Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

Zpět

Zamyšlení 3. neděle adventní: Důležitá otázka

Dopisy Božím domácím (viz Mt 10,24)

Jak to bude dál? Budou mše? Přijde zpřísnění? Jaké budeme mít Vánoce?

Možná se setkáváš s podobnými otázkami. Jsou oprávněné. Ale nezabírají v myslích či srdcích mnoha lidí příliš místa?

Jako každý rok, Církev nám na Třetí adventní neděli nabízí namísto těchto otázek otázku o radosti. Raduješ se? Je radost něčím, co je ve tvém srdci, ve tvém myšlení i jednání ve dne i v noci? Samozřejmě, ne ledajaká radost, ale radost z Pána (viz Neh 8,10). Přinášíš ji lidem kolem sebe - jemně, nenuceně, laskavě, i když možná mnozí kolem tebe reptají, stěžují si, nadávají?

Podívej se, jaký důvod radosti nám nabízí liturgie této neděle ústy proroka Izaiáše: Bůh "mi oblékl roucho spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha zdobeného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky" (Iz 61,10bc). To se už stalo. Při křtu jsi byl přijat do Boží rodiny, dostal jsi roucho spásy, plášť spravedlnosti. Že se tak necítíš? To není otázka cítění se, ale otázka víry. Stalo se to a tečka. Stal ses členem Boží rodiny. Z toho plyne naše radost v každé době. "I kdybych měl jít tmavou dolinou … ty jsi se mnou." Vždy a všude jsem Bohem milován, chráněn, potěšován … I tehdy, když mě situace ve světě či kolem mě nebo přímo ve mně vede k nářku, pláči bolesti.

Vím, není snadné to takto stále prožívat. Je těžké, přímo nemožné stále plesat a velebit Boha. Ale musíme se o to aspoň pokoušet. Víš, v jaké situaci se Maria modlila svůj Magnifikat (část z něj se dnes zpívá jako responsoriální zpěv)? Čekala nemanželské dítě. Utekla od Josefa (i tak se dá vysvětlit její odchod k příbuzné Alžbětě). Neměla ponětí, co bude dál, jestli to vůbec přežije. Přesto prožívala radost, která z její modlitby přímo srší.

A podívej se na Jana Křtitele. Tak snadno si mohl přivlastnit roli Mesiáše. Vždyť i tak mu ji připisovali. A on? "Nejsem hoden." A co bylo jeho radostí? Ohlašoval evangelium = radostnou zvěst: "Mezi vámi stojí ten, kterého neznáte" (Jan 1,26). Jakoby říkal: Ten, na kterého čekáme, je už tady. Je mezi námi. Brzy se dozvíte, kdo to je. Těšte se na tu chvíli. Těšte se, že se splní zaslíbení dané otcem. Radujte se, protože se blíží vaše vykoupení…

Jak by Jan hlásal radostnou zvěst, kdyby sám neměl v srdci radost z Pána?

Co hlásáme v těchto dnech světu kolem nás my? Radost či reptání?

Všimni si, že Pavel nám přímo přikazuje radovat se (viz 1Sol 5,16; Flp 4,4). Ale to je možné pouze tehdy, pokud se ustavičně modlíme (máme srdce nasměrována na Boha, ne na svět), když za všechno děkujeme (už jsi poděkoval Bohu za koronakrizi?), když se varujeme zla v jakékoliv podobě (zlo se často tváří jako dobro, zejména tehdy, když se lísá naší pýše). Máme na to všechno sílu i schopnost, vždyť jsme zahaleni pláštěm spravedlnosti, okrášleni šperky. Ledaže bys to všechno zahodil. V takovém případě vyznej svůj hřích, vzbuď lítost a utíkej ke zpovědi. Vrátí se ti radost a pokoj. Vrátí se ti jásot: "Velebí má duše Pána…"