu těchto čtení, dal jako responsoriový žalm jeden z nejvíc uklidňujících – o duši, která se cítí jako nasycené dítě v matčině náručí. A k tomu zvolání: „Pane, zachovej mou duši ve tvém pokoji“ vyjadřuje jasnou touhu, aby nás žádné nedostatky či přímo selhání (například kněží) nerozhodily a nevedly k rozčilení… Proto pokud v nás dnes tyto texty vyvolávají negativní vzpomínky a emoce, překonejme je tím, že se za konkrétního kněze pomodlíme, aby se staly takovými, jako Pavel. To znamená, aby nám mohli kdykoli říci: „Napodobujte mě, stejně jako já napodobuji Krista“ (1 Kor 11, 1). Z druhé strany je důležité, abychom byli pro naše kněze oporou a povzbuzením svým životem, ale i svým zájmem o ně. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to někdy náročné, ale nevzdávejme se. Abychom i my mohli říci knězi v naší farnosti: „Nevíš si rady? Napodobuj mě, stejně jako já napodobuji Krista.“  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk – BOŽÍ ZBROJ – poslední díl a adventní soutěž

      Seriál - BOŽÍ ZBROJ - V tomto seriálu si povídáme se svatým Martinem o Boží zbroji a objevujeme, jaký úžasný dar pro každodenní použití nám v ní Bůh nabízí. Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   P. Roman Vlk | BOŽÍ ZBROJ | Poslední díl     P. Roman Vlk | ADVENTNÍ SOUTĚŽ | Objev, kým pro tebe Bůh je

  • VYŠEL NOVÝ FARNÍ OBČASNÍK

      V neděli vyšel další Farní občasník. Děkuji všem, kdo do něj přispěli.    Fom ke stažení zde: FOM 2023 - 05(10) web

  •

    Možnosti plnomocných odpustků v dušičkovém týdnu

  • PŘIKÁZÁNÍ SVĚDECTVÍ (30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Dvě témata se mi nabízejí z biblických čtení liturgie této neděle. První souvisí s největšími přikázáními. Text z Knihy Exodus hovoří o konkrétních projevech lásky k bližnímu – takových, jaké byly v té době palčivé a aktuální. Jaké by svatopisec zdůraznil dnes?… Je zajímavé, že odpovědí na toto čtení je žalm a responzorium, které vyjadřují lásku k Bohu. Myslím, že tím je velmi dobře vystižena důležitá myšlenka – láska k Bohu se potvrzuje láskou k bližnímu. A zároveň je vyznáním - milovat bližního tak, jak to požaduje Písmo, můžu jen tehdy, pokud Bůh je moje síla, opora, pomoc, moje útočiště, můj osvoboditel, štít, ochránce (viz Ž 18, 2 - 3). Evangelium, ve kterém Ježíš říká, které přikázání je největší, má opačné pořadí. Pochopitelně – vždyť příkaz milovat Boha je určitě první. Ale nedá se uskutečnit bez toho druhého – bez lásky k bližnímu. „Vždyť kdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4, 20). Je na každém z nás, jak tato přikázání každodenně uskutečňujeme, přiměřeně svému postavení, osobní situaci. Jen ať se nikdo neskrývá před svým bližním! Druhé téma ve mně vzbuzuje otázku: Co se říká, či někdy v budoucnu bude mluvit o naší farnosti či diecézi? Bude někdo, kdo bude s vděčností a nadšením vzpomínat na naši víru, na naše obrácení a odmítnutí model naší doby? Bude někdo říkat, jak jsme jiné farnosti či diecézi pomohli přijít blíže k Bohu a věrněji mu sloužit? To vše jsou otázky, které přináší Pavlův První dopis Soluňanům. A s nimi se vynořuje další: Co potřebujeme udělat, aby náš život víry byl svědectvím pro jiné? Odvrátit se od model, postavit Boha na první místo a tak sloužit bližním, aby to vyvolalo obrácení mnohých. To je cesta. Nejednou mám dojem, že se stále držím(e) model. Bože, zříkám se dnes modly úspěchu, strachu, obav, nezájmu o jiných (doplň své modly) a stavím tě na první místo. Jak mám dnes projevit lásku bližnímu, kterého mi v tuto chvíli kladeš na srdce?  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk – BOŽÍ ZBROJ – Meč Ducha

      Seriál - BOŽÍ ZBROJ - V tomto seriálu si povídáme se svatým Martinem o Boží zbroji a objevujeme, jaký úžasný dar pro každodenní použití nám v ní Bůh nabízí. Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe     P. Roman Vlk | BOŽÍ ZBROJ | Meč Ducha

  • Konference o společenství ve Zlíně

      Nadační fond Credo ve spolupráci s se společenstvími Martindom (SK), ProjektON, Invite a Zlínské chvály zvou na Konferenci o společenství, která proběhne v sobotu 4. listopadu v Kongresovém centru ve Zlíně. Aby se mohli zúčastnit i rodiče, bude zajištěno hlídání dětí od 4 do 12 let.   Prožijeme společné chvály, promluvy, sdílení, kulatý stůl s hosty, ale i praktické workshopy a mši svatou. Tímto setkáním chceme navázat na službu Libora Kučery, který si přál, abychom se navzájem propojovali a povzbuzovali ve službě Bohu i druhým. Přijedou hosté, kteří mají četné zkušenosti se zakládáním i fungováním společenství u nás i na Slovensku: Mário Tomášik (Martindom), P. Jozef Mihok, Július Slovák (Espé), P. Kamil Obr (SMS), Marek Novák (Credo), manželé Beranovi (Credo) a další. Věříme, že právě díky skupinkám může růst jak naše víra, tak celá církev. Chceme pomáhat budovat kulturu společenství a propojovat skupinky mezi sebou tak, aby naše vzájemná spolupráce přinášela dobré ovoce pro celou společnost. Přinášet radost a pokoj hledajícím, ale i do našich vlastních vztahů, rodin, přátelství a farností.    Přihlášení možné zde: https://prihlaska.duchovniobnova.cz/konference-spolecenstvi-zlin-20231104     POZVÁNKA na Konferenci společenství 2023  

  • Mše svatá – bohoslužba oběti, přinášení darů

      V neděli jsme si v našem rozebírání části mše sv. povídali o obřadu přinášení darů a modliteb kněze nad nimi.   Chléb a víno ke mši (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše sv. 16)   Přinášení darů (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 17)     KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE – SVÁTOST EUCHARISTIE IV. Liturgické slavení eucharistie   Průběh slavení   1348      Všichni se shromáždí. Křesťané se scházejí na jedno místo k eucharistickému shromáždění. Před nimi jde sám Kristus, který je hlavním představitelem eucharistie. Je veleknězem Nové smlouvy. On sám předsedá neviditelně každé eucharistické oběti. Biskup nebo kněz předsedá shromáždění právě protože ho zastupuje (tím, že jedná "in persona Christi capitis" ‑ jako Kristus Hlava osobně), ujímá se slova po čteních, přijímá obětní dary a pronáší eucharistickou modlitbu. Všichni se musí činně podílet na slavení, každý svým způsobem: lektoři, ti, kteří přinášejí obětí dary, ti, kteří rozdávají přijímání, a všechem lid, který projevuje svou účast skrze "Amen".   1349      Bohoslužba slova zahrnuje "spisy proroků", to je Starý zákon a "paměti apoštolů", nebo‑li jejich listy a evangelia; po homilii, jež vybízí přijmout toto slovo "jako slovo Boží, jímž skutečně jest" (1 Sol 2,13) a uskutečňovat je, následují přímluvy za všechny lidi, podle apoštolova slova: "Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc" (1 Tim 2,1‑2).   1350      Předložení obětních darů (offertorium): pak se přinášejí, někdy v průvodu, chléb a víno, které kněz bude jménem Krista obětovat v eucharistické oběti, v níž se stanou jeho Tělem a jeho Krví. Je to úkon samého Krista při poslední večeři, "když vzal chléb a kalich". "Jen církev může přinášet Stvořiteli tuto čistou oběť tím, že mu s díkůvzdáním obětuje to, co pochází z jeho stvoření".[1] Přinášení darů a jejich kladení na oltář přebírá Melchzedechův úkon a klade Stvořitelovy dary do Kristových rukou. On pak ve své oběti přivádí k dokonalosti všechny lidské pokusy přinášet oběti.   1351      Křesťané již od prvních dob přinášejí spolu s chlebem a vínem pro eucharistii i své dary, aby se rozdělily mezi ty, kteří jsou v nouzi. Tento zvyk konat sbírku,[2] stále časový, má svůj podnět v příkladu Krista, který se stal chudým, aby nás obohatil:[3]                   Majetní a ti, kdo chtějí, dobrovolně dávají co kdo chce, a co se vybere, uloží se u představeného. Ten pak podporuje sirotky, vdovy a ty, kdo mají nouzi kvůli nemoci nebo z jiného důvodu; a také vězně a cizince, kteří žijí mezi námi: zkrátka, stará se o každého, kdo je v nouzi.[4]   1352      Anafora. Eucharistickou modlitbou, modlitbou díkůvzdání a proměňováním přicházíme do srdce a k vrcholu bohoslužby:                 v prefaci církev vzdává díky Otci, skrze Krista v Duchu svatém, za všechna jeho díla, za stvoření, vykoupení i posvěcení. Tím se celé společenství spojuje s nepřetržitou chválou, kterou nebeská církev, andělé a všichni svatí zpívají třikrát svatému Bohu;   1353      v epiklezi prosí Otce, aby poslal svého svatého Ducha (nebo moc svého požehnání):[5] na chléb a víno, aby se jeho mocí staly Tělem a Krví Ježíše Krista, a aby ti, kdo se podílejí na eucharistii, byli jedno tělo a jeden duch (některé liturgické tradice kladou epiklezi po anamnezi);                 vyprávění o ustanovení, účinnost Kristových slov a úkonů a moc Ducha svatého, činí jeho Tělo a Krev svátostně přítomnými pod způsobami chleba a vína, zpřítomňuje jeho oběť přinesenou na kříži jednou provždy;   1354      v anamnezi, která následuje, cíkev připomíná utrpení, zmrtvýchvstání a slavný návrat Ježíše Krista; předkládá Otci oběť jeho Syna, který nás s ním smiřuje;                 v přímluvách dává církev najevo, že se eucharistie slaví ve společenství s celou nebeskou i pozemskou církví, živých i mrtvých a ve společenství s pastýři církve, s papežem, diecézním biskupem, s jeho kněžstvem a jeho jáhny a se všemi biskupy světa a s jejich církvemi.   1355      Při přijímání, jemuž předchází modlitba Páně a lámání chleba, věřící dostávají "nebeský chléb" a "kalich spásy", Tělo a Krev Krista, který se dal "za život světa" (Jan 6,51).                   Protože tento chléb a toto víno bylo "proměněno", jak se tradičně říká, "nazýváme tento pokrm eucharistie a nikomu není dovoleno, aby se jí účastnil, leč ten, kdo věří, že naše učení je pravdivé, kdo se očistil koupelí na odpuštění hříchů a k znovuzrození, a kdo žije tak, jak učil Kristus".[6]         [1] Sv. Irenej z Lyonu, Adversus haereses, 4, 18, 4; srv. Mal 1,11. [2] Srv. 1 Kor 16,1. [3] Srv. 2 Kor 8,9. [4] Sv. Justin, Apologiae, 1, 67, 6. [5] Srv. Římský misál, Římský kánon. [6] Sv. Justin, Apologiae, 1, 66, 1‑2.

  •

    VELKÉ JMÉNO (29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Dnes se v textech zmiňují perský vladař Kýros a římský císař. Velcí lidé, velká jména. Jaký však byl smysl jejich panování? Říká to prorok Izaiáš, když nechává promluvit samého Boha: „… aby všichni od východu slunce až po západ věděli, že kromě mě není jiného. Já jsem Pán a nikdo jiný“ (Iz 45, 6). I tvé jméno může být velké, ačkoli se ti může zdát, že jsi bezvýznamný človíček. Pro Boha však nikdo není bezvýznamný. Vždyť Ježíš zemřel za každého. Ne za lidstvo jako takové, ale za každého osobně. I za tebe. Jak se tedy můžeš stát velkým? Velice jednoduše. Věrným životem s Bohem. Každodenní věrností v maličkostech v království, které ti Bůh svěřil - v rodině, v práci, ve farnosti, ale i v samotě, pokud ji vnímáš jako svou cestu do nebe. Ne každý je povolán propustit Izrael z babylonského zajetí, jen pár lidí má své portréty na bankovkách či mincích naší doby. Ale pokud věrně každé ráno přijímáš nový den jako Boží dar, pokud klidně skládáš dohromady úsměv k úsměvu nebo slzu k slze, dáváš-li nejeden haléř pro nuzného, překypuje-li ti srdce vděčností za drobnosti, které dostáváš jako dar od Boha (často skrze lidi), záleží-li ti na věčném životě lidí, se kterými žiješ, pak se tvé jméno nesmazatelně vpisuje do věčných záznamů a bude zářit v nebi. Kéž by jich tam mohutně zářilo co nejvíc… I tvé jméno může být velké. Věrně dávej císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží. Přestože by šlo jen o haléře, úsměvy, slzy.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/