Mše svatá úvod
- Inspirace
- napsal Pavel
- 3.9.2023
Dnešní nedělí jsme zahájili cyklus kázání o mši sv. Na něj budou zde pro zájemce vždy navazovat další materiály jako např. odkazy na zajímavé přednášky aj.
Kdy začíná mše svatá? (Liturgie - 120" o liturgii)
ZVON ZVOLÁVA NA SVÄTÚ OMŠU
VÝZNAM LITURGIE | SVÄTÁ OMŠA ZBLÍZKA 1
VŠETCI SME KŇAZMI | SVÄTÁ OMŠA ZBLÍZKA 2
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE - SVÁTOST EUCHARISTIE
1322 Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Ti, kteří byli povýšeni k důstojnosti královského kněžství a biřmováním mnohem hlouběji připodobněni ke Kristu, se prostřednictvím eucharistie podílí spolu s celým společenstvím na samé oběti Pána.
1323 "Náš Spasitel při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého Těla a své Krve, aby tak pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a aby tak své milované Snoubence církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení: svátost milostivé lásky, znamení jednoty, pouto bratrské lásky, velikonoční hostinu, 'v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy'".[1]
Eucharistie pramen a vrchol života církve
1324 Eucharistie je "pramenem a vrcholem celého křesťanského života".[2] "Také ostatní svátosti, všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a mají ji za svůj cíl. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje v sobě celé duchovní dobro cíkve, totiž samého Krista, naši velikonoční oběť".[3]
1325 "Společenství božského života a jednota Božího lidu, které jsou základem církve, jsou přiléhavě vyjádřeny a úchvatně vytvářeny eucharistií. V ní máme vyvrcholení činnosti, kterou Bůj posvěcuje svět v Kristu, tak i bohoslužby, kterou lidé vzdávají Kristu a skrze něj Otci v Duchu svatém".[4]
1326 Nakonec prostřednictvím eucharistické oběti se již spojujeme s nebeskou liturgií a předjímáme věčný život, kdy Bůh bude všechno ve všem.[5]
1327 Zkrátka eucharistie je nástin a souhrn naší víry: "Náš způsob myšlení je shodný s eucharistií a eucharistie se opět shoduje s naším způsobem myšlení".[6]
Jak se nazývá tato svátost?
1328 Nezpozorovatelné bohatství této svátosti se vyjadřuje různými jmény, která se jí dávají. Každé z nich vyvolává zvláštní rysy. Nazývá se:
Eucharistie, protože je díkůvzdáním Bohu. Výrazy "eucharistein" (Lk 22,19; 1 Kor 11,24) a "eulogein" (Mt 26,26; Mk 14,22) připomínají židovská požehnání, která především během jídla velebí Boží díla: stvoření, vykoupení a posvěcení.
1329 Večeře Páně,[7] protože jde o večeři, kterou měl Ježíš se svými učedníky v předvečer svého utrpení a o závdavek svatební hostiny Beránka[8] v nebeském Jeruzalémě.
Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře použil Ježíš, když požehnal a rozděloval chléb jako "první u stolu",[9] především během Poslední večeře.[10] Podle tohoto gesta ho učedníci poznají po jeho zmrtvýchvstání,[11] a také tímto výrazem budou první křesťané označovat svá eucharistická shromáždění.[12] Tím chtějí vyjádřit, že všichni, kteří jedí (??přijímají) jediný rozlámaný chléb, Krista, vstupují do společenství s ním a vytvářejí s ním jedno tělo.[13]
Eucharistická shromáždění ["synaxis"], poněvadž eucharistie se slaví ve shromážděních věřících, jež je viditelným výrazem církve.[14]
1330 Památka utrpení a zmrtvýchvstání Páně.
Nejsvětější oběť, protože zpřítomňuje jedinou oběť Krista Spasitele a zahrnuje také oběť církve; nebo také oběť mše svaté, "oběť chvály" (Žid 13,15),[15] duchovní oběť,[16] oběť čistou[17] a svatou, protože je naplněním všech obětí Starého zákona a převyšuje je.
Svatá a božská liturgie, protože veškerá liturgie církve má svůj střed a svůj nejhutnější výraz ve slavení této svátosti; a v tomtéž smyslu se také nazývá slavení svatých tajemství. Mluví se také o Nejsvětější svátosti, poněvadž je Svátost svátostí. Tímto výrazem se označují eucharistické způsoby uchovávané ve svatostánku.
1331 Přijímání, protože touto svátostí se spojujeme s Kristem, který nám dává účast na svém Těle a na své Krvi, abychom vytvořili jediné tělo;[18] kromě toho se nazývá svaté věci ("ta hagia; sancta")[19] je to původní význam výrazu "společenství svatých", o němž hovoří apoštolské vyznání víry andělský chléb, nebeský chléb, lék nesmrtelnosti,[20] jídlo na cestu (viaticum) ...
1332 Mše svatá, protože liturgie, v níž bylo zpřítomněno tajemství spásy, končí vysláním věřících ("jděte ve jménu Páně"), aby plnili Boží vůli ve svém každodenním životě.
[1] 2. vatikánský koncil, SC 47.
[2] 2. vatikánský koncil, LG 11.
[3] 2. vatikánský koncil, PO 5.
[4] Kongregace pro posvátné obřady, Instr. Eucharisticum mysterium, 6, AAS 59 (1967), 539‑573.
[5] Srv. 1 Kor 15,28.
[6] Sv. Irenej z Lyonu, Adversus haereses, 4, 18, 5.
[7] Srv. 1 Kor 11,20.
[8] Srv. Zj 19,9.
[9] Srv. Mt 14,19; 15,36; Mk 8,6.19.
[10] Srv. Mt 26,26; 1 Kor 11,24.
[11] Srv. Lk 24,13‑35.
[12] Srv. Sk 2,42.46; 20,7.11.
[13] Srv. 1 Kor 10,16‑17.
[14] Srv. 1 Kor 11,17‑34.
[15] Srv. Ž 116,13.17.
[16] Srv. 1 Petr 2,5.
[17] Srv. Mal 1,11.
[18] Srv. 1 Kor 10,16‑17.
[19] Constitutiones Apostolorum, 8, 13, 12; Didaché, 9, 5; 10, 6.
[20] Sv. Ignác z Antiochie, Epistula ad Ephesios, 20, 2.