Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    ZAMYŠLENÍ 2. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: VŠECHNO JE MILOST

    Nejbližší týdny budeme hledat Boha skrze První list Korinťanům, který se bude neděli co neděli číst k pokračování jako druhé čtení při mši svaté. Opustím tak souvislosti evangelia, prvního čtení a žalmu a zkusím hledat v Pavlových textech něco, co by nám pomohlo lépe poznat toho, „kterého z té duše miluji“ (Pís 3, 3). Doufám, že i ty ho miluješ. V dnešním úryvku (1 Kor 1, 1–3) mě zaujala některá slova. Prvním bylo "povolaný". Je v textu dvakrát. Poprvé se týká Pavlova povolání za apoštola, podruhé povolaných svatých v Korintu a těch, kteří vzývají jméno Ježíš všude, kde jsou. Bůh povolává. To je fakt. Některé za apoštoly, ale všechny povolává ke svatosti a ke vzývání jména Ježíš. Přijal jsem své povolání? Chci dnes často vzývat jméno Ježíš. Vypnu televizi, počítač, mobil a jméno Ježíš bude znít na mých rtech, aby tak zaznělo i v mém srdci… Druhým slovem je „posvěceným“. Bůh posvěcuje. V Kristu jsem posvěcen, proto mám všechny předpoklady, abych byl svatý. Pro mě to znamená snažit se být dnes dobrý ke každému (i k sobě) tak, jak to dokážu, na základě své výchovy, poznání, povahy, úsilí, svátostného života. Večer, když půjdu spát, chci si být vědom, že po zpytování svědomí a lítosti jsem svatý (ve smyslu tohoto Pavlova textu). Chci usínat v naději, že pokud bych v noci zemřel, nebe bude domovem pro mě i pro lidi, kteří dnes byli ke mně dobří, zvláště však svěřím Bohu ty, kteří dobří nebyli… Třetím slovem je milost (v. 3). To Bůh dává milost. Nejen ve smyslu omilostnění při spáchání nějakého zločinu (jak to známe z filmů), byť i to se nám dostalo ve svátosti křtu a znovu se nám dostává při každé zpovědi. Bůh dává také milost dobře žít, upřímně se modlit, chápat Písmo a učení Církve, dělit se o víru v malém společenství, sloužit v místní komunitě, vydávat svědectví… Někdy milost dobrého spánku, jindy milost skvělého vína… Všechno, čeho se nám dostává, je milost. „Nemáš nic, co bys nebyl dostal“ (srov. 1 Kor 4, 7). Vyvolává to vděčnost vůči Dárci a radost z každé maličkosti. A konečně čtvrtým slovem je pokoj. Ne pokoj hřbitova ani klid zbraní. Pokoj srdce. Bůh dává pokoj. A jen Boží klid v srdcích lidí může přinést pokoj do vztahů – mezilidských i mezinárodních. „Blahoslavení ti, kdo šíří pokoj“ (Mt 5, 9) – to jsou ti, kdo mají v sobě Boží pokoj. Jakého Boha jsi dnes ve slovech Písma objevil ty? Jak ti to mění život? Nezapomeň: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi. Těm, kteří ho přijali, dalo moc stát se Božími dětmi" (zpěv před evangeliem). Máš moc být tím, k čemu jsi povolán, posvěcen, obdarován milostí a pokojem. Všechno však může vyjít nazmar, pokud s Bohem nespolupracujeme…   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Podklady pro Týden modliteb za jednotu křesťanů

      Letošní Týden modliteb za jednotu křesťanů se koná ve dnech 18.–25. ledna 2023. Jeho mottem je tentokrát citát z proroka Izajáše: „Učte se činit dobro, hledejte právo“ (Iz 1,17). Při této příležitosti se v pondělí 23. ledna uskuteční ekumenická modlitba za přítomnosti českých a moravských biskupů a představitelů Ekumenické rady církví v ČR (ERC). Koná se v modlitebně Evangelické církve metodistické v Ječné 19 v Praze, začátek v 18 hodin. Kázat bude plzeňský biskup Tomáš Holub. Oficiální materiály k Týdnu modliteb za jednotu křesťanů včetně textů modliteb a programu naleznete ZDE. Zdroj: www.cirkev.cz 

  •

    Děkanátní mše pro mládež sv. Vojtěcha

      Proč vlastně křesťané putují? Jaké je putovat v cizině i pusté krajině, když se můžeš spolehnout jen na "Boží prozřetelnost" a dobrou vůli místních lidí? Toto a mnoho dalšího se dozvíš na mládežnické mši v Otrokovicích!

  •

    Výzva předsedy ČBK k prezidentským volbám

    Již v závěru tohoto týdne, 13. a 14. ledna 2023, se uskuteční první kolo prezidentských voleb. Přinášíme výzvu předsedy České biskupské konference arcibiskupa Jana Graubnera. Bratři a sestry, za několik dnů se budou konat prezidentské volby. Je to důležitý milník v životě naší společnosti. Jako křesťané a občané jsme povinni přispět svým dílem k vytváření a upevňování společného dobra. Především nezapomínejme na modlitbu. Je to Bůh, kdo řídí chod dějin, a od nás křesťanů se očekává, že budeme v dějinách, které nepřestávají být i dějinami spásy, působit jako kvas, sůl a světlo. Druhou, neméně důležitou záležitostí, je naše účast ve volbách. Jděme k volbám a volme podle své úvahy a svého svědomí, při vědomí, že nevolíme anděla ani spasitele, ale jednoho z nás, který má své silné, ale i slabé stránky, někoho, s kým se nikdy nebudeme moci beze zbytku ztotožnit, protože to je možné jen ve vztahu k Bohu. Přesto nejde jen o volbu menšího zla. Věnujme svůj hlas tomu, kdo je přes všechny lidské nedokonalosti schopen a ochoten budovat společnost jako prostředí společného života, kde může každý z nás nalézt svůj domov. K tomu vám ze srdce žehnám Mons. Jan Graubner, arcibiskup pražský a předseda ČBK Praha, 9. ledna 2023 Zdroj: www.cirkev.cz

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO - Buď v klidu a odevzdej to Ježíši

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Buď v klidu a odevzdej to Ježíši

  • ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK KŘTU PÁNĚ

    Léta na slavnost Zjevení Páně sleduji v televizi svatou božskou liturgii a velké svěcení vody byzantského obřadu. A přitom si uvědomuji, že v našem latinském obřadu někdy potřebujeme jakési odklonění se od člověka a zaměření se na Boží tajemství. Neboť na Vánoce nejde ani tak o Mariin porod, chudobu Dítěte ve stáji, Josefovu péči, zpěv andělů… ačkoli to všechno je skutečné, ale jde zejména o tajemství – Bůh se stal člověkem. Na slavnost Bohorodičky nejde ani tak o to, kdo je Maria, ale o to, že Ježíš je skutečně Bůh. Na Zjevení Páně opravdu nejsou podstatní tři mudrci, ale to, že Bůh zjevuje své rozhodnutí spasit všechny národy. A na svátek Pánova křtu není nejdůležitější náš křest, ale to, že Ježíš svým křtem posvětil vesmír, a přitom nám byla zjevena Trojice. Ne člověk, ale tajemství Boha jsou podstatou těchto dní. K ilustraci toho uvádím úryvek z velkého (jordánského) svěcení vody na svátek Bohozjevení. Vnímejme tajemství a oslavujme našeho Boha!   „Dnes Duch svatý v podobě holubice sestoupil na vody. Dnes měsíc jasnými paprsky zalévá celou zemi. Dnes nezapadající Slunce se rozzářilo a světlem Pánův vesmír osvítilo. Dnes hvězdy svým jasem nebe ozdobily. Dnes tvor spíná své ruce ke Stvořiteli. Dnes se nám ukázal neviditelný, abychom mohli spatřit jeho tvář. Dnes vlny vod jako na ramenou nosí svého Vládce. Dnes Prorok a Předchůdce s láskou přistupuje ke svému Stvořiteli se svatou bázní, neboť vidí, že Bůh na zem sestoupil. Dnes před služebníkem sklání svou hlavu ten, co nemá počátek, aby zbavil moci hada, který vládne vodám. Dnes prorokova ruka spočívá na hlavě Pálícího ohně, který přišel, aby nás oděl křestní lázní nesmrtelnosti. Dnes zjevením našeho Boha staly se léčivými vody Jordánu a celá země byla zaplavena proudem milostí. Dnes vody Jordánu smývají hříchy lidstva. Ráj se znovu otevřel a zazářilo Slunce pravdy. Dnes příchodem Pánovým stala se sladkou trpká voda Mojžíšova. Dnes příchod Pánů setřel nám slzy minulosti a zachránil nás jako nový lid Boží. Dnes se rozplynula temnota a zazářilo nám světlo poznání Boha. Svlečme si dnes staré roucho hříchu a odějme se novým šatem svatosti. Dnes tvůj příchod, Kriste, rozptýlí temnoty světa. Dnes záře nebes osvěcuje každou bytost. Příchod Páně nám upravuje cestu spásy a ničí lest pekla. Dnes se zaskvěla svatá a slavná víra Církve před všemi, kdo slaví duchovní svátek. Dnes andělé s lidmi jásají. Země se na nebe změnila. Radují se svaté zástupy lidu Božího. Dnes se jde dát pokřtít Vládce, aby povznesl lidstvo k nebesům. Dnes nikomu Nepodrobený podrobuje se svému služebníkovi, aby nás poroby zbavil. Dnes jsme získali nebeské Království. A Pánovu Království nebude konce. Dnes země i moře radostně plesají a svět se naplnil jásotem.“ Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Tříkrálová sbírka v Otrokovicích

      Koledování v Otrokovicích proběhne v sobotu 7. ledna 2023 od 10:00 do 15:00.   TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2023   Koledování bude předcházet: - Požehnání koledníků proběhne v pátek 6. ledna při dětské mši svaté v 18 hodin. - Sraz všech koledníků v sobotu 7. ledna v 9:30 v suterénu kostela. - K zapůjčení je i několik obleků, zájemci kontaktujte J. Žalčíka, tel. 734 684 878   Přispět bude možné i v neděli 8. ledna na obou mších sv. v kostele sv. Vojtěcha.   O Tříkrálové sbírce s její koordinátorkou Gabrielou Víšovou

  • KDU-ČSL zve na společenský ples

  • ZAMYŠLENÍ NA SLAVNOST PANNY MARIE MATKY BOŽÍ: POŽEHNÁNÍ

    Každá mše svatá končí požehnáním ve jménu Boha. Někdy slavnostním, někdy dokonce eucharistickým. Jsme na požehnání zvyklí. Přežehnáme se a jedeme pryč z kostela. Jaký je však smysl požehnání? Je to jen vyslovená formule, nějaké (zbožné) přání? Nebo pro někoho, nedej Bože, magický úkon? Při každém požehnání Bůh jedná. A jedná tvořivě. To znamená, že vnáší do našeho života nové věci (hmotné či duchovní), které by bez požehnání prostě nebyly. Uzdravuje, dává dary poznání, moudrosti, bázně, zbožnosti…, vlévá sílu (tělesnou i duchovní) pro konání dobra… Velmi se mi líbí starozákonní požehnání, které vymyslel sám Bůh (Nm 6, 22–27). Říká požehnávanému, že ho bude ochraňovat, že nad ním rozzáří svou tvář a bude mu milostivý, že mu daruje pokoj. A slibuje, že když někdo bude takto požehnávat, tak on bude jednat: „…a já je požehnám.“ Pán bude říkat dobro (benedicere) ve prospěch požehnávaného. A víš, co se děje, když Bůh mluví. Vzpomeň si na stvoření světa. Bůh má dnes přesně tutéž moc. Když něco říká, tak to se děje. Možná jsi včera na konci starého roku trochu bilancoval. Podíval ses i na to, kolik a jakých požehnání jsi dostal? Nemyslím tím, na kolika mších jsi byl až do konce, ale kolika dary tě Pán zahrnul. Pokud ti žádný nepřichází na mysl, tak věz, že Bůh každou vteřinu udržuje celý svět. Pokud by to v tomto momentě přestal dělat… tak bys tato písmena už nečetl. Požehnávání je velmi důležité. Až tak, že každý věřící může žehnat v Božím jménu (viz Řím 12, 14; 1 Pt 3, 9). Když začínáme nový rok, možná zkusme naše přání, která vyslovujeme svým nejbližším či známým, i formulací změnit v požehnání: „Žehnám ti ve jménu Páně, abys měl klidný rok, abys byl uchráněn před každým zlem těla i duše… Požehnávám tě uzdravením z nemocí ve jménu Pána Ježíše… Požehnávám tě, aby se v tobě rozvinuly dary Ducha Svatého a tvůj život aby mnohým kolem tebe přinesl novou naději v Ježíši Kristu…“ „Ať Pán nad tebou rozzáří svou tvář…“ Viděl jsi už, jak se někomu rozzářila tvář, když tě uviděl? A co se stane, když se rozzáří pro tebe tvář Boha? Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zemřel emeritní papež Benedikt XVI.

    Papež, který spojil rozum s vírou, naději s milosrdnou láskou – medailon o zesnulém emeritním papeži Benediktu XVI.   „Byl to velký papež – jak pro svou lásku k církvi, tak vůči lidem“, prohlásil o svém předchůdci papež František. Ona láska byla mízou osmiletého pontifikátu Benedikta XVI., během něhož tento pokorný a zároveň neochvějný pastýř moudře a odvážně držel kormidlo Petrovy bárky, navzdory protivětru a rozbouřeným vodám. Byla to láska zářící novým světlem ve Svatém roce milosrdenství, který zahájil nezapomenutelý výjev – nachýlený emeritní papež jako prostý poutník procházel Svatou branou Vatikánské baziliky. Vraťme se nyní k některým momentům pontifikátu Benedikta XVI. – papeže, který se z lásky k církvi vzdal petrovské služby. Bylo krátce po desáté hodině dopolední, 27. dubna roku 2014. Miliony očí se upíraly na prostranství před bazilikou sv. Petra a další miliony diváků sledovaly v televizním přenosu objetí emeritního a úřadujícího papeže. Bratrské objetí Benedikta XVI. s Františkem se odehrálo pod gobelíny, které znázorňovaly dva svaté papeže – Jana XXIII. a Jana Pavla II. První z nich odkazuje přímo k II. Vatikánskému koncilu, jehož se mladý a vynikající teolog Joseph Ratzinger zúčastnil jako poradce kardinála Fringse. Druhý portrét pak zobrazoval muže, se kterým pozdějšího kardinála Ratzingera pojilo výjimečné přátelství. Dva koncelebrující a dva svatí papežové – hlásaly novinové titulky po celém světě ve zprávách o dříve nemyslitelné události. Tatáž nevěřícnost o rok dříve zprvu ohromila celý svět, když si 11. února 2013 vyslechl následující slova. “Conscientia mea iterum atque iterum coram Deo explorata ad cognitionem certam perveni vires meas ingravescente aetate non iam aptas esse ad munus Petrinum aeque administrandum…Po opakovaném zpytování vlastního svědomí jsem před Bohem došel k jistotě, že moje síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu.“( Konzistorní sál Apoštolského paláce, 11.2.2013). Na papežovu demisi nejsme připraveni, zněl upřímný komentář jednoho známého italského  teologa, který byl pouze jedním z celé laviny pochybovačných reakcí. Jako by každý cítil povinnost něco vyslovit, aby zahnal neklid, vyvolaný nepředstavitelnou abdikací – navíc pronesenou v latině a tudíž zprvu zcela nepochopitelnou. Jediný, kdo nekolísá, je pastýř, který pro dobro svého stádce volí cestu, jíž se dosud nikdo nevydal: “Děkuji za vaše sympatie. Rozhodl jsem se odstoupit ze služby, kterou mi Pán svěřil 19. dubna 2005. Učinil jsem tak v plné svobodě pro dobro církve po dlouhé modlitbě a zpytování svého svědomí před Bohem, vědom si dobře závažnosti takovéhoto kroku, ale stejně tak i toho, že již nejsem s to plnit petrovskou službu takovou silou, jakou si tato služba žádá…“ (Generální audience, 13.2.2013).   Benedikt XVI. pronáší tato slova 48 hodin po nečekané abdikaci a otevírá své srdce věřícím, shromážděným v aule Pavla VI. Lidé začínají chápat, že je svým krokem nechce „opustit“, nýbrž naopak z vnuknutí Ducha prokazuje vrcholný skutek lásky ke Kristu. Vypršelo sotva pár hodin od završení petrovského úřadu, když Benedikt XVI., při své poslední generální audienci, 27. února, zdůrazňuje, že „neopouští kříž, ale zůstává ve službě modlitby, takříkajíc na dvoře svatého Petra“ (27.2.2013). O den později se setkává s kardinály, kteří se připravují na konkláve a mezi kterými je také kardinál Bergoglio. Rovněž k nim se obrací povzbudivými a láskyplnými slovy: “Kéž nám Pán ukáže toho, kterého chce. Mezi vámi, v kolegiu kardinálů, je také budoucí papež, kterému již dnes slibuji svoji bezpodmínečnou úctu a poslušnost.“(Setkání s kardinály v Klementinském sále Apoštolského paláce, 28.2.2013).   Pokora Benedikta XVI. rozechvívá, avšak nepřekvapuje, neboť právě touto ctností se vždy vyznačoval, jak mohl celý svět ocenit už při jeho nástupu na Petrův stolec: “Drazí bratři a sestry, po velkém papeži Janu Pavlu II. zvolili kardinálové mě, prostého a pokorného dělníka na vinici Páně. Utěšuje mě skutečnost, že Pán dokáže pracovat a jednat i s nedostatečnými nástroji. Především se ale svěřuji do vašich modliteb. V radosti Krista zmrtvýchvstalého, v důvěře v jeho trvalou pomoc, pojďme dál. Pán nám pomůže a Marie, jeho Nejsvětější Matka, bude na naší straně.“ (19.4.2005). Pokornému dělníkovi však nechybí odvaha. Mírný, ale rozhodný pastýř řeší skandály, které otřásají církví, zejména hrůzný jev sexuálního zneužívání nezletilých některými duchovními. Benedikt XVI. je první papež, který přijímá oběti těchto zločinů, a činí tak skrytě, mimo světla reflektorů, na Maltě, ve Spojených státech amerických, Austrálii a Spojeném království. Vydává nové směrnice, které zaručují „nulovou toleranci“ vůči mužům, kteří se tímto deliktem poskvrnili. “Musíme nalézt nové odhodlání k víře a dobru. Musíme být schopni pokání. V přípravě na kněžství musíme všemožně usilovat o to, aby se nic takového už nikdy nestalo. Je však také na místě ze srdce poděkovat všem, kdo se zasazují o pomoc obětem, aby jim dodali důvěru v církev a schopnost věřit jejímu poselství“ (Promluva k římské kurii, 20.12.2010). Se stejným odhodláním se Benedikt XVI. pouští do obnovy vatikánských ekonomických institucí a jejich hospodaření. Činí tak navzdory osobnímu utrpení, které mu přinesl únik interních vatikánských dokumentů. Ještě jednou zde oslovuje pokora papeže, který odpouští svému osobnímu komorníkovi, jenž mu odcizil soukromé spisy. Pontifikát německého papeže se nicméně spíše než ve znamení krizí nese v duchu konstruktivních návrhů. Benedikt XVI.  ustavuje personální ordinariát pro anglikány, kteří vstupují do plného společenství s katolickou církví, a aby se postavil „zatmění Boha, a tím i zatmění hříchu“ (Angelus, 13.3.2011), zve vzdálené i blízké k dialogu v rámci „Nádvoří národů". “K dialogu s náboženstvími je třeba dnes přiřadit především dialog s těmi, pro které je náboženství něčím cizím, pro které je Bůh neznámý, ale kteří by přesto nechtěli zůstat jednoduše bez Boha, nýbrž přiblížit se mu alespoň jako Neznámému“ (Promluva k římské kurii, 21.12.2009). Pokorný dělník na vinici Páně pokračuje rovněž v mezináboženském dialogu. Navštěvuje synagogy v Římě, Kolíně nad Rýnem a New Yorku. Na říjen 2011 svolává do Assisi věřící i nevěřící ke Dni modliteb za mír. Po počátečním nedorozumění, které vyvolala přednáška v Řeznu, se posilují rovněž vztahy s islámem – mimo jiné díky otevřenému listu 38 muslimských intelektuálů, jejichž počet se zvyšuje na 138 a posléze na 216. Symbolem znovu navázaného dialogu je návštěva Benedikta XVI. v Modré mešitě, kde se po boku istanbulského immáma pohroužil do meditace. “Stanul jsem na tomto místě pár minut v soustředění a obrátil se k jedinému Pánu nebe a země, milosrdnému Otci celého lidstva. Kéž v sobě všichni věřící rozpoznají Jeho stvoření a vydávají svědectví o pravém bratrství!“ (Generální audience, 6.12.2006).   Zvláštní zmínku si zaslouží ekumenický dialog. Papež Benedikt se opakovaně setkal s konstantinopolským patriarchou Bartolomějem a zahájil novou fázi vztahů s moskevským pravoslavným patriarchátem. Vysoce symbolická byla návštěva erfurtského augustiniánského kláštera, ve kterém pobýval Martin Luther, a setkání s primasem londýnské anglikánské komunity, Rowanem Williamsem. Ostatně všech čtyřiadvacet mezinárodních cest Benedikta XVI. za sebou zanechalo stopy – od pohnutého setkání se syrskými uprchlíky při návštěvě Libanonu po modlitbu na newyorském Ground Zero. Emeritní papež navštívil všech pět světadílů – od Kamerunu přes Brazílii po Austrálii a Kubu. Není lehké vybrat jeden okamžik za všechny, avšak mimořádnou hodnotu má návštěva koncentračního tábora Auschwitz Birkenau. “Papež Jan Pavel II. zde byl jako syn polského národa. Já jsem zde jako syn národa německého, a právě proto mohu a musím říci jako on: nemohl jsem sem nepřijít. Musel jsem přijít. Byla a je to povinnost vzhledem k pravdě a k těm, kdo trpěli, je to povinnost před Bohem být zde jako nástupce Jana Pavla II. a jako syn německého národa.“ Spolupracovník Pravdy, jak hlásá biskupské motto Benedikta XVI., je rovněž svědkem milosrdné lásky. Křesťané, pronásledovaní v různých částech světa, v něm nalézají jistého obránce. Jako první papež mluví o „christianofobii“ a odsuzuje porušování náboženské svobody, které se děje ve jménu pákistánského zákona o blasfemii. Prostřednictvím Papežské rady Cor Unum nikdy neopomíjí rychlou pomoc národům, postiženým válkami a přírodními katastrofami. Navštěvuje chudé, staré a nemocné v Itálii i zahraničí – zejména malé pacienty v římské nemocnici Bambin Gesù a v betlémském Caritas Baby Hospital. V Brazílii se vydává za mladými narkomany do Fazenda da Esperenza; v Jordánsku, Španělsku a Spojených státech amerických zavítal k postiženým v různých pečovatelských domech. Tato gesta zdůrazňují, že v Božích očích je každý člověk jedinečný a cenný. Právě křesťanské lásce věnuje Benedikt XVI. svou první encykliku Deus Caritas est (2006), po které následují Spe salvi o naději a Caritas in Veritate o celistvém rozvoji člověka. Posledně jmenovaný dokument čtou také operátoři na Wall Street – v době hospodářské krize tu církev nabízí originální úvahu, která staví člověka do středu ekonomického dění. “Nesmíme zapomenout, jak jsem poukázal v encyklice Caritas in veritate, že také na poli ekonomie a financí jsou správný úmysl, transparentnost a snaha o dobré výsledky vzájemně slučitelné a nesmějí se nikdy oddělovat“(10.12.2011).   Kromě tří encyklik papež Benedikt XVI. vydal čtyři postynodální apoštolské exhortace a 19 dokumentů formou motu proprio. Do dějin se vepsal také Benediktův dopis čínským katolíkům z roku 2007. Nový vhled na otázky, před kterými stojí dnešní církev, přináší knižní rozhovor s německým novinářem Peterem Seewaldem „Světlo světa“ (2010) a světovým bestsellerem se stává trilogie „Ježíš Nazaretský“, ve které Joseph Ratzinger předkládá své teologické bádání, ale zároveň svědectví hluboce věřícího člověka. Je zajímavé, jak se tento erudovaný teolog vydává cestami, které papežská komunikace dosud neprobádala. U příležitosti Světových dní mládeže zasílá textové zprávy mladým lidem z celého světa, hovoří v satelitním spojení s astronauty na Mezinárodní kosmické stanici, podepisuje komentář pro Financial Times a rok před abdikací otevírá twitterový účet @Pontifex. “Dnes jsme voláni, abychom také v digitální kultuře objevili symboly a metafory, které jsou pro lidi výmluvné, a mohou nám pomoci, mluvíme-li k soudobému člověku o Božím království“ (28.2.2011).   Soudobému člověku Benedikt XVI. neváhal připomínat posvátnost života, krásu přirozeného manželství mezi mužem a ženou, naléhavost výchovné svobody. Tyto hodnoty jsou nadčasové a nezadatelné, jak opakovaně zdůrazňoval. Rodina byla pro papeže Ratzingera jednou z otázek, která mu nejvíce ležela na srdci. Zvláštní pozornost věnoval zraněným rodinám, které prožívají drama odloučení. Předjímal tak synodální proces, pokračující za Františkova pontifikátu. Na milánském Světovém setkání rodin v červnu roku 2012 řekl: “Myslím, že je velkým úkolem farnosti, katolického společenství, udělat vše, co je v jejich možnostech, aby tito lidé cítili, že jsou milováni, přijímáni, že nejsou „mimo“, (...) že žijí plně v církvi.“(2.6.2012)   Církvi, které Benedikt XVI. po celý život sloužil – od mladého pronikavého teologa až po nelehký úřad Petrova nástupce, avšak stále, jak sám vyslovil, „veden kompasem druhého Vatikánského koncilu, který umožňuje loďce církve, aby plula na otevřeném moři uprostřed bouří nebo na klidných vlnách a bezpečně navigována dosáhla cíle“ (Generální audience, 10.10.2012). Zdroj foto i text: https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2022-12/zemrel-emeritni-papez-benedikt-xvi.html