Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení Príbeh (Sviatok Svätej rodiny)

    Celý liturgický rok nám čítania zo Svätého písma a iné posvätné texty Cirkvi postupne predkladajú celý Ježišov príbeh. Prísľub Mesiáša, králi a proroci, očakávanie, zvestovanie, narodenie... I dnešné evanjelium o tom, ako Ježiš rástol a mocnel, plný múdrosti, je súčasťou tohto príbehu. Je však veľmi dôležité, nevy-hnutné, aby sme ho nesledovali zvonku ako nejaký film, ale vstúpili doň a stali sa jeho trvalou súčasťou. Tak polopatisticky povedané byť kresťanom neznamená chodiť v nedeľu do kostola, ráno i večer sa po-modliť, plniť nejaké prikázania..., ale žiť dennodenne, 24/7 s Ježišom, kráčať po Božích cestách, rásť a mocnieť, plný múdrosti. Len zapojenie do príbehu nám zaručuje prijatie vykúpenia a večnosť. Kto osta-ne mimo príbehu, kto si myslí, že si môže žiť vlastný príbeh, že dosiahne večnosť sám bez spojitosti s Ježišovým príbehom, ohrozuje svoj život. A to nie je rozumné. Keď dnes čítame pokyny Sirachovho syna, ako sa správať k rodičom, keď počúvame slová svätého Pavla, ako majú vyzerať naše vzťahy najmä v rodine, tak to nie je preto, aby Písmo na nás kládlo nejaké bremeno. Ale preto, aby sme svojou neznalosťou či priamo hlúposťou z príbehu nevypadli. Lebo neraz sa nám niečo môže zdať správne a chceme to robiť či podľa toho zmýšľať, no Boh nám vo svojom slove ukazuje mantinely – čo je v zhode s príbehom a čo mu odporuje. Robí to najmä cez Cirkev, ktorá je Kris-tovým tajomným telom, ktorej pápeži sú neomylní vo veciach viery a mravov, keď sa vyslovujú z moci svojho úradu. Náš príbeh je napínavý. Aj keď môže byť navonok úplne jednoduchý a niekomu sa môže zdať „abso-lútne nepodstatný“. Ale pre Boha je každý človek absolútne podstatný, lebo má miesto v jeho veľkom príbehu. Aj ty, čo čítaš tento text. Tvoje miesto je nezastupiteľné a si nenahraditeľný. Ani najmúdrejší a všemohúci Boh ťa nevie nahradiť. Tak vstúp dnes do chrámu s Jozefom a Máriou, so Simeonom a Annou a spolu s nimi hľaď na Ježiša, ktorý je svetlom, aby si videl. V jeho svetle potom pozeraj na svoj život, vyhadzuj z neho to, čo príbehu odporuje, a rozvíjaj to, čo ťa do príbehu vťahuje a zapája. Vo filme Kráľovstvo nebeské je scéna, pri ktorej veliteľ obrany Jeruzalema vyjednáva kapituláciu. Po dohodnutí všetkého sa Balian a Saladin rozchádzajú, keď sa zrazu rytier obráti a pýta sa: „Aká je cena Jeruzalema?“ Zaznie odpoveď: „Žiadna.“ A po chvíli: „Nesmierna.“ Tak je to aj s nami: náš život je zdan-livo bezvýznamný, ale v skutočnosti je nesmierne cenný. V Ježišovi. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Tříkrálová sbírka proběhne v Otrokovicích v sobotu 6. ledna 2024 od 10:00 do 15:00

    Tříkrálová sbírka začne požehnáním koledníkům při mši svaté v sobotu 6. 1. 2024 v 8:30 hodin v kostele sv. Vojtěcha. Po mši svaté bude v sále pod kostelem připravena snídaně, po ní koledníci převezmou vše potřebné a odcházejí na jim určené místo.   Sváteční poselství kněze Marka Orko Váchy   Blíží se konec roku a s ním i vánoční svátky Je to období plné lásky i dobrých skutků. Krátce po novém roce chodívali podle lidových tradic v našich ulicích tři králové. Většina z vás se i dnes každoročně setkává s malými koledníky, kteří zazvoní u vašich dveří, aby vám zazpívali koledu a popřáli vše dobré do nového roku. Tento starobylý zvyk v posledních letech známe zejména díky organizaci Charita ČR, které každoročně pořádá Tříkrálovou sbírku. Již více jak 20 let vysílá své koledníky, aby všude tam, kam přijdou, přinášeli radost a pokoj. A nejen to. Tříkrálová sbírka má ještě větší přesah. Lidé, které koledníci navštíví, mají možnost přispět jim do kasičky a tím pomoci těm nejpotřebnějším.   I naše otrokovická Charita pak může díky těmto darům pomáhat tam, kde je to třeba. A to i lidem ze svého nejbližšího okolí, v minulosti pomohla např. i několika dětem, školákům místních škol, ale i lidem, kteří se dostali do obtížných životních situací. Více informací o této sbírce najdete na stránkách: https://www.otrokovice.charita.cz/charita-otrokovice/trikralova-sbirka/.    

  •

    POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ KONCERT VE SV. VOJTĚCHOVI

      Přijměte pozvání, pozvěte své známé a přijďte do kostela sv. Vojtěcha ve čtvrtek 28. 12. v 17:00. Společně můžeme prožít vánoční chvíle při poslechu koled, vánočních písní a melodií za doprovodu cimbálu, trubky, houslí, flétny, varhan. Vstupné dobrovolné.

  •

    MARIA VE ŠKOLE (ČTVRTÁ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Nemám ve zvyku v těchto textech popsat o Panně Marii, pokud nepadne nějaký její svátek přímo na neděli. Dnes to však bude o ní… Když jsme kdysi ve formaci několik týdnů probírali téma Panna Maria, přečetli jsme z lekcionářů všechny texty Starého i Nového zákona, které Církev na Boží Matku vztahuje. Je jich kolem třiceti. Dávají velmi ucelený pohled na to, kým vlastně Maria je. Ale ze všech vlastností, které jsme probírali, mi nejvíc v paměti i srdci utkvěl pohled na Marii jako na Ježíšovu učednici. Vzpomněl jsem si na to při čtení dnešního evangelia o Zvěstování, které bych nazval: Maria vstupuje do Ježíšovy školy. V mnoha věcech, které Maria prožívala, ji neumíme následovat. Matka a zároveň panna, milostiplná, nanebevzatá, sedmibolestná… to vše jsou pro nás nedosažitelné mety. Ale žít s Ježíšem a být mu k dispozici je něco, v čem můžeme Marii ochotně a úspěšně napodobovat. Základem toho všeho u Marie bylo rozhodnutí – to z dnešního evangelia. A pak jeho věrné dennodenní uskutečňování. „Potřebuji Ježíši navařit. Musím mu zalátat tu díru na šatech. Dnes budu prát. Je třeba zamést. Půjdeme pro vodu, vezmu Ježíše s sebou…“ Celý den naplnit jednáním, mluvením, myšlením, které je soustředěno na Ježíše. Jak jsem to psal v jednom z nedávných textů, potřebujeme být Ježíši k dispozici. To je Ježíšova škola. Už jsi do ní vstoupil? Pokud nevíš, jak se v ní chovat, koukej na Marii. Pere, vaří, uklízí… s Ježíšem. To vše jsou obyčejné věci, které však ve spojení s Bohem dostávají rozměr věčnosti. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBY V NAŠÍ FARNOSTI

      Mše kostel sv. Vojtěcha 24. 12. neděle   7:30 a 15:00 – mše pro děti 24. 12. neděle   22:00 25. 12. pondělí  7:30 a 10:30 26. 12.  úterý      7:30 28. 12.  čtvrtek    7:30 29. 12.  pátek      18:00 30. 12.  sobota    7:30 31. 12. neděle   7:30 a 10:30 1. 1.      pondělí  7:30 a 10:30   Adorace v kostele sv. Vojtěcha 28. 12.  čtvrtek 8:00- 10:00     Mše kaple sv. Anny v Kvítkovicích 24. 12. neděle  9:00 25. 12. pondělí 9:00 26. 12. úterý     9:00 31. 12. neděle  9:00 1. 1.     pondělí 9:00             Besídka u jesliček kaple sv. Anny 1. 1.     pondělí           15:00

  •

    PŘÍSTUP K JESLIČKÁM V OTROKOVICÍCH A JEJICH HISTORIE

    Otrokovické jesličky budou pro veřejnost přístupné v tyto dny: Na štědrý den 24. 12.     od 13.00 do 14.45 Od 25. 12. do 1. 1.            od 14.00 do 17.45     Otrokovické jesličky – Historie, tvůrci, příběhy V boční kapli farního kostela sv. Vojtěcha je ve vánoční době umístěn dřevěný vyřezávaný betlém. Kolem chléva stojí tři králové, muž s dítětem, žena vedoucí kozu, malí kluci, maminka s nemluvnětem na ruce a spousta dalších postaviček – ti všichni chtějí pozdravit narozeného Ježíška. K tomu hrají nejen chóry andělské nebo pastýř s píšťalou, ale i celá cimbálová muzika, a když probíhají bohoslužby, tak i digitální varhany… Vydejme se k betlému i my a seznamme se s jeho historií a příběhy, které ho doprovázely.   Vznik betlému v roce 1972 Po 2. světové válce vlastnila otrokovická farnost jen malé jesličky ze sádrových figurek. Doba společenských otřesů a perzekuce církví v 50. a 60. letech nebyla příznivá úsilí pořídit si větší a výpravnější betlém. Až někdy kolem roku 1970 se tehdejší nový otrokovický farář P. Vojtěch Frélich dohodl s Bernardem Kučerou, amatérským řezbářem ze Sazovic, jehož postavičky stály u mnoha jesliček v okolí, že vyřeže figurky pro nový otrokovický betlém. Nové jesličky byly dohotoveny asi v roce 1972 a obsahovaly 12 figurek. Sv. Josef a Panna Maria, tři králové, pastýř s holí, babka s kozou, žena v široké sukni, několik malých kluků a oveček. Určitě byl součástí jesliček i Ježíšek, ale patrně nebyl zdařilý, protože za pár let byla jeho figurka vyřezána znovu jiným autorem. Ačkoli betlém byl v průběhu let značně rozšířen, postavy Bernarda Kučery tvoří stále základ a přes různé úpravy nesou znaky svého původního tvůrce – lidového řezbáře: typická kompozice figurky, její náklon, podobné oblečení, a to vše v hrubé řezbě s většími ploškami na povrchu. Dochovala příhoda, jak se farář Frélich a řezbář Kučera poprvé setkali. Bylo to v létě roku 1970, kdy se farář přišel s partou ministrantů do Sazovic podívat na známý velký sazovický betlém, který obsahoval kolem 50 figurek rozestavěných na ploše asi 5 x 4 m. Betlém byl přístupný po celý rok u Kučerů v kůlně jejich zemědělské usedlosti. Prohlížet si jesličky uprostřed žní muselo být velmi zvláštní…   ◼ Bernard Kučera (1922–1999) Bernard Kučera byl sazovický občan, po celý svůj život pracoval v zemědělství. Od mládí se věnoval řezbářskému řemeslu, byl však spíše samouk a učil se u jiných lidových umělců. Inspiraci hledal v betlémech v regionu, zejména v bazilice na Hostýně. Později se jeho figurky staly ozdobou jesliček mnoha obcí a řadu z nich vlastní různí občané v okolí. Byl známý jako autor sazovického betlému.     Postupné úpravy betlému Figurky v betlému měly dosti hrubou řezbu a patrně z toho důvodu někdy kolem roku 1975 P. Frélich požádal Antonína Berku, řezbáře a akademického sochaře, který se nedlouho předtím do města přistěhoval, aby je upravil. Věřil, že jako vyučený řezbář je udělá jemnější, propracovanější a živější. Antonín Berka upravoval figurky přibližně v letech 1975–1980. Údajně tomu nebyl příliš rád, nechtěl ale prosbu faráře odmítnout. Na některých postavičkách jsou jeho zásahy dobře patrné, např. na Panně Marii a sv. Josefovi jsou řezy zepředu zcela jiné než u ostatních figurek a odlišná je i barva dřeva. Odlišné techniky jsou vidět i na volkovi s oslem ve chlévě. Stojí na nahrubo řezaných podstavcích od Bernarda Kučery, ale jinak jsou zvířata už zpracována jemněji. Antonín Berka také sám doplnil jesličky vlastními figurkami. Od ostatních se odlišují propracovanou anatomií a tím, že jsou ozdobeny mnoha detaily. Zcela změnil postavu ženy se širokou sukní – stala se z ní žena chovající na ruce dítě. Jeho dílem je také anděl vznášející se nad chlévem a Ježíšek ležící v jesličkách – svědčí o tom jeho iniciály v podstavcích obou figurek. Oba řezbáři se po úpravách figurek osobně setkali. Pan Kučera viděl, že jeho původní figurky jsou po úpravách líbivější a údajně Antonínu Berkovi nabídl spolupráci, že by vyřezávali ve dvojici Ten však na ni nepřistoupil, protože podle jeho názoru vyřezávaná figurka má mít jediného autora. Vážil si děl, která někdo ze záliby a s radostí vytvořil, a respektoval jejich styl, byť nebyl dokonalý.   ◼ Antonín Berka (1905–1995) Rodák z Leštiny u Zábřeha, od roku 1975 bydlel v Otrokovicích. Vyučil se řezbářem a poté na UMPRUM v Praze vystudoval sochařství. Jeho práce ze dřeva i kamene jsou k vidění po celé republice. Vytvořil například několik soch do chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech, boční oltář v kostele sv. Bartoloměje v Zábřehu a Pietu u kapličky nedaleko Zábřeha. Je také autorem Krista na kříži ve starém otrokovickém kostele. Byl spoluzakladatelem Chrámového družstva v Pelhřimově, které se zabývalo tvorbou sakrálních uměleckých děl. Komunistický režim však družstvo zlikvidoval a Antonín Berka působil až do konce života jako svobodný umělec.     Současnost betlému V době, kdy probíhala úprava figurek, se přistěhoval do Otrokovic Josef Švehlík. Ve volném čase se věnoval vyřezávání ze dřeva a v pozdějších letech se u Antonína Berky postupně seznamoval s finesami řezbářského řemesla. Po roce 2000, když odešel do penze, obohatil jesličky o sadu dalších postav. Nejprve to byla matka s dítětem, jako náhrada podobné dvojice, která byla ukradena. K ní pak časem přibyl otec s klukem s lucerničkou, pár dědečka s babičkou a po roce 2012 další účastníci betlémského děje, zejména parta muzikantů: houslista, basista, klarinetista se synem a muž u cimbálu. Zajímavostí je, že houslista byl vyřezán podle skutečné postavy autorova kamaráda. Štíhlé figurky pana Švehlíka stávají v betlémě vzadu po bocích chléva. Mají jemně hlazený povrch a na rozdíl od ostatních jsou oblečené spíš po městsku, muži mají na hlavě kulaté klobouky. Zajímavostí je, že trojice, v níž muž drží za ramena ženu a dítě, má na sobě náznak již dávno zapomenutého otrokovického kroje. Autor při řezání použil nákres zapůjčený z muzea.     Čeho si dále můžeme všimnout Každý z řezbářů nám zanechal také několik zvířátek, hlavně ovcí. Někdy za tím byla snaha paletu figurek rozšířit, jindy to byl výraz nouze, to když se ovečka od jesliček prostě ztratila. I na ovečkách jsou dobře patrné různé styly jednotlivých řezbářů, s jistotou se dá určit, kdo kterou ovečku vytvářel. Chlév, v němž je umístěna Svatá rodina, je z tmavšího akátového dřeva a byl zhotoven dnes už neznámým tvůrcem. Pozadí celé scény znázorňuje širou betlémskou krajinu, tak jak kdysi skutečně vypadala, a nakreslil ho akrylem na plátně v letech 2014-2016 otrokovický farník Jan Kropáč. Inspiroval se při tom obrazem Betléma od anglického krajináře a cestovatele Davida Robertse, který vznikl při jeho cestě do Svaté země. Když ve vánočním čase přispěcháte i vy k jesličkám se poklonit Ježíškovi, zkuste se chvíli zastavit, prohlédnout si jednotlivé postavičky a připomenout si příběhy, které jsou s nimi spojené. Otrokovický betlém je výrazem lásky Boha k člověku i kusem historie otrokovické farnosti 20. a 21. století. Vaši pozornost si zcela jistě zaslouží.    

  •

    Připojme se k modlitbám za oběti i rodiny postižené střelbou v Praze

      Zítra v sobotu 23. 12. se ve 12:00 se na pět minut v celé arcidiecézi rozezní zvony.  Administrátor olomoucké arcidiecéze biskup Josef Nuzík zve všechny věřící a lidi dobré vůle k modlitbě za oběti střelby na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.   „… Myslím v tuto chvíli na oběti tohoto nesmyslného násilí i na všechny jejich blízké, kteří se v předvánočním čase, v očekávání svátků pokoje, najednou musejí vyrovnávat se ztrátou svých nejdražších. Na všechny, které tato tragédie postihla, pamatuji nyní ve svých modlitbách.“

  •

    800 let od prvních jesliček sv. Františka

      Letos to bude 800 let ode dne, kdy sv. František z Assisi vytvořil u městečka Greccio první betlém. Při této příležitosti je možné získat plnomocné odpustky až do 2. února 2024, svátku Uvedení Páně do chrámu, a to modlitbou před betlémem v kostelích spravovaných františkánským řádem po celém světě.   Nejbližší kostel je pro nás v Uherském Hradišti. https://www.frantiskani.uh.cz/     V rámci oslav požádala Konference františkánské rodiny papeže Františka o schválení plnomocných odpustků. V žádosti Svatému otci napsali: "Chceme podpořit duchovní obnovu a posílit život v milosti, a proto žádáme, aby od 8. prosince 2023, slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, do 2. února 2024, svátku Uvedení Páně do chrámu, získali věřící za obvyklých podmínek plnomocné odpustky za podmínek, že navštíví kostely spravované františkánským řádem po celém světě a zastaví se v modlitbě před betlémy, které jsou tam vystaveny."   Apoštolská penitenciárie žádost uvítala a umožnila věřícím získat tento odpustek za obvyklých podmínek. Nemocní nebo ti, kteří se nemohou fyzicky účastnit, mohou odpustek získat tak, že obětují Pánu své modlitby, bolesti a utrpení svého života.   Co je to plnomocný odpustek? Plnomocný odpustek je milost udělená katolickou církví díky zásluhám Ježíše Krista, Marie a všech svatých, která odstraňuje časný trest za hřích. Odpustek očišťuje člověka od všech časných trestů za hřích, vždy však musí být doprovázen úplným odpoutáním se od hříchu.   Podmínky pro udělení odpustků: 1. Vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu, a to i všednímu 2. Svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl papeže. Ke svátosti smíření a přijetí eucharistie mohou věřící přistoupit až 20 dní před nebo po vykonaném skutku pro získání plnomocných odpustků. Je vhodné, aby se svaté přijímání a modlitba uskutečnily ve stejný den, kdy byl skutek vykonán. Jedna svátost smíření stačí k získání několika plnomocných odpustků. Pro každý plnomocný odpustek, který chce člověk získat, je však nutné samostatné přijetí eucharistie a samostatná modlitba na úmysl Svatého otce.  

  •

    Vyšel nový FOM

    Před vánočními svátky vyšel nový Farní občasník. Poděkování patří všem, kdo se na jeho vydání podíleli. FOM ke stažení zde: FOM 2023-06(12) web

  •

    Zamyšlení BŮH MI DŮVĚŘUJE (TŘETÍ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Dnes ráno při modlitbě mě Pán Bůh zaskočil. Řekl mi: „Důvěřuji ti, že tento den zvládneš.“ Vždy mě taková slova překvapí. Já bych měl důvěřovat Bohu. Ale Bůh říká, že on důvěřuje mně. Je to až neuvěřitelné - Bůh stvořil nový den, daroval mi ho a chce, abych toto dílo dokončil. Chápeš? Já, obyčejný človíček, mám pracovat na dovršení toho, co Bůh začal. Bůh mi věří, že to zvládnu! Je to jakoby Michelangelo rozpracoval Pietu a pak mi řekl: „Dokonči to!“ Dnešní texty k tomu uvádějí, že Bůh mi dal vše potřebné k tomu, abych tento den zvládl. Pomazal mě, oděl rouchem spásy, zahalil pláštěm spravedlnosti (viz Iz 61, 1. 10). Maria ve svém chvalozpěvu k tomu přidává: „Velké věci mi učinil ten, který je mocný“ (Lk 1, 49). Bůh ze své strany udělal všechno, abych tento den prožil na jedničku. Mým úkolem je – jako Maria – spolupracovat s touto milostí. Jak konkrétně? Možná tak, jak nás k tomu volá apoštol Pavel: „Radujte se! Modlete se. Vzdávejte díky. Vše zkoumejte. Držte se toho, co je dobré. Chraňte se zla v jakékoli podobě“ (srov. 1 Sol 5, 16–22). Evangelista Jan k tomu přidává úkol dávat svědectví o světle. Dostal ho sice přímo Jan Křtitel, ale každý, kdo se setkal se Světlem, je povolán vydávat o Světle svědectví. Někdy až bolestně vnímám, jak mnozí křesťané stále nerozlišují mezi světlem a temnotou. Stav naší společnosti (kde se ještě hodně lidí hlásí ke křesťanství) je toho jasným důkazem… I reakce na poslední pastýřský dopis našeho otce biskupa odhalují, jak mnozí upřednostňují temnotu svého „já to tak cítím“ před světlem jasného učitelského úřadu (pastýřský list žilinského biskupa). Jak Jan vydával svědectví o světle? Nejen tím, že ukázal na Ježíše, ale také tím, že poukazoval na temnotu: „Nesmíš žít s manželkou svého bratra!“ (Mk 6, 18). Stálo ho to život. Neboť chránil sebe i tehdejší společnost před zlem. Pokud bych měl poradit někomu předsevzetí na Advent či do nového roku, asi bych mu doporučil učit se rozlišovat temnotu od světla. Učit se hledět na svět a všechno, co je v něm, Božíma očima. Chránit se zla v jakékoli podobě. Ale k tomu potřebuji denně být se Světlem. V hloubce srdce.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/