Farnost Otrokovice

Dopisy Božím domácím (viz Mt 10,24)

Neuvěřitelně dobře začíná nový liturgický rok. Vždyť stačí si poslechnout první větu prvního čtení: "Ty, Pane, jsi náš otec, náš vykupitel: to je tvé jméno od věků" (Iz 63,16b). Máme otce, máme vykupitele. Proč je to důležité a proč je to radostná zvěst?

Neboť dále Izaiáš zmiňuje zbloudění, tvrdost srdce, ztrátu bázně, hřích, nevěru, nečistotu, nepravost, nevzývání Pánova jména. Tedy jakoby samé zlo bylo v nás, zlo, které nám přináší smrt. Ale text končí důvěrou: "A přece, Pane, ty jsi náš otec! My jsme hlína, ty náš tvůrce; všichni jsme dílo tvých rukou" (Iz 64,7).

Je to důležité proto, že od Letnic žijeme jako Církev i jako její jednotliví členové v soužení a očekávání. V pronásledování a pádech. Ale radostná zvěst nám říká, že nás Bůh neopustil. Že je náš otec. Žijeme "v Boží milosti, kterou jsme dostali v Ježíši Kristu" (srov. 1Kor 1,4).

My nejsme venku, nedíváme se na vykoupení a Boha Otce jakoby přes okno či v hledišti divadla, ale my jsme uvnitř, v jeho domě. Jsme vykoupení a "nechybí nám žádný dar milosti" (srov. 1Kor 1,7). Proto můžeme s důvěrou a nadějí, dokonce s radostí očekávat Kristův návrat, jeho druhý příchod. Jsme totiž jeho.

Víš, jak a kdy se to stalo? Při našem křtu. Svátostí křtu jsme se stali účastníky Kristova velikonočního (velikonočního) tajemství. Jako Kristus trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, tak i my. V Kristu jsme zemřeli hříchu a vstali z mrtvých k novému životu. Toto není teologie, to je fakt, který jsi jako pokřtěný zažil a máš stále prožívat. Jsi v Otcově domě a jsi v něm jako milovaný.

Platí to i dnes, přesně v té situaci, kterou prožíváme. Je jen na tobě, zda ji budeš prožívat v teple Otcova domu, chráněný Ježíšovým křížem a mocí jeho Ducha, nebo se vydáš ven do vichřice hněvu, vzdoru, reptání, protestů, nespokojenosti, posuzování…

Žijeme ve skvělé době. Bůh je náš otec a vykupitel. Jsme v jeho domě - jako členové jeho rodiny, ne jako hosté. Tak se nebojme! Ježíš je zde! Náš Pán je tady! Bůh je s námi!