Farnost Otrokovice

Dopisy Božím domácím (viz Mt 10, 24)

Všimni si v dnešním Izajášově textu, kdo má být potěšován: "můj lid" (Iz 40, 1). Ne cizinci, nevěřící, ale "můj lid", ti, kteří jsou Bohu nejbližší. Boží domácí. Proč mají být potěšováni? Neboť pro takové lidi, kteří žijí v úzkém spojení s Bohem, je opravdu potěšením slyšet, že "skončilo jejich otroctví, že je odčiněna jejich vina" (srov. Iz 40, 2). Jen člověk, který skutečně uvěřil Bohu, ví, že byl otrokem, že je vinen. A takový se raduje, když mu oznámí, že je po všem, že "už je dobře". Neboť Boží slova jsou slova k jeho srdci.

Člověk, který Boha nezná, který ho nemiluje, si jen nerad přizná, že je otrokem, že se něčím provinil. Jeho budeš marně těšit těmi slovy, která jsou určena Božím domácím. Pohrdne jimi, vysměje se ti, neboť tomu nebude rozumět, protože se nedotýkají jeho srdce.

To však neznamená, že takoví lidé nepotřebují Boží útěchu. Ale nejprve musíme použít slova či skutky nebo vlastní příklad, který se dotkne jejich srdce, který jim odhalí jejich otroctví i vinu a přivede k pokání. A člověka, který koná pokání, už lze (i je třeba) těšit.

Všimni si, kolik lidí dnes otročí koronaviru. Sledují všechny možné zprávy, dezinformace, konspirace, bouří se, reptají, s jakýmkoli rozhodnutím či nařízením jsou nespokojeni a protestují … Hrozné otroctví neklidu a vnitřní zloby. Nedávno jsem četl článek člověka, který se rozčiloval, že proč biskupové nic nedělají, jaké to budou Vánoce, pokud si nebudeme moci v kostele zazpívat Tichou noc. Bylo mi ho líto. Vždyť Tichá noc ani žádná jiná koleda ani nějaké zásahy biskupů nezajišťují krásné prožití svátků Pánova narození. Jen čisté srdce. Zda budeme moci jít na mši svatou nebo ne, není to prvořadé. Raději budu slavit svátky s čistým a radostným srdcem doma, než s naštvaným a vzdorovitým v kostele.

Máme modlu korony. Mnozí, pokud ne všichni. Musíme činit pokání = změnit myšlení a následně i mluvení a jednání. Jak jinak uslyšíme slova útěchy, Božího potěšení? Jak nám bez pokání přinesou útěchu slova: "Začátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna" (Mk 1, 1)?

Začala se hlásat radostná zvěst (= evangelium) Ježíše Krista. A hlásá se mně i tobě, světu. Toto hlásání už nikdy neskončí. Teprve až se Ježíš opět zjeví ve slávě. Nic víc utěšujícího už nebudeš slyšet. Skončilo tvé otroctví, je odčiněna tvá vina. Oslavuj Pána, raduj se a potěš lidi kolem sebe. Staň se oznamovatelem radostné zvěsti.