Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

Zpět

ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI ADVENTNÍ: VYBRAT SI, CO JE LEPŠÍ

  • Promluvy
  • napsal Administrator
  • 4.12.2021

Kráčet společně (Syn hodos)

Pán dává moudrost k pochopení jeho slov a vidění souvislostí. Sestavil své slovo tak, aby mluvilo ke každému srdci, ochotnému poslouchat a chápat. A přestože jeho slova byla napsána před tisíciletími, i dnes mají schopnost, moc měnit srdce toho, kdo je přijímá.

Prorok Baruch slibuje něco, v co Izrael ani nedoufal – slavný návrat na Sion. Když se však podíváme na dějiny, tak návrat ze zajetí nebyl až tak slavný. Stačí si v Bibli přečíst Knihu Nehemiáš a Knihu Ezdráš. O kom to tedy prorok mluvil? Zkus si v tomto čtení nahradit slovo Jeruzalém či Izrael slovem Církev. A zjistíš, že prorok mluví i o konci všech dnů, kdy se se zvednutou hlavou vydáme vstříc Pánu.

Jan Křtitel, nad kterým zaznělo Pánovo slovo, ohlašoval jeho příchod (Lk 3,1-6). Ale týká se to jen Ježíše před dvěma tisíci lety, jak to vyjadřují první verše této perikopy, které kladou Janovo ohlašování do konkrétní historické doby? Toto slovo určitě platí i pro nás v roce 2021: Pán je blízko.

Žalmista jásá nad návratem zajatců na Sion. Církev jásá nad návratem ztracených synů a dcer, kteří konají pokání. Ale zároveň stále volá: „Změň, Pane, naše zajetí!“ Stále si je vědoma, že nese osivo k setí s pláčem, neboť trpí. Ale čeká, že při návratu Páně mu s jásotem donese plné snopy.

A co odhaluje Pavel v listu Filipanům? Lásku jeho srdce, které touží, aby všichni Filipané rostli v poznání a chápání až do dne Ježíše Krista. Myslíš, že když je Pavel v nebi, tak teď už po tom netouží? Ale už nemyslí s radostí a touhou („srdcem Ježíše Krista“) jen na Filipany, ale na všechny, kdo uvěřili evangeliu a snaží se být čistí pro Kristův den.

Boží slovo je živé a účinné. Když se v těchto dnech snažíme společně kráčet (prožíváním synodu), podívejme se na situaci Církve možná ne v nějakém globálním pohledu, ale na Církev zcela blízko. Na naše sousedy. Jak s nimi kráčíme vstříc Pánu? Vědí o nás (a zejména vidí na nás), že se snažíme být svatí a bez úhony? Neproviňujeme se vůči nim svým nezájmem o jejich život? Jak bychom je mohli pozvat ke společnému kráčení při prožívání evangelia?

„S radostí prosím za vás všechny,… abyste uměli rozeznat, co je lepší“ (Flp 1,4.10).

 

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/