Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    MOUDROST (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Velmi se mi líbí, že Ježíšovu řeč o eucharistickém chlebu (Jan 6, 51–58) dnes Církev v liturgii spojuje s moudrostí (Přís 9, 1–6). Neboť jen Moudrost umí vymyslet něco takového, jako je Nejsvětější svátost oltářní, Eucharistie. Bůh se dává za pokrm těm, kdo v něho věří, a proměňuje je na sebe. Zbožšťuje nás… To sice přesahuje náš rozum, ale to neznamená, že je to bláznovství, jak si to mysleli mnozí z těch, kdo poslouchali Ježíše. Věříme-li Bohu, tak naší největší moudrostí je poslouchat jeho slovo a s vírou přijímat Chléb života, neboť to nám zajišťuje věčný život. Ano, jednou zemřu (pokud se do té doby Ježíš nevrátí), ale víra ve vzkříšení těla mi říká, že jednou vstanu z mrtvých a budu žít věčně. Neumím si to představit, ale je jisté, že ten věčný život je mnohem lepší, než ten nejlepší život zde na zemi. Možná řekneš, že tomu nevěříš a že nevěříš ani v přítomnost Krista v eucharistickém chlebu. A že když zemřeš, stejně už nic nebude. Pokud máš pravdu ty, tak oba po smrti už prostě nebudeme. Ale pokud mám pravdu já, co bude s tebou, když zemřeš? Moudrost připravila hostinu. Tady nám dává její závdavek, abychom jednou hodovali celou věčnost. Vůbec si to neumím představit. Ale pokládám za rozumné věřit tomu a podle toho jednat, abych po smrti nebyl zaskočen a nepřipraven.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Pozvání ke společné modlitbě a svědectví

      3 neděli po sobě jsme slyšeli z 6. kapitoly evangelia sv. Jana tzv. Ježíšovu eucharistickou řeč. Zvu vás k zapojení do aktivity: Co pro mne Ježíš přítomný v Eucharistii udělal? Co mi pověděl, čeho mne zbavil, s čím pomohl? Můžete o tom napsat anonymně nebo i pod vlastním jménem a lístek vložit do krabičky v křestní kapli v Otrokovicích (na stolku s dary v Kvítkovicích). Toto naše svědectví může povzbudit víru druhých a společně vzdáme Bohu chválu.   Taky zde můžete vhazovat své modlitební, abychom se za ně při společné modlitbě růžence přede mší nebo při zapálení svíce u ikony sv. Rodiny mohli pomodlit a pak o síle přímluvné modlitby svědčit.  

  • Arcidiecézní pouť rodin na Svatém Hostýně

      Každý rok se poslední srpnovou sobotu na Svatém Hostýně setkávají rodiny na mši svaté s otcem arcibiskupem, aby společně poděkovali za prázdniny a vyprosili si Boží požehnání pro následující školní rok. Centrum pro rodinu spolu s pracovníky děkanátních center pro rodinu chystají program nejen duchovní, ale také zábavný, a to především pro rodiny s dětmi. S ohledem na každoroční tematické zaměření se děti mohou dozvědět něco nového a vyzkoušet si rukodělné či sportovní disciplíny.  

  • TOM zve na rozloučení s prázdninami

      Příští neděli odpoledne 25. 8. se na všechny těší vedoucí turistických oddílů od 16:00 na hřišti na ukončení prázdnin. Připraven je bohatý program plný her a soutěží. Toto odpoledne není jenom pro děti, ale i rodiče a prarodiče.

  •

    Zamyšlení PRO VĚČNÝ ŽIVOT (19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Možná jste si všimli, že již třetí neděli za sebou nečteme při mši svaté Evangelium podle Marka, ale Evangelium podle Jana, konkrétně 6. kapitolu – řeč o eucharistickém chlebu v synagoze v Kafarnaum. Markovo evangelium je krátké, proto se při tvorbě lekcionářů na nedělní cyklus jeho tvůrci rozhodli vložit na pět neděl Janovy texty. Proč si vybrali právě téma Eucharistie? Protože je mimořádně důležitá. Láska i úcta k Eucharistii – k přítomnosti samotného Boha Ježíše Krista mezi námi patří k nejdůležitějším prvkům našeho katolického života. A samozřejmě její přijímání. Proto je důležité dát tomuto tématu pět neděl za sebou, abychom svou víru v Eucharistii obnovili a s novou vroucností pěstovali svůj upřímný vztah s Milovaným. I to byl důvod, proč například biskupové v USA při zjištění, že víra v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii upadá, se rozhodli uspořádat národní Eucharistický kongres, který před pár týdny vyvrcholil po několikaměsíční pouti s Eucharistií po mnoha trasách celých Spojených států amerických. Mně zatím při čtení všech textů těchto neděl neustále přichází na um téma Bůh se stará. Začali jsme vykopávat brambory – tak po starém, motykou, každý den košík, dva. Je to čas na uvažování o tom, jak se Bůh stará o náš tělesný pokrm. Letos nám daroval dobrou úrodu. Minulý rok byla horší, ale Bůh se staral o to, aby se někde urodilo obilí, rýže a aby se dostali do obchodu a nezahynuli jsme hladem. Při tomto poznání jsem sedl k počítači a poslal nějaký peníz na účet Mary' Meals, hnutí, které sytí miliony dětí po celém světě. Podělit se… Možná se najde i někdo, s kým se budeme dělit o brambory. Úroda na poli je však zároveň znamením, jak se Bůh stará také o pokrm pro věčný život. Dostal jsem ho při křtu a potřebuji ho živit - Chlebem života. Když Eliáš dostal obyčejný chléb a vodu, dokázal kráčet čtyřicet dní a nocí. Když já přijímám Ježíše v Oltářní svátosti, dostávám sílu jít v temnotách tohoto světa až do smrti k věčnosti, domů, k Otci. Kdybych nebyl hříšník, tak by mi mělo stačit jedno přijímání na celý život. Ale jsem hříšník a potřebuji tento božský pokrm často, velmi často. Jak jsem byl šťastný, když mi během onkologické léčby přítel akolyta nosil Pána Ježíše osm měsíců každou neděli domů. Když jdeme kolem kostela, vejděme do něj alespoň na pár vteřin poklonit se Ježíši a vyznat mu svou lásku. Když ráno vstáváme či večer se ukládáme k odpočinku, pozdravme Ježíše přítomného v nejbližším svatostánku. Když jsme na mši svaté, vždy dělejme vše pro to, abychom mohli přijmout i nebeský pokrm. Často pozdravujme Ježíše, který žije v nás.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    SKVĚLÝ POKRM (18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pán se stará. Toto téma z minulé neděle mi rezonuje i při biblických čteních během mše svaté této neděle. Bůh nám dává pokrm lepší, než byla mana. A ta byla skutečně andělským chlebem. Pokud si dobře pamatuji, tak v židovské tradici se říká, že před stvořením hmotného světa Bůh stvořil anděly, Tóru a manu. Když pak Židé putovali na poušti, tak jim dal z tohoto andělského pokrmu, který se sice na slunci rozpustil, ale dal se vařit i péct. Vydržel pouze jeden den, ale to, co nasbírali v pátek, měli i na sobotu. Měl jednu chuť, ale ta zároveň splňovala představy a požadavky každého (viz Moudr 16, 20–21). A přece byl tento skvělý pokrm jen předobrazem toho chleba, který nám dal Ježíš. Eucharistie nás totiž proměňuje v něj. Mana se měnila v těla lidí, kteří ji požívali. Eucharistie nás mění na toho, který je v tomto Chlebu přítomen. Zbožšťuje nás. Není to nádherný důkaz toho, jak se Bůh o nás stará, jak touží, abychom byli jako on? Při vnímání toho, jak málo katolíků přijímá Eucharistii, spolu se svatým Pavlem ke všem volám: „Už nežijte, jak žijí pohané, v marnosti svého smýšlení“ (Ef 4, 17)! Uvěřte v tento Boží dar, v Živý chléb, kterým je sám Kristus – Boží Syn, a změňte smýšlení, žijte jako noví lidé, nežeňte se do zkázy (viz Ef 4,20–24)!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Diecézní svatováclavská pouť do Říma

    Arcibiskupství olomoucké pořádá u příležitosti svátku sv. Václava 24. 9. – 29. 9. 2024 diecézní pouť do Říma a Vatikánu za účasti arcibiskupa Josefa Nuzíka. Pouť je pořádána ve spolupráci s cestovní kanceláří Awertour.  Cena:  12 000 Kč Doprava: autobusem Trasa: Vsetín, Val. Meziříčí, Kroměříž, Otrokovice, Uh. Hradiště, Řím   Řím – Věčné město je srdcem křesťanství. Téměř po celou dobu dějin Církve je zde sídlo Kristova náměstka – Svatého Otce. Řím, město, kde zemřel sv. Petr, město, které dýchá historií, uměleckými a monumentálními skvosty a jedinečnými památkami, pro křesťany posvátné místo. Poutní zájezdy do Věčného města jsou pro účastníky nezapomenutelnými zážitky. Jsou to cesty za jedinečnými památkami a historií, cesty díků za Svatým Otcem a za duchovní obnovou naší víry.     Cena zahrnuje:   - autobusovou dopravu ze Vsetína a dále podle nástupních míst do Říma - 3x ubytování v 3* hotelu se snídaněmi (dvou a třílůžkové pokoje se soc. zařízením) v Římě - průvodce zájezdu - lístky na městskou dopravu v Římě - daň městu - pojištění proti úpadku     Cena nezahrnuje:   - možnost dokoupení 3 večeří, cena 400 Kč/1 večeře - v případě zájmu nutné nahlásit   a zaplatit současně s úhradou zálohy - cestovní pojištění (nutné sjednat individuálně) - příplatek za jednolůžkový pokoj 2 000 Kč/osoba - fakultativní vstup do Vatikánských muzeí 17 Euro, nutné nahlásit nejpozději do 15. 7. 2024   RÁMCOVÝ PROGRAM ZÁJEZDU:   den: odjezd autobusu v 12:30 hod ze Vsetína a dále podle nástupních míst s krátkými občerstvovacími přestávkami přes Rakousko do Itálie, města Říma. den: v ranních hodinách příjezd do Říma. Odchod do Vatikánu. Setkání na Svatopetrském náměstí s audiencí u Sv. Otce ve Vatikánu spojenou s jeho požehnáním. Odpoledne bazilika Santa Maria Maggiore, kde papež Hadrián II. schválil staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Prohlídka baziliky sv. Petra v okovech, kde se nacházejí řetězy, kterými byl během věznění svázán sv. Petr v Římě. Ubytování, večeře a nocleh.   den: snídaně, návštěva baziliky sv. Klimenta, kde se nachází hrob a pozůstatky sv. Cyrila. Prohlídka Kolosea, Římského fóra, Fóra Trajana a Kapitolu. Pěší prohlídka významných římských náměstí a fontán. Večeře a nocleh.   den: snídaně, prohlídka města - bazilika Sv. Pavla za hradbami, bazilika Sv. Jana v Lateránu (římská katedrála – matka chrámů), Svaté schody, které se nacházejí v budově Scala Santa, bazilika Sv. kříže, kde se nacházejí nejvzácnější relikvie světa. Přesun na koncert českého sboru. Večeře a nocleh.   den: snídaně, prohlídka baziliky Sv. Petra ve Vatikánu. Fakultativní návštěva Vatikánských muzeí se Sixtínskou kaplí. Mše svatá za účasti otce arcibiskupa Mons. Josefa Nuzíka při příležitosti svátku sv. Václava. Po programu odjezd z Říma s krátkými občerstvovacími přestávkami do Vsetína.   den: předpokládaný příjezd do Vsetína v dopoledních hodinách.     Každý den bude zařazena v programu mše svatá. Průvodce zájezdu si vyhrazuje změnu programu podle aktuální situace v Římě.     Přihlášení na pouť:  https://awertour.cz/tour/rim-a-vatikan-24-9-29-9-2024-2/    AWER TOUR s. r. o.  Farní 1, Zábřeh, 789 01, telefon: 583 418 297, mobil 731 626 506, e-mail: info@awertour.cz www.awertour.cz

  •

    PÁN SE STARÁ (17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      První čtení a evangelium dnes spojuje (mimo jiné) naprosto realistický pohled dvou postav – Elizeova sluhy a apoštola Ondřeje. První říká při pohledu na dvacet chlebíčků: „Jak mám tohle dát stovce chlapů?“ A druhý při pohledu na pět chlebů a dvě ryby: „Ale co je to pro tolik!?“ (Bylo tam kolem pěti tisíc mužů.) I my – naprosto správně a opodstatněně – bychom v takové či podobné situaci řekli totéž. Když tedy Bůh v obou případech udělal zázrak, co nás jím chtěl naučit? V první řadě to, že prvořadý není zázrak, ale událost jako znamení. Potřebujeme vidět „za“ nasycení množství lidí. Bůh nám dává znamení, že se umí o všechno postarat. Copak není každoroční úroda jasným důkazem této pravdy? A druhá věc, kterou nás dnešní texty učí, je to, že Bůh pro nasycení jiných potřebuje nás. Když na nic jiného, ​​tak alespoň na to, abychom těch pár chlebíčků donesli a nabídli. Obě tyto pravdy vyžadují naši důvěru, každodenní zápas o naše smýšlení, zaměřené na sebe. Pokud by totiž Ježíšovi šlo jen o zázrak, tak vlastně selhal - nasytil pár tisíců, ale miliony dodnes hladoví a umírají hlady; jim nepomohl. Ale pokud se jedná o znamení, tak je jasné, že hlad se dá zmírnit, hladového lze nasytit, pokud se podělíme, přestaneme-li hledět v první řadě na sebe. Dejme si tento týden předsevzetí, že nevyhodíme žádné potraviny (což by se mělo stát samozřejmostí). Pozveme někoho ke stolu, někomu něco z našeho jídla odnesme, vynechejme jeden nákup potravin a ušetřené pošleme někomu, kdo sytí hladové (viz např. marysmeals.cz)… A zažijeme, že Pán skutečně pečuje. Jen potřebuje k tomu nás. Tebe. Mě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    SLUŽBY SENIORŮM V NAŠÍ FARNOSTI

      Chtěl bych u příležitosti 4. světového dne prarodičů a seniorů poděkovat: - Všem, kdo se v naší farnosti celoročně věnujete komukoliv ve vašem okolí, kdo se již tak často nebo vůbec k nám do kostela z různých důvodů nemůže dostat. - Zvlášť děkuji akolytům nejenom za jejich službu při mších, ale taky za jejich obětavost, kdy zájemcům nosíte svaté přijímání každou neděli i domů. - Velké poděkování Jendovi Žalčíkovi za jeho pastorační službu na charitním domově, Marii Čechové, Pavlovi Záleskému za jejich ochotu povídat si s klienty Senioru B a C a navštěvovat je se svatým přijímáním. - Velké poděkování všem řidičům, kteří v neděli svážejí hůře pohyblivé farníky na mše svaté. - Velké poděkování za setkávání seniorů v suterénu kostela. Pokud byste věděli o někom z naší farnosti, kdo se již nemůže dostat na bohoslužby, nabídněte mu cokoliv z výše jmenovaných služeb. Taky nabídněte možnost návštěvy kněze s udílením svátostí 1x za měsíc. V naší farnosti takto aktuálně navštěvujeme každý měsíc přes 85 farníků.

  •

    Poselství Svatého otce Františka ke 4. Světovému dni prarodičů a seniorů (28. 7.)

    „Ve stáří mě neopouštěj“ (srov. Ž 71,9) Drazí bratři a sestry, Bůh své děti nikdy neopouští. Ani v pokročilém věku, kdy ubývá sil a vlasy už jsou bílé, klesá společenská role, život se stává méně produktivním a hrozí, že bude považován za zbytečný. Bůh nehledí na zdání (srov. 1 Sam 16,7) a nepohrdne ani volbou těch, kteří mnohým lidem připadají bezvýznamní. Neodhazuje žádný kámen, naopak, ty „nejstarší“ jsou bezpečným základem, na němž mohou spočinout „nové“ kameny, aby společně vystavěly duchovní stavbu (srov. 1 Pt 2,5). Celé Písmo svaté je vyprávěním o Hospodinově věrné lásce, ze které vychází jistota, jež přináší útěchu: Bůh nám stále projevuje své milosrdenství, vždy, v každé fázi života, ať se nacházíme v jakýchkoli podmínkách, i v našich selháních. Žalmy jsou plné úžasu lidského srdce vůči Bohu, který se o nás stará navzdory naší ubohosti (srov. Ž 144,3-4); ujišťují nás, že Bůh nás utkal v lůně naší matky (srov. Ž 139,13) a že neopustí náš život ani v podsvětí (srov. Ž 16,10). Můžeme si tedy být jisti, že nám bude nablízku i ve stáří, tím spíš že v Bibli je stárnutí znamením požehnání. V žalmech však najdeme i tuto upřímnou prosbu vůči Hospodinu: „Nezavrhuj mě v čas stáří“ (Ž 71,9). Silné, velmi tvrdé vyjádření. Připomíná krajní utrpení Ježíše, který na kříži zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46). V Bibli tedy nacházíme jistotu Boží blízkosti v každém životním období a zároveň strach z opuštěnosti, zejména ve stáří a v období bolesti. To není rozpor. Když se rozhlédneme kolem sebe, není obtížné zjistit, jak takové výrazy odrážejí více než zřejmou skutečnost. Osamělost je až příliš často trpkým průvodcem života nás, seniorů a prarodičů. Mnohokrát se mi jako biskupovi v Buenos Aires stalo, že jsem navštívil domovy pro seniory, a uvědomil jsem si, jak mají tito lidé zřídkakdy návštěvy: někteří své blízké neviděli mnoho měsíců. Příčin této osamělosti je mnoho: v mnoha zemích, zejména těch nejchudších, se senioři ocitají sami, protože jejich děti jsou nuceny emigrovat. Nebo myslím na mnohé konfliktní situace: mnozí senioři zůstávají sami, protože muži – mladí i staří – jsou povoláni do války a ženy, zejména matky s malými dětmi, opouštějí zemi, aby zajistily pro své děti bezpečí. Ve městech a vesnicích zničených válkou zůstávají osamoceni mnozí staří a přestárlí lidé jako jediné známky života v oblastech, kde zdánlivě vládne opuštěnost a smrt. V jiných částech světa pak existuje falešné přesvědčení, hluboce zakořeněné v některých místních kulturách, které vyvolává vůči starým lidem nepřátelství, protože jsou podezříváni, že se uchylují k čarodějnictví, aby mladým lidem vzali životní energii, takže v případě předčasné smrti, nemoci nebo nepříznivého osudu, který postihne mladého člověka, je vina svalována na nějakého starého člověka. Proti této mentalitě je třeba bojovat a vymýtit ji. Je to jeden z těch neopodstatněných předsudků, od kterých nás křesťanská víra osvobodila a který podněcuje přetrvávající generační konflikt mezi mladými a starými. Když se nad tím zamyslíme, toto obvinění seniorů, že „kradou budoucnost mladým lidem“, je dnes všude velmi aktuální. V jiných podobách se s ním setkáváme i ve vyspělejších a modernějších společnostech. V současné době se například rozšířilo přesvědčení, že senioři zatěžují mladé generace náklady na péči, kterou potřebují, a tím ubírají prostředky na rozvoj země, a tedy i mladým lidem. Jedná se o zkreslené vnímání reality. Jako by život seniorů ohrožoval život mladých lidí. Jako by pro zvýhodnění mladých lidí bylo nutné seniory zanedbávat nebo dokonce utiskovat. Rozpor mezi generacemi je podvodem a otráveným plodem kultury střetu. Stavět mladé lidi proti seniorům je nepřijatelná manipulace: „V sázce je jednota věkových kategorií života: to znamená skutečný opěrný bod pro pochopení a ocenění lidského života v jeho celistvosti“ (Katecheze 23. února 2022). Výše citovaný žalm – v němž člověk prosí, aby nebyl ve stáří opuštěn – hovoří o spiknutí, které doléhá na život seniorů. Tato slova se mohou zdát přehnaná, ale pochopíme je, pokud uvážíme, že osamělost a odvržení seniorů nejsou ani náhodné, ani nevyhnutelné jevy, ale spíše důsledek rozhodnutí – politických, ekonomických, sociálních a osobních – která neuznávají nekonečnou důstojnost každého člověka „navzdory všem okolnostem a jakémukoliv stavu či situaci, v níž se nachází“ (Dich. Dignitas infinita, 1). K tomu dochází tehdy, když se vytrácí hodnota každého člověka a lidé se stávají pouhým nákladem, v některých případech příliš vysokým na to, aby se dal zaplatit. Horší je, že této mentalitě často nakonec podléhají i sami senioři, kteří se začnou považovat za přítěž a přejí si ustoupit stranou. Na druhou stranu, dnes existuje mnoho žen a mužů, kteří hledají své osobní naplnění v co nejvíce nezávislém životě, odděleném od ostatních. Společná sounáležitost je v krizi a prosazuje se individualita; posun od „my“ k „já“ se zdá být jedním z nejzřetelnějších znaků naší doby. Rodina, která je prvním a nejradikálnějším zpochybněním představy, že se můžeme zachránit sami, je jednou z obětí této individualistické kultury. Jak však člověk stárne a ubývají mu síly, iluze individualismu, iluze, že nikoho nepotřebuje a může žít bez vazeb, se ukazuje taková, jaká je; místo toho člověk zjišťuje, že potřebuje všechno, ale nyní je sám, bez pomoci, bez někoho, na koho by se mohl spolehnout. Je to smutné zjištění, které mnozí učiní, až když už je příliš pozdě. Osamělost a vyřazení jsou častými jevy v prostředí, do kterého jsme ponořeni. Mají více kořenů: v některých případech jsou výsledkem naprogramovaného vyloučení, jakéhosi smutného „společenského spiknutí“, v jiných případech jsou bohužel vlastním rozhodnutím. Jindy jsou zase trpěny předstíráním, že jde o vlastní volbu. Postupně „jsme ztratili chuť k bratrství“ (Fratelli tutti, 33) a máme problém si vůbec představit něco jiného. U mnoha seniorů můžeme pozorovat pocit rezignace, o němž mluví Kniha Rút, když vypráví o stařence Noemi, která po smrti svého manžela a dětí vyzve své dvě snachy, Orpas a Rút, aby se vrátily do země svého původu a domova (srov. Rút 1,8). Noemi se – podobně jako mnoho seniorů v dnešní době – obává, že zůstane sama, přesto si nedokáže představit nic jiného. Jako vdova si uvědomuje, že v očích společnosti má jen malou cenu, a je přesvědčena, že je přítěží pro ty dvě mladé ženy, které mají na rozdíl od ní celý život před sebou. Proto si myslí, že je lepší ustoupit stranou a sama vyzve své mladé snachy, aby ji opustily a budovaly svou budoucnost jinde (srov. Rút 1,11-13). Její slova jsou souhrnem společenských a náboženských konvencí, které jsou považovány za neměnné a poznamenávají její osud. Biblické vyprávění nám v tomto bodě předkládá dvě různé možnosti vůči výzvě Noemi, a tedy i vůči stáří. Jedna ze dvou snach, Orpas, která Noemi také miluje, ji s láskyplným gestem políbí, ale přijme to, co i jí připadá jako jediné možné řešení, a odchází svou cestou. Rút se naopak od Noemi neodpoutá a osloví ji překvapivými slovy: „Nenaléhej na mě, abych tě opustila“ (Rút 1,16). Nebojí se vzepřít zvyklostem a běžnému mínění, cítí, že ji stará žena potřebuje, a s odvahou zůstává po jejím boku v tom, co pro obě bude začátkem nové cesty. Nás všechny navyklé na myšlenku, že osamělost je nevyhnutelným údělem – Rút učí, že na výzvu „Neopouštěj mě!“ je možné odpovědět: „Neopustím tě!“ Neváhá vyvrátit to, co se jeví jako neměnná realita: život v osamění nemůže být jedinou alternativou! Není náhodou, že Rút – ta, která zůstává v blízkosti staré Noemi – je předchůdkyní Mesiáše (srov. Mt 1,5), Ježíše, Emanuela, toho, který je „Bůh s námi“, toho, který přináší Boží přízeň a blízkost všem lidem ve všech životních podmínkách a v každém věku. Svoboda a odvaha Rút nás vybízejí, abychom se vydali novou cestou: pojďme v jejích stopách, vydejme se s touto mladou cizinkou a se stařenkou Noemi, nebojme se změnit své zvyky a představme si jinou budoucnost pro naše seniory. Naše poděkování patří všem lidem, kteří navzdory mnoha obětem následují příklad Rút a starají se o seniora nebo prostě denně projevují svou blízkost příbuzným či známým, kteří už nikoho nemají. Rút se rozhodla být Noemi nablízku a byla požehnána: šťastným manželstvím, potomky, půdou. Platí to vždy a pro každého: budeme-li seniorům nablízku, uznáme-li jejich nezastupitelnou roli v rodině, ve společnosti i v církvi, obdržíme i my mnoho darů, mnoho milostí, mnoho požehnání! V tento čtvrtý světový den, který je jim věnován, nezapomeňme projevit svou něhu prarodičům a seniorům v našich rodinách, navštivme ty, kteří ztratili důvěru a už nedoufají, že je možná jiná budoucnost. Na obecný postoj, který vede k vyřazení a osamělosti, reagujme otevřeným srdcem a radostnou tváří těch, kteří mají odvahu říci: „Neopustím tě!“ a vydat se jinou cestou. Vám všem, milí prarodiče a senioři, a všem vašim blízkým žehnám a modlím se za vás. Nezapomeňte se, prosím, i vy modlit za mě. Řím, sv. Jan v Lateráně 25. dubna 2024 FRANTIŠEK